Padesát let od Woodstocku se legendu nedaří oživit

V polovině letošního srpna uplyne půlstoletí od hudebního festivalu Woodstock, který vstoupil do kulturních dějin jako symbolický vrchol kontrakulturního hnutí druhé poloviny šedesátých let. Na pozemcích v katastru městečka Bethel nedaleko New Yorku se v srpnu 1969 sešlo asi půl milionu lidí, kterým zahráli Jimi Hendrix, The Who nebo Janis Joplin. Pamětníci dodnes vzpomínají na vzájemnost a svobodomyslnou atmosféru. V následujících dekádách se festival s podtitulem „Tři dny míru a lásky“ stal legendou, ikonickou událostí spojovanou s hnutím hippies a jeho ideály. Připomínají ho knihy, dokumentární filmy, koncertní záznamy a čtyřikrát také festival stejného jména, jenž se vrátil vždy na kulaté výročí akce. I k padesátým narozeninám chtěl jeden z pořadatelů prvního ročníku – Michael Lang – Woodstock oživit. Komplikace, které s tím má, naznačují, že ne všechny legendy jsou nesmrtelné.

Historické momenty: Jimi Hendrix hraje na Woodstocku americkou hymnu. Je vůbec moudré se snažit něco takového bez kontextu doby obnovovat? Foto a video: YouTube

„Máme ideální dobu na to připomenout ideály Woodstocku,“ prohlašoval Lang, když letos v lednu ohlašoval třídenní setkání Woodstock 50 naplánované na polovinu srpna v prostorách automobilového závodiště Watkins Glen. Lang tehdy slíbil „různorodý line-up“ a v dalších měsících se program začal plnit jmény jako Jay-Z, The Killers, Imagine Dragons a samozřejmě také hrstkou veteránů, mezi nimiž nechyběli pohrobci The Grateful Dead (po smrti Jerryho Garcii nesoucí jméno Dead & Company). Média nadšeně referovala.

Jenže předprodej vstupenek se nespustil a na konci dubna prosákly na internet zprávy, že festival je zrušen poté, co od projektu odstoupil největší investor – japonská společnost Dentsu. Michael Lang zrušení dementoval, pokračoval v hledání nových investorů, postupně přišel o několik členů svého týmu a následně i o místo, na kterém se festival měl uskutečnit. Poslední zprávy z poloviny července – tedy měsíc před plánovaným začátkem – mluví o tom, že Langovi se dosud nepodařilo festival přesunout do žádného z menších prostorů. Čtyřiasedmdesátiletý promotér prý nic nevzdává a dál bojuje.

Další z nezapomenutelných: spoluzakladatelka Klubu 27 Janis Joplin zpívá píseň Try, foto a video: YouTube

Langova ohlašovaná akce není jediná, která si má výročí připomenout. Půlstoletí Woodstocku má přímo v městě Bethel v polovině srpna oslavit série koncertů, na níž vystoupí Ringo Starr, Santana a John Foggerty s hosty. Na místě proběhnou i přednášky nebo výstava. Za tímto Woodstockem stojí obří promotérská společnost Live Nation, kterou Lang žaluje za parazitování na legendě, jež – tvrdí – patří přece jemu.

Langova společnost spravuje pozůstalost Woodstocku a k letošnímu výročí vydala kupříkladu limitovaný box-set obsahující 38 CD a jeden Blu-Ray, jež zaznamenávají „každou notu, která na festivalu zazněla“. Na kompaktech prý fanoušci najdou i ohlášky z pódia, v nichž pořadatelé například oznamují, že „festival je nyní bez vstupného“. Kolekce stojí v přepočtu necelých osmnáct tisíc korun, přesněji – stála, vyprodala se ještě během předprodeje. K dispozici ovšem zůstává několik méně opulentních edic, skrze něž si můžeme připomenout atmosféru festivalu.

Je to zvláštní magnetismus, který fanoušky k Woodstocku nadále přitahuje. Ten jako kdyby už překračoval i hranice obyčejné nostalgie – pamětníci se skrze artefakty chtějí přihlásit k odkazu ztraceného ráje mladických subkultur, jejichž ideály ještě na konci šedesátek nestačily zkorodovat. Woodstock je dnes už víc mýtus než cokoliv jiného. Mýtus, z něhož se vymazaly všechny rebelské podtóny, všechno podvratné. Zůstala idealizovaná slupka natřená psychedelickými barvami.

V nostalgických ódách se často zapomíná, že organizátoři původního Woodstocku – kvarteto podnikavců shromážděných pod hlavičkou firmy Woodstock Ventures – pojali akci coby výhodnou investici. Nasmlouvali drahé interprety a nasadili na svoji dobu nebývale vysoké vstupné 18 dolarů v předprodeji a 24 na místě (zhruba tehdejší dvoudenní průměrná mzda). Místo plánovaných šedesáti tisíc fanoušků se jich i tak na pastviny ve státě New York sjelo přes půl milionu a festival se proměnil v logistické peklo. Ploty oddělující areál byly strženy a vstupné zaplatil zlomek návštěvníků. V areálu se nedostávalo potravin, vody ani toalet. Vše dovršil déšť, který z pole udělal bahenní lázeň. Snaha přežít nakonec posílila vzájemnost fanoušků a organizační fiasko se zapsalo do dějin jako rodiště takzvaného národa Woodstocku – mytické pospolitosti hippies, která měla spasit Ameriku. Sen trval pouhou historickou chvíli: z hippies se během sedmé dekády ochotně stali yuppies – mladí byznysmeni, kteří místo nápravy společnosti volili raději individuální zbohatnutí, jež doba nabízela. Ideály se rozplynuly a zůstal pouze mýtus.

Na erozi onoho mýtu paradoxně nejvíce zapracovaly nepříliš povedené „reedice“ původní akce. V roce 1994 bylo Langovi vyčítáno, že prostor nechal zaplevelit korporátními reklamami. Motto Woodstocku 1999 rovnou návštěvníci přejmenovali na Mír, láska a Pepsi a program se utopil ve rvačkách, bahenních válkách, rabování stánků a nakonec v obrovském požáru, který zapálili sami fanoušci. Ve vzduchu byla cítit deziluze příslušníků tehdy nastoupivší generace, kteří s hrůzou zjistili, že jejich kultura byla ukradena a teď se jim ji snaží prodat i s rabatem. Největší nepokoje odstartoval Fred Durst, frontman nu-metalových hvězd Limp Bizkit, skandující z pódia davům slogan své písně Break Stuff (Něco rozbij), který se do apokalyptické atmosféry hodil přímo skvěle. Málokdo jeho poselství odolal.

Lang v rozhovorech tvrdil, že si je vědom chyb posledního Woodstocku z konce tisíciletí a tentokrát vše proběhne bez excesů. „Byla to jen velká párty. Tentokrát se vracíme zpět ke svým kořenům a k původním záměrům. A nyní budeme mít všechno pod kontrolou,“ sliboval. Ale možná to je to nejhorší, co by se Woodstocku – symbolu mladické revolty – mohlo při padesátém výročí stát: kdyby se proměnil v normalizovanou a krotkou akci nabízející bezpohlavní zábavu, kterou fans mohou dostat na kterémkoliv obřím festivalu. Avizovaný program festivalu, kde kromě hrstky zajímavých jmen figurují i popoví interpreti jako Imagine Dragons, Miley Cyrus, The Lumineers nebo Greta van Fleet, docela dobře naznačuje, kterým směrem by se výroční Woodstock asi vyvíjel.

Jimi Hendrix na Woodstocku v srpnu 1969, zdroj: Super Retro

V roce 1999 si ještě zdivočelá mládež dokázala vzít alternativní kulturu zpět do svých rukou – za použití vzteku, požáru a rabování, prostředků odpovídajících situaci. O dvacet let později nejspíš už nic takového nehrozí a symbol kontrakultury se definitivně promění v korporátní akci. I proto by bylo příhodnější, kdyby se Woodstock 50 neodehrál.