Od Rakviček k Budžesovi cesta daleká
Jazykově citlivé zachycení poloviny osmdesátých let, ale i nepoddajný řetěz příběhů, který odhaluje, jak za dob perestrojky dopadl ten, kdo žil s hlavou v oblacích. To nabízejí Rakvičky, nejnovější próza populární spisovatelky Ireny Douskové.
Nálepky „autorka Hrdého Budžese“ se Irena Dousková (*1964) už asi nezbaví, jakkoliv je její tvůrčí záběr široký, bibliografie již poměrně rozsáhlá a rozhodně ne všechny tituly mají k autorčině nejslavnější knize blízko. Rakvičky, nejnovější Douskové próza, k Hrdému Budžesovi ovšem blízko mají. Styčných ploch zde existuje několik: ať už je to minulý režim, během nějž se příběh odehrává, odlehčený rytmus a styl vyprávění či protagonistka vyrůstají bez otce. Styčnou plochou naopak není humor, přesněji humor okázalý, ale ten v Rakvičkách nahrazují jiné kvality: propracovaná kompozice, jazyk, jenž se trefně obměňuje podle situace.
Róza, dvacetiletá neúspěšná zájemkyně o studium na vysoké škole, se odhodlá vydat do Ostravy, aby vyznala lásku jednomu z tamních chlapců. Jelikož nemá peněz nazbyt, a nadto jí rodiče „hodí na krk“ desetiletou sestru Péťu, která s nimi kvůli příušnicím nemohla odjet na dovolenou, musí Róza spolu se sestrou stopovat. Cestou se chce ještě zastavit u Tomáše, svého nejlepšího kamaráda, jenž tráví prázdniny prací na statku, kde zdlouhavě přemítá o své bezvýchodné situaci a po večerech píše první román. Trochu stranou pak sledujeme Rózinu tetu, jež vedle závěti, kterou sepisuje v předtuše blížící se smrti, odhaluje i neznámé peripetie Róziny minulosti.
Irena Dousková, foto: Michal Kamaryt (ČTK)
Během cesty poznává Róza mnoho řidičů, a jak se s nimi dává – často proti své vůli – do řeči, postupně si uvědomuje, že její pohádková jízda pokaždé narazí na tvrdou překážku. A tou je realita. Ať už od řidičů utíká kvůli odlišnému světonázoru, kvůli tomu, že se úlisně sápou po jejím těle, či proto, že mladší sestru Péťu přemůže únava, je čím dál víc jasné, že její cesta do Ostravy byla jen nepovedeným pokusem vzepřít se ubíjejícímu stereotypu v bezvýchodné době poloviny osmdesátých let.
Stereotypu se Róza – třebaže bezděčně – vzpírá neustále. To, co se kolem ní děje, skládá do příběhů, jež mají obvykle k pravdě daleko, jelikož Róza, často dost zbrkle, „z detailů usuzuje na celek“. Konfrontace barvitých příběhů se šedou a chmurnou realitou však není výhradně Rózina záležitost. Téměř každá postava Rakviček nějaký příběh vypravuje, na něco vzpomíná, téměř každá postava uvažuje, „co by bylo, kdyby…“. Podobně jako Jonáš uvězněný v břiše velryby, jenž je námětem Tomášova románu, jsou však příběhy – a zrovna tak ti, co je vypráví – uvězněni v kleci, již tvoří období takzvané perestrojky. Tedy času, kdy se toho i přes počáteční naděje vlastně mnoho nedělo.
Za obzvlášť zdařilý element románu lze považovat vztah mezi Rózou a Péťou, potažmo vztah mezi Péťou a kteroukoliv další postavou. Péťa je totiž ve své dětské naivitě – kterou se snaží zamaskovat „vyzrálou“ dikcí zahrnující i úsměvné vulgarismy – a otevřenosti skvělým protipólem těch, kteří se s věkem dostali pouze k tomu, že chtějí víc, než (zatím) mohou mít. Ostatně je to i Péťa, díky které nakonec ztroskotá Rózin bláhový výlet. Jakkoliv se totiž snaží mladší sestře namluvit, že její nemoc není vážná, když Péťa po dlouhém putování ulehne v horečkách, musí si i Róza přiznat, že jet s malou holkou do Ostravy stopem nebyl dobrý nápad.
Jak kniha plyne a dějových epizod a peripetií přibývá, podobně jako se vynořují nová a nová nedořešená místa v Rózině životě, je zřejmé, že žádného překvapivého (happy) endu se nedočkáme. Příběh zůstává zpola otevřený, tak jako ostatně zůstává zpola a nevyladěně otevřený celý tento román: zatímco některým liniím Rakviček jistá míra otevřenosti sluší, u jiných to, že nenajdeme přímé pojítko k ostatním částem textu, působí rozpačitě. Třeba u úryvků z Tomášova románu, jejichž sebeironický tón je příliš okatý, a byť se motivicky vztahují jak k Rózině jízdě, tak k Tomášovu lopocení se na statku, jsou pro celek díla postradatelné.
Jisté je jedno – budeme-li se na Rakvičky dívat jako na dílo, jež se snaží dosáhnout specifických kvalit Hrdého Budžese, k ničemu to nepovede.
Autor je literární recenzent
Irena Dousková: Rakvičky. Druhé město, Brno 2018, 226 stran, doporučená cena 259 korun.
Obálka nové knihy Ireny Douskové, repro: Druhé město
