Průvodce jako distingovaný showman? Zámek není jen kasička na peníze od turistů

„Vezměte si svíčku a odteď už nezapínejte mobily, chytré hodinky ani jiné zdroje světla,“ požaduje průvodkyně v pevnosti Josefov, zatímco každému návštěvníkovi podává svíčku v podstavci. Prohlídka netrvá ani hodinu, procházíme úzkými chodbami i absolutní tmou. Na některé ze zvídavých dotazů průvodkyně odpověď nezná, to však nic nemění na tom, že zážitek z tohoto místa se z paměti jen tak nevypaří. Je to nakonec osobnost průvodce či průvodkyně, která určuje, co si návštěvníci z památky odnesou? Nebo hlavní podíl nesou spíše autoři sylabů, tedy průvodcovských textů? Nebo autoři expozice? A co vůbec dělá dobrého průvodce dobrým průvodcem?

Národní památkový ústav předloni vydal novou metodiku Postupme si dále, která se snaží právě na tyto otázky odpovědět. Jak se však liší realita od ideálu? Abych to zjistila, vydala jsem se na několik památek, mluvila s kastelány i s průvodci, stejně jako s jedním z autorů této publikace.

„Vezměte si svíčku a odteď už nezapínejte mobily, chytré hodinky ani jiné zdroje světla,“ tak začíná prohlídka pevnosti Josefov, foto: ČTK – David Taneček

Moje malá dobrá zkušenost

Na začátek dovolte ještě osobní poznámku. Několik let jsem sama prováděla na jednom malém, krajském zámku. Byla to parádní brigáda – šla jsem většinou tři prohlídky za den, obvykle maximálně s deseti návštěvníky, zbytek času jsem si četla nebo si povídala s dalšími průvodci, kteří byli v podobném věku. Náš kastelán skvěle vařil a vůbec na to období vzpomínám moc ráda. Výdělek nebyl úchvatný (tehdy se pohyboval kolem stokoruny za hodinu a každý rok se o něco málo navyšoval), ale čas strávený na zámku jsem vnímala vlastně jako pracovně strávenou „dovolenou“.

Když jsem se o průvodcování po letech bavila s jednou známou, její zkušenost ze soukromého zámku byla diametrálně odlišná. Většinou chodila pět prohlídek za den s velkými skupinami, pauzy byly krátké. Více jak čtrnáct dnů v kuse nikdo neprováděl (většinou maximálně šest), protože více toho prostě nešlo fyzicky – respektive hlasově – zvládat. Její výdělek byl ovšem vyšší a stejně jako já na tuto brigádu vzpomíná ráda. Chci tím demonstrovat, že stejně jako se liší památka od památky, liší se prohlídka od prohlídky a průvodce od průvodce.

Netradiční prohlídky v pevnosti Josefov, foto: ČTK – David Taneček

Co od památek vůbec chceme?

Na všech objektech, které jsem letos zatím navštívila, prováděli brigádníci. A ačkoliv můj skromný dotazník, který jsem zaslala kastelánům, nelze považovat za relevantní výzkum, i z něj vyplývá, že v letní sezoně brigádníci zásadně převažují. Například na státním zámku Hluboká je šest průvodců zaměstnaných celoročně, ale během léta každý den provádí ještě deset brigádníků. Zámek Lednice má čtyři stálé průvodce, kteří provázejí zejména v okrajových sezonách roku, léto opět pokrývají zejména brigádníci. Oproti tomu soukromý zámek Chyše má kromě majitelů zámku pouze jednoho stálého průvodce a během léta pak posílí o tři brigádníky.

Jakub Jareš, spoluautor metodiky připravené Národním památkovým ústavem a Pedagogickou fakultou UK Postupme si dále, vnímá právě platové a zaměstnanecké podmínky jako jeden z faktorů, které by úroveň průvodcovství mohly posunout. „Nejde tolik o aktuální úroveň jednotlivých průvodců. Spíš jde o rozhodnutí na státní úrovni, že do toho sektoru chceme přidat peníze, protože ho považujeme za důležitý. A s tím souvisí také to, že víme, k čemu vůbec máme památky. Jestli je to spíš kasička na peníze od turistů, anebo prostor pro neformální vzdělávání,“ říká a jedním dechem dodává: „Je třeba si říct – a koneckonců památkový ústav to ve svých dokumentech říká – že je třeba kvalitně zaplatit kvalifikované lidi, protože průvodcovství je kvalifikovaná a docela náročná profese.“

Prohlídka na hradě Křivoklát, foto: Kateřina Zemanová

Jenže většina památek je mimo hlavní sezonu uzavřená. Proto není od věci se ptát, co by průvodci-zaměstnanci dělali v zimě. „Myslím, že tendence více zpřístupňovat památky i v chladnějších měsících už tady je. Zároveň profesionální průvodce a edukátor potřebuje čas na studium a vývoj nových prohlídek a programů a na to přes léto není čas,“ přemýšlí Jareš.

Oslovení průvodci-brigádníci finanční podmínky hodnotí jako uspokojivé, ovšem zdůrazňují, že pokud by se touto profesí chtěli živit, bylo by to značně komplikované. „Pro mě, jakožto letního brigádníka a studenta hudby, je tato práce úžasná. Už jen díky tomu, že se díky ní dostanu k historickým hudebním nástrojům, je to velice obohacující a inspirativní záležitost,“ vyzdvihuje student hudební konzervatoře Tobiáš Mlýnek, který v současnosti provádí na státním zámku Hradec nad Moravicí. Na prohlídkách na historické nástroje sám hraje.

Zámkem v Náměšti nad Oslavou provázejí žáci deváté třídy místní základní školy. Týdenní praxi průvodců památkami zažívají díky spolupráci školy s Národním památkovým ústavem, foto: ČTK – Luboš Pavlíček

Nadšení pro věc a rétorika, to se se cení

O profesionalizaci povolání průvodce se stará magisterský program Edukace a interpretace v oblasti kulturního dědictví, který se vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, anebo Edukace v kultuře na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolventi se mohou uplatnit právě jako průvodci, respektive „edukátoři“ – v muzeích, galeriích a dalších památkových objektech.

Ale protože – jak už tu bylo řečeno – nesporná většina průvodců v hlavní sezoně je z řad brigádníků, citovaný Jakub Jareš zdůrazňuje nutnost průvodce proškolit. Školení přitom často chybí, nebo je pouze letmé – průvodce obdrží průvodcovské texty, projde školením bezpečnosti práce, absolvuje náslechy. A pak je vypuštěn do terénu.

Samozřejmě, praxe se liší zámek od zámku – například na zámku Lednice průvodci dostávají manuál chování průvodce, z něhož je pak adept kastelánkou a vedoucí provozu prozkoušen. Na prvních prohlídkách nováčka doprovázejí zkušenější průvodci, kteří mu dávají zpětnou vazbu. „Pokud tam nehraje roli tréma, průvodce je většinou po čtyřech dnech schopen provázet zcela samostatně,“ říká kastelánka Ivana Holásková.

Na soukromém zámku Chyše kasteláni a zároveň majitelé zámku Marcela a Vladimír Lažanští kladou důraz také na neformální rozhovory, které vedou jak s nováčky, tak se zkušenými průvodci. Kompletní zaučování u nich probíhá asi měsíc. Školení zaměřená pouze na práci s hlasem nikdo z oslovených kastelánů nezmiňuje, ačkoliv se všichni shodují na tom, že právě to je jedna z nejdůležitějších vlastností průvodce. Ještě důležitější je zápal. „Návštěvníci zpravidla nejvíce oceňují nadšení pro věc, v té chvíli jsou schopni tolerovat nepřesnosti nebo trému,“ poznamenává například kastelán Martin Slaba ze zámku Hluboká.

Chvíli před prohlídkou v klášteře Zlatá Koruna, foto: Kateřina Zemanová

Často to jsou právě rétorické dovednosti, které u přijímacích pohovorů hrají zásadní roli. „Některé zájemce odmítneme z toho důvodu, že jejich zájem o tuto práci mimořádně převyšuje jejich vyjadřovací schopnosti,“ říkají majitelé zámku Chyše, kteří preferují studenty spíše vysokých škol se zaměřením na humanitní studia. Na zámku Hluboká pak dávají přednost zejména těm, kteří jsou schopni provádět v cizích jazycích – žádaným je aktuálně nejvíce jazyk německý.

Ivo Prokel z Arcibiskupského zámku Kroměříž zdůrazňuje osobnost průvodce. „Preferujeme i určitou dávku kreativity, díky níž průvodce reaguje na typologicky odlišné jedince nebo skupiny, umí najít řeč s různými věkovými kategoriemi, případně umí zařadit témata blízká konkrétním návštěvníkům.“ S polovinou zájemců se ovšem nedohodnou.

Magdaléna Šimonová, která provází na soukromém zámku Český Šternberk, měla s výběrovým řízením ještě jinou zkušenost: Průvodci byli vybíráni na základě testu z historie a kultury. Důraz se kladl také na cizí jazyk, který se „prozkoušel“ pohovorem se zástupkyní kastelánky. Následné zaučování již bylo rychlé: „Je to přímá úměra – s delší dobou provázení získáváte větší jistotu v tom, co děláte,“ tvrdí.

Návštěvník při dokumentaci zdobeného stropu, foto: Kateřina Zemanová

Všem najednou se nelze zavděčit

Podle Jakuba Jareše je dobrý průvodce schopný zejména uzpůsobovat prohlídky podle toho, jací návštěvníci zrovna přijdou. „Jeden můj kolega říká, že dobrý průvodce čte každé ráno noviny, aby věděl, čím žije společnost. Protože to, co vykládá o historii, se vždy k současnosti vztahuje.“

Přizpůsobit prohlídku na míru podle daných návštěvníků je však složité – rodina s dětmi obvykle navštíví úplně stejnou prohlídku jako zapálený nadšenec. „Pak je logické, že úplně spokojený nebude nikdo. Ale zase tu narážíme na strukturální problém. Na větší segmentaci prohlídek by bylo třeba více peněz a menší tlak na vysoký počet návštěvníků,“ popisuje Jareš. Památky totiž nejčastěji nabízejí jeden typ prohlídky pro všechny. Najdou se však i výjimky. Například zámek Hluboká nabízí takzvané prohlídky s paní kněžnou pro děti, pro nadšence zase speciální kastelánské prohlídky. A příklad Hluboké naštěstí není ojedinělý.

Zámek Hluboká nabízí takzvané prohlídky s paní kněžnou pro děti, pro nadšence zase speciální kastelánské prohlídky, zdroj: zámek Hluboká

České publikum je navíc docela konzervativní, jak vyplývá z dotazníkového šetření NPÚ z let 2018–2019. Tři čtvrtiny dotázaných návštěvníků upřednostňují prohlídku s průvodcem, poptávka po mobilních aplikací není závratná, a to ani u nejmladších návštěvníků. (I když tady musíme dodat, že teď je rok 2024 a za pět let mohlo dojít, vzhledem k digitalizaci každodennosti, k nikoliv zanedbatelnému posunu.) „Jsme zvyklí na instalované pokojíčky plné vzácného mobiliáře. Myslím, že bychom se někdy nemuseli bát prázdného prostoru. Moje zkušenost i z pozice průvodce je taková, že prázdný prostor mnohem víc probouzí fantazii a nutnost vyprávět zajímavé příběhy. Člověk najednou nemůže jen ukazovat věci, ale musí prostor zaplnit sebou, svým vystoupením. Mentalita sloupků s červenými šňůrami vytváří mezi návštěvníky a památkou zákonitě distanci,“ popisuje Jakub Jareš.

Národní muzeum v Praze představilo aplikaci, díky níž návštěvník mimo jiné uvidí, jak by vypadal plejtvák myšok, kdyby nebyl jen kostrou, foto: ČTK – Vít Šimánek

Průvodce jako distingovaný showman?

Z rozhovorů s kastelány vyplývá, že to, jak bude prohlídka vypadat, do značné míry skutečně závisí hlavně na průvodci. Zkrátka: To, že vévodí zažitá představa o průvodcích, kteří jen ukazují jednotlivé části mobiliáře, neznamená, že takové výkony skutečně někdo vyžaduje.

„Průvodcovské texty obsahují větší množství informací, než je možné během prohlídky použít. Záleží tedy na každém, jak si výklad upraví. Určitě nechceme, aby všichni průvodci mechanicky opakovali stejný text,“ zdůrazňuje například kastelán zámku Hluboká Martin Slaba.

Ivo Prokel z Arcibiskupského zámku Kroměříž doplňuje: „Osobně preferuji kombinaci velkých znalostí a slušné dávky kreativity, která umožní text přizpůsobit aktuální situaci. Informace by však vždy měly mít potřebnou validitu. Rozhodně nechceme, aby průvodci hovořili o kouzelných zrcadlech nebo jiných nesmyslech.“

Prohlídka v klášteře Zlatá Koruna, foto: Kateřina Zemanová

Kastelánka Ivana Holásková ze zámku Lednice vysvětluje, že jejich průvodcovský text obsahuje jak povinné informace, tak informace doplňující, které průvodce říkat nemusí ve všech situacích. I když je kreativita průvodců vítána, kastelánka vyžaduje, aby informace, které získají vlastním studiem, vždy konzultovali. Průvodkyně Magdaléna Šimonová ze zámku Český Šternberk přisvědčuje: Základní linka je daná, ale to, o čem se průvodce rozhovoří, záleží na něm.

Vykročit mimo zažité představy o tom, jak by měla prohlídka „správně“ vypadat, ovšem vyžaduje jistou dávku odvahy. „Všichni už tak trochu očekáváme od průvodcovského výkladu, že to bude výčet dat a popis mobiliáře. Když to někdo dělá jinak, vstupuje na značně nejistou půdu, na které se dá snadno selhat,“ shrnuje Jakub Jareš.

Jenže pokud se na ni průvodci nevydají, rozhodování, jestli si návštěvník koupí raději lístek do kina, nebo na zámek, bude o to jednodušší. Jediné, co z návštěvy památkového objektu často zbude, je totiž právě zážitek. A na tom se – kromě spiritu daného místa, vytvořené expozice a třeba ještě dobré místní restaurace, popřípadě ubytování – podílejí zejména průvodci.