Princův majstrštyk, jak jsme ho ještě neslyšeli. Sign o’ the Times jako umění reedice
Když americký hudebník Prince před čtyřmi lety zemřel, bylo jasné, že v archivu, který si pečlivě střežil, musí být i nevydané klenoty. Fanoušci, kteří jsou detaily diskografie této popové hvězdy posedlí, se dočkali. A zejména teď.
Mezi jarem 1985 a 1987 prožil Prince svoje asi nejintenzivnější životní období. Rozpustil svoji kapelu Revolution, rozpadl se mu vztah se snoubenkou Susannah Melvoin a postupně začal a nedokončil natáčení tří desek. Zároveň však z něho tryskal ohňostroj hudebních nápadů, uměleckých experimentů i průlomových konceptů. Překonal vše, co dosud v populární hudbě dokázal. A také se během této doby zrodila jedna z nejlepších desek hudební historie – dvojalbum Sign o’ the Times. Do chaosu kolem příprav desky i Princova kreativního procesu dává nahlédnout osmidiskový boxset obsahující také čtyřicet pět dosud neslyšených písní, z nichž by si fanoušci mohli sestavit hned tři alba Princovy tvorby z jeho autorsky patrně nejsilnějšího období. Nynější boxset tak volně navazuje na loňskou „super deluxe“ edici desky 1999, tedy Princovy nahrávky z počátku osmdesátých let; loňská kolekce čítá pět kompaktů + jedno DVD.
Já, také já, opět já, a ještě jiné já
Album Sign o’ the Times, které vyšlo 30. března 1987, bylo výsledkem hned čtyř různých nahrávacích projektů. Tím prvním byla spolupráce s duem Wendy & Lisa, které si Prince ponechal z rozpuštěné kapely Revolution. Zamýšlené album Dream Factory mělo být psychedelické a odvázané; zůstaly po něm třeba písně Strange Relationship a Starfish And Coffee. Pak Prince udělal prudkou obrátku a začal svůj hlas natáčet přes efekt, který měl rozmlžit jeho gender. Androgynní alter-ego Camille mělo rovněž dostat vlastní desku, ale tu Prince típl jen pár týdnů před vydáním. Z něho do dalších projektů pronikly skladby Housequake či If I Was Your Girlfriend.
Prince na koncertě v německém Frankfurtu v čase svého uměleckého vrcholu; snímek z 26. srpna 1987, foto: ČTK/DPA – Frank Kleefeldt
Prince se následně pustil do přípravy trojalba Crystal Ball, které mělo zachycovat různé odstíny jeho hudby od funku, přes R&B a soul až po nábožensky orientované balady. Když hotovou nahrávku přinesl do vydavatelství Warner, ti prohlásili, že trojalbum mu rozhodně nevydají. Prince tudíž kolekci proškrtal na snesitelnou stopáž dvojalba, ale mezitím do něj ještě přidal titulní skladbu Sign o´ the Times, mrazivou suitu inspirovanou pádem raketoplánu Challenger i epidemií AIDS. Ta vnesla do finální podoby desky vydané v březnu 1987 také politický rozměr, tedy něco, co Prince do té doby ve své hudbě moc nereflektoval.
Původní podoba titulu Sign o’ the Times tvoří první dva disky boxsetu a tady, po pravdě, není co vylepšovat. Princův popový génius září v The Ballad of Dorothy Paker a ve Starfish and Coffee, kdežto v Housequake nebo It´s Gonna Be a Beautiful Night se rozjíždí funková mašina a stříká pot a závěrečná milostná balada Adore dojímá snad jako žádná jiná v umělcově katalogu. Třetí disk je procházkou po alternativních verzích a b-stranách singlů. Teprve pak začínají hody pro fanoušky.
Potrava pro fanoušky
Ve zmíněném období dvou let Prince natáčel klidně i dvě nové skladby denně a nálož dosud oficiálně nevydaných skladeb (zde souhrnně označené Vault Tracks) na discích 4 až 6 zachycuje jeho manické hledání něčeho nového a dosud neslyšeného. Jeho přísnou vnitřní „kontrolou kvality“ neprošlo jen tak něco.
Začněme u relativních zklamání. Společná skladba s Milesem Davisem byla opředena všemožnými mýty. Po poslechu může být člověk vlastně jen zklamán: Can I Play With You je šest a půl minuty dlouhá přetahovaná mezi Princovým synth-funkem a Milesovým saxofonem, která nikam moc nevede. Emotional Pump napsal Prince pro Joni Mitchell a není úplně složité domýšlet, proč písničkářka jeho funkovou rozcvičku s díky odmítla. Rebirth of Flesh měl být triumfální úvod k trojalbu Crystal Ball, jenže ta píseň byla snad až příliš chaotická a po právu zůstala po krácení projektu v umělcově archivu. Z něho o něco později Prince část uloženého materiálu fanouškům sám zprostředkoval, když od poloviny devadesátých let operoval nezávisle na nahrávací společnosti. Určitý díl rarit z té doby vydal v nultých letech na internetu, anebo se objevila na kompilaci Crystal Ball (jde o trojalbum, které je však odlišné od plánovaného, výše zmíněného konceptu z poloviny osmdesátek). Pár perel v análech přesto zůstalo, a nyní jsou dostupné: třeba lehkonohá balada Adonis And Bathsheba s úžasným sólem, novovlnná Cosmic Day nebo zvláštní jazz-funkový experiment Train, který následně natočila americká zpěvačka Mavis Staples.
Poslední část setboxu tvoří koncertní dvojalbum se záznamem z Utrechtu z června 1987. Jsou tady ke slyšení hity (Purple Rain, 1999, Girls & Boys, Kiss), ale také třeba bubenické sólo Sheily E. Koncert končí extatickým čtrnáctiminutovým přídavkem It´s Gonna Be a Beautiful Night, do nějž kapela vtěsnala i referenci na Cold Sweat od Jamese Browna. Prince několikrát oznámí konec koncertu, kapela však ne a ne skončit. K nadšení posluchačů, samozřejmě.
Kolekci doplňuje bohatě vyvedený booklet s doprovodnými texty (jeden z nich napsal třeba komik Dave Chappelle). K dispozici je i DVD s Princovým koncertem v jeho studiích a klipy z té doby. (Koncertní snímek Sign o’ the Times bohužel kvůli nedořešeným autorským právům součástí boxsetu není.) Kdo chce jít ještě dál, může si poslechnout osmidílný podcast rozebírající další detaily Princova života z poloviny osmdesátých let – dojde mimo jiné i následné turné k desce.
Jestli můžou být fanoušci z něčeho frustrovaní, pak z toho, že ani po letech nelze sestavit původní zamýšlené verze zmíněných nedokončených projektů. Camille, Dream Factory i Crystal Ball zůstávají v rovině mytologie. Je nicméně důležité dodat, že finální produkt této éry – dvojalbum Sign o’ the Times – by beztak nejspíš nepřekonaly.
