Od třicetileté války až do devadesátek: Co všechno se stalo u jednoho rybníka

Michal Vrba (*1976) fakticky debutoval před pěti lety: vlastním nákladem vydanou sbírku povídek Hontolini však četl málokdo. Hlasitěji dal o sobě vědět před třemi roky, kdy mu Argo vydalo prózu Prak, kterou jak čtenáři, tak recenzenti přijali vcelku vřele (bez vlivu jistě nezůstalo, že ji doporučoval spisovatel Miloš Urban). Jan M. Heller v recenzi Praku pro server iliteratura.cz napsal, že autor má „v oblibě koncentrické budování děje – či spíše dějů – kolem věcí a míst“. Formou své nové knihy Kolem Jakuba mu Vrba nemohl dát více zapravdu. Podobně jako třeba Lidmila Kábrtová ve své druhé knize Místa ve tmě, i Vrba povídky v souboru Kolem Jakuba propojil, dal jim zřetelnou kostru. Většina z nich se alespoň zčásti odehrává u rybníka Jakub ležícím u Dymokur ve Středočeském kraji. Napříč povídkami nadto procházejí i mnohé postavy.

Stejně jako v Praku, jenž je situován do období Protektorátu Čechy a Morava, rovněž v knize Kolem Jakuba se Vrba opírá o silné dějinné náměty. Tentokrát je rozkročen mnohem šířeji. První povídka je časově situována do roku 1639, tedy do časů třicetileté války, a chronologicky seřazené texty jsou zakončeny prózou zasazenou do roku 1996. „Prostřední“ tři povídky jsou zasazeny do let 1945, 1956 a 1958. Čtyři texty se alespoň zčásti odehrávají v blízkosti rybníka Jakub, výjimku tvoří třetí povídka, situovaná do Maďarska v přelomovém, revolučním roce 1956; k ostatním je napojena prostřednictvím postav. Stranický (anti)hrdina hledá v rozbouřených ulicích svou milenku Marii, jejíž matka, jak naznačuje předchozí povídka, „utekla dávno před válkou s kočujícím cirkusem a skončila kdesi v Uhrách“. V textu se navíc refrénovitě opakují slova sovětského generála Korečkova: „‚V kritických chvílích rozhodují maličkosti, to si pamatujte, soudruhu Némethe!‘“ Právě generál Korečkov je důležitým aktérem předchozí povídky, v níž je česká rodina vystavena nepříjemné návštěvě ruských vojáků.

Protagonistou prvního textu, nazvaného Ti tři, je osmiletý chlapec. Ten se v okolí rybníka Jakub pokouší nevyhladovět a nezmrznout spolu se svými sourozenci a umírající matkou. Hutné, tíživé naladění vzbudí ve čtenáři nemalá očekávání vůči textům následujícím. A z první povídky si lze odnést i příslib toho, že autor bude v dalších částech rozvíjet cosi jako jakubský genius loci. Propojení textů však funguje jinak: spíše odkrývá, jak se změny poměrů podepisovaly na lidech – především na rodině Kostrounů –, jež kolem Jakuba žijí či žili.

Michal Vrba si počíná obratně při budování atmosféry povídek. A co je patrně jeho nejsilnější zbraní – historický čas, v němž se jeho příběhy odehrávají, dovede do vyprávění organicky včlenit. Vrbovy povídky proto nejsou pouhými zbeletrizovanými příspěvky o konci druhé světové války, respektive o tuhých časech socialismu (čtvrtá povídka Na motorce se odehrává v roce 1958 a sleduje režimem perzekvovaného Aloise Kostrouna, který po letech jede – nelegálně a na vypůjčené motorce – navštívit rodinu). Autor do textů zapojuje dějinné zlomy, v popředí však vždy stojí věrohodně prokreslené postavy a příběh.

Spisovatelskou Achillovou patou Michala Vrby je však puzení, že toho chce vyprávět příliš. Místy je doslovný a je znát, že prostor povídek je mu těsný. Postavám vkládá do úst neústrojné pasáže, v nichž je shrnuto vše, co by se do samotného příběhu, přesněji do jednotlivé povídky, zabudovalo stěží: „Dnes jsem byl nejblíž tomu, abych někomu vyprávěl o naší rodině, o našem hospodářství, o tom, že ty dva sady už nemáme, protože nám je sebrali, o tátovi s jednou rukou, kterýho infekce v pravačce zachránila před kriminálem, před uranem, před Dírou… Málem jsem spustil na Vojtu, že já byl jen náhradník, aby vesnice viděla, že jsme dostali co proto… Ještě že jsem to spolknul a mlčel.“ Kvůli tomu vyprávění (nejmarkantněji v povídce Na motorce) ztrácí na dramatičnosti, jelikož čtenář tuší již mnoho stran před koncem textu, kam příběh spěje.

Další otazník se vznáší nad užitým lexikem. V knize se pravidelně vyskytuje několik uzuálních jazykových odchylek (Frantoj namísto Frantovi, skorem namísto skoro apod.), jež mají patrně odrážet lokální vyjadřování. Vzhledem k tomu, že povídky jsou rozkročeny téměř přes čtyři století, bylo by na místě výrazněji odstínit i časový vývoj jazyka.

Nesporné je, že talent Michal Vrba má. První dva texty z jeho nové knihy jsou výborné. Ale ve výsledku, coby celek, působí kvintet Kolem Jakuba jako dílo na půli cesty. Je pravděpodobné, že kdyby autor rozvedl zbylé povídky do větších prozaických ploch, vznikly by texty o třídu lepší, ale už by to nebyl povídkový soubor, nýbrž o dost tlustší svazek novel či dokonce románů.

Autor je literární recenzent.

Obálka knihy v grafické úpravě Luboše Drtiny a s kresbou Kateřiny Bažantové, repro: Argo

Michal Vrba: Kolem Jakuba. Praha, Argo 2019, 178 stran, doporučená cena 258 korun.