Po nás (ať) přijde potopa

Otevření domácího tanečního svátku kusem tohoto jednasedmdesátiletého tvůrce má svoji symboliku. Když se v roce 1989 festival konal poprvé – ještě pod názvem Tanec ’89 –, jedním z uvedených děl bylo Kyliánovo slavné Stoolgame. Po třech desetiletích se tvůrce vrací s komornějším kusem East Shadow, do něhož zapojil dva vyzrálé tanečníky – v německém Wiesbadenu narozené Sabine Kupferberg (*1951) a Američana Garyho Chrysta (*1950).

Japonské Aichi Triennale oslovilo roku 2013 Jiřího Kiliána se dvěma tématy: Samuel Beckett a pomoc obětem tsunami z roku 2011. Výsledek: East Shadow, foto: © Jason Akira Somma, video: Youtube

Jejich duet je zasazen do ponuré jednoduché scény: oprýskaná pokojová stěna s oknem a s pootevřenými dveřmi, stůl a dvě židle; tentýž bizarně vzhlížející lidský příbytek se promítá i na stěnu v pravé části jeviště. Dění je takovým rodinným albem plným fotek, videí i živých akcí, jakousi retrospektivou životů obou protagonistů. Inspiračním zdrojem Kyliánovi byla ničivá vlna tsunami, která roku 2011 zasáhla východní pobřeží japonských ostrovů. Vodní živel se neustále připomíná v projekci; zprvu ho lze zahlédnout okenním průzorem, později rozbouřená mořská hladina pohltí celou promítací plochu. Působí jako výstražně zdvižený prst, jako parafráze osudu, jenž je nám neustále v patách. Lidská marnivost dostává na frak.

Kylián dovádí v East Shadow lidskou existenci ad absurdum. V této nicotě však přežívá něco křehkého a vzácného – vztah mezi mužem a ženou. Oba drží při sobě a statečně, vyrovnáni se svým osudem, čelí smrtelné hrozbě. Obzvláště ve výrazu Sabine Kupferberg je patrná absolutní bezmoc a oddanost, které se divákovi zaryjí pod kůži.

Atmosféru dokresluje – to nelze pominout – živý klavírní doprovod japonské, v Nizozemsku žijící hráčky a komponistky Tomoko Mukaiyamy. Kromě autorských skladeb East Shadow a Beginning zahrála i Klavírní sonátu D959 Andantino Franze Schuberta. Mukaiyama svádí lítý hudební souboj s ryčícím mořem a její neuvěřitelně citlivá interpretace posouvá inscenaci jako celek na další úroveň.

Jiří Kylián: East Shadow, v popředí tančí choreografova manželka Sabine Kupferberg, s níž se seznámil počátkem sedmdesátých let, nedlouho po své emigraci z ČSSR, foto: © Jason Akira Somma

Kylián je bez nadsázky jediný svého druhu (to je zároveň název choreografie, kterou vytvořil v roce 1998). Jeho tvorbu charakterizuje několik odlišných období a některá choreografova díla se zapsala do celých generací tanečního publika. Jde zejména o velká taneční plátna v nichž diváky nešetří choreografickou invencí, mnohdy ani humorem a jež jsou dodnes jeho vizitkou. Ti, kteří čekali podobnou pohybovou smršť a vycizelovanou kyliánovskou estetiku, mohou být East Shadow poněkud zklamáni. Tento titul vyžaduje pohroužení do sebe sama, promlouvá totiž zcela jiným posazením, rozpoložením, než jsme u Kyliánových majstrštyků zvyklí.

Autor je redaktorem portálu Taneční aktuality.

Divadlo Ponec, festival Tanec Praha – Jiří Kylián: East Shadow
Tančí: Sabine Kupferberg, Gary Chryst, asistent choreografie, videoprodukce a hudby: Jason Akira Somma, hudba: Franz Schubert a Tomoko Mukaiyama, texty: Samuel Beckett, namluvili: Jiří Kylián a Olivier Kruithof, kostýmy: Joke Visser, Hermien Hollander (realizace), scéna: Jiří Kylián, technická produkce a světelný design: Loes Schakenbos.
Praha 1. – 3. 6. 2018, psáno z představení 1. a 2. 6. 2018