Psychedelické symfonie pro tchýnin jazyk. Čím je pozoruhodná reedice nahrávky Plantasia

Žádná vědecká studie nepotvrdila, že byste mohli rostliny „zalévat“ hudbou a stimulovat tím jejich růst. Přesto se tahle představa uchytila. Stačí napsat „music for plants“ do vyhledávače na Spotify a vyskočí řada playlistů, které si sestavili sami pěstitelé: klasická hudba pro rostliny, léčivá kolekce pro seschlé listy, „DJ pokojovka“, ideální hudba pro zalévání nebo „chlorofeel“. Stovky tisíc sledujících mají specializované YouTube kanály jako Brainwave Power Music nebo The Magic Farmer generující ambientní a relaxační new age hudbu, která má teoreticky fungovat coby vůbec nejlepší biohnojivo – pro kořínky i mysl.

Mezi pěstitelskými playlisty najdete pokaždé jako jednu z prvních položek obskurní nahrávku Mother Earth’s Plantasia z roku 1976. Kanadský skladatel Mort Garson (1924–2008) album vytvořil pro květinářství Mother Earth v Los Angeles a prodejnu nábytku Simmons, která ji dávala zdarma k matracím. Proto se nahrávka dostala do různých domácností. Později ze zaprášených krabic na půdě putovala na vinylové burzy, kde se prodávala za pár centů. Zatímco v době svého vzniku byla Plantasia ryze užitkovou nahrávkou pro zdravější a silnější listy, v novém století ji hudební nadšenci znovuobjevili jako klenot raných experimentů se syntezátory a cena za originální kus se vyšplhala na internetových bazarech ke stovkám dolarů.

Newyorský label Sacred Bones se aktuálně rozhodl Plantasii reeditovat, díky čemuž bude polozapomenutý Garson sdílet místo v katalogu vydavatelství po boku Davida Lynche nebo norské písničkářky Jenny Hval. Psychedelické symfonie pro pavoučí květy, violky a tchýnin jazyk tak ožívají příznačně v době, kdy si lidé pokojovkami léčí deprese a stres, zahradnictví zažívá ekonomický boom a jedním z největších trendů Instagramu je filodendron.

Poslechněte si album (Mother Earth’s) Plantasia skladatele Morta Garsona z roku 1976, foto a video: YouTube

Odvyprávět jeho příběh

První kroky na Měsíci doprovázela v britské televizi skladba Space Oddity od Davida Bowieho a – proslavila ho. K americkému televiznímu přenosu přistání Apolla 11 v červenci 1969 složil hudbu právě Mort Garson, avšak jeho jméno nikdy opravdu nezářilo. Vždycky bylo spíš schované mezi desítkami spolupracovníků, na konci titulků, jindy zůstalo zamlčeno celé. Vystudovaný skladatel se sice „jednorázově“ proslavil hudbou pro velký hit 60. let Our Day Will Come od R&B skupiny Ruby & the Romantics, také dirigoval pětasedmdesátičlenné orchestry pro tehdejší popovou zpěvačku Doris Day a později pracoval jako producent pro velké nahrávací společnosti, nicméně zůstával spíše zručným řemeslníkem. Nikdy to nedotáhl tak daleko jako například producent Phil Spector, jehož vyhledávali skoro všichni – od Beatles po Ramones. Zlom přišel, když Garsonovi v druhé polovině 60. let představil sám Robert Moog svůj revoluční vynález – analogový syntezátor, který dokázal jediným stiskem tlačítka zahrát několik nástrojů.

Nahrávka Morta Garsona The Unexplained, kterou vydal pod pseudonymem ATARAXIA, vyrůstá z jeho fascinace okultismem, foto a video: YouTube

„Hledal něco, co by mu pomohlo znovu najít pro hudbu tu vášeň, s níž začínal,“ vzpomíná Garsonova dcera Day Darmet pro britský časopis The Wire: „A syntezátor Moog ho k ní dovedl.“ Podobně jako Stockhausenovi žáci Holger Czukay a Irmin Schmidt z německé krautrockové kapely Can, tak i Garson skládal pro obživu televizní a rozhlasové znělky. Vedle zakázek se věnoval i kreativnější činnosti. Pod obskurními přezdívkami začal Garson vydávat alba, kde se mohla jeho imaginace utrhnout ze řetězu: pomocí elektronické hudby a pod pseudonymem The Electronic Odyssey převyprávěl Čaroděje ze země Oz; jako Lucifer nahrál album Black Mass; nahrávka The Unexplained vyrůstá z jeho fascinace okultismem – podepsal ji jménem Ataraxia. To vše připomene chystaná série od vydavatelství Sacred Bones, která totiž Garsonův katalog hodlá systematicky shrnout. „Nebyl to úplně pečlivý byznysmen, staral se především o svoji hudbu a neustále si vyťukával melodie,“ vzpomíná umělcova dcera Darmet, s jejímž svolením reedice vycházejí: „Bude pěkné, když někdo takto uceleně odvypráví jeho příběh.“

Podívejte se na minidokument The Music Man: Mort Garson Featurette, foto a video: YouTube

Jako vstupní brána do Garsonovy dílny poslouží Plantasia, po níž se skladatel nadobro vrátil ke své továrně na znělky – a žádné další album pak už nikdy nevydal. Nahrávka plná psychedelického bublání syntezátorů původně vznikla coby doprovod k ezoterické knižní studii a posléze bestselleru Tajný život rostlin z roku 1973 (česky vyšla v roce 2015), v níž autoři Peter Tompkins a Christopher Bird poukázali na telepatické schopnosti rostlin. Garsona k nahrávce vedly rovněž osobní důvody: jeho manželka a nejbližší rádkyně Margaret byla totiž vášnivou pěstitelkou; domácnost i zahrada byly posety zelení. „Nejsem si jistá, jestli tátova hudba napomáhala kondici těch rostlin. Ale máma určitě ano. Nejsem si vlastně ani jistá, zda se inspiroval právě její láskou pro vše, co roste, ale je to dost možné,“ přiznává dcera Darmet pro The Wire.

Podle serveru Antic byla právě 70. léta érou pokojovek. Existoval k tomu dobrý důvod. Pohledem z vesmíru se americká velkoměsta totiž (z)jevila – vinou nahromaděných hor odpadu – jako mastné hnědé fleky. Naplno se už projevovaly následky konzumu, na něž upozorňovala environmentální hnutí předchozí dekády. „Nikdo neví, kolik Američanů ztratilo svůj cit pro přírodu,“ napsal časopis Time v roce 1970. Lidé začali pod dojmem ekologické hrůzy, kterou způsobila nezřízená urbanizace a lhostejnost k životnímu prostředí, zabydlovat své domovy džunglí rostlin.

Zalévejte s Plantasií

Něco podobného zažíváme dnes, kdy ze všech stran slyšíme o environmentální krizi. Prodeje pokojových rostlin se v USA za poslední tři roky téměř zdvojnásobily a loňský průzkum Garden Research ukazuje, že nejvíc je nakupují lidé od 18 do 34 let (a podobná čísla ukazuje statistika z Velké Británie). „Mileniálové plní svoje domovy – a prázdnotu v srdcích – pokojovkami,“ komentoval situaci deník The Washington Post. A tento trend není omezen výhradně na USA a Británii.

Je to logická odpověď na nedostatek zeleně ve velkoměstech, kde si kvůli vysokým nájmům těžko pronajmete zahradu; přístupnější je vytvořit si vlastní „džungli“ v ložnici. Ale je v tom ještě něco: květiny vytvářejí obranný mechanismus, jakési odstínění lidem pracujícím dlouhé hodiny u počítače a vyrovnávajícím se s digitálním přetížením. A také v tom může být prostá touha po vypiplané zelené výzdobě.

Pokojovkám se paradoxně velmi daří na Instagramu, kde se lidé chlubí svými výpěstky pod hashtagy jako #planetparenthood nebo #plantsmakepeoplehappy. Proklikávání se zelení na fotografiích evidentně uklidňuje. Proto rostou účty jako Plant Journal nebo polská stránka Plantspotting, která dokumentuje rostliny v socialistických budovách. A díky sociálním sítím je trend pokojovek silnější než kdy předtím.

Touha po mizející přírodě se projevuje rovněž v nezávislé hudbě. Brendana Wellse, který jinak zpívá v americké post-punkové kapele Uranium Club, inspirovala Garsonova deska k vlastním minimalistickým kompozicím pro rostliny Music For People & Their Plants. Estonský producent vystupující jako Music For Your Plants pro změnu zabydluje parket současné klubové hudby popínavými rostlinami (jak ukazuje záznam z jeho vystoupení pro streamovací službu Boiler Room). Kolektiv Data Garden, který vydává své releasy zásadně jako vytištěnou kapsu s digitálním kódem a sazeničkami, šel ještě dál: v rámci jedné galerijní performance  „ozvučil“ filodendron nebo šefleru – po několik hodin jejich elektrické impulzy přenášené do počítače generovaly pomocí speciálního softwaru hypnotický ambient. Všechny jmenované spojuje album Plantasia, které nová generace hudebníků cituje jako „zelenou“ inspiraci pro svoji tvorbu.

Plantasia živě v Berlíně v říjnu 2016, foto a video: Boiler Room / YouTube

Archivní práce labelu Sacred Bones snad tedy přispěje k uchování odkazu skladatele Morta Garsona. Ostatně šéf tohoto vydavatelství Caleb Braaten takto oživil odkaz filmaře Johna Carpentera, jehož hudba k béčkovým hororům a akčňákům znamená na současné scéně analogových syntezátorů modlu. Braaten se ke Garsonově hudbě dostal na začátku nultých let, kdy pracoval v jednom obchodu s vinyly v Denveru. „Bylo to totálně mysteriózní,“ vzpomínal na první setkání s okultistickými synťáky a hudbou pro rostliny. Od té doby si pěstoval obsesi pro Garsona a uchovával sen, který realizoval až letos.

Sacred Bones pojali reedici nahrávky Plantasia velkolepě, ale také z pěstitelského hlediska velmi prakticky: kromě vinylů nabízejí květináče nebo sběratelské kopie atlasu rostlin z obchodu Mother Earth. Nahrávka se bude navíc křtít ve svém přirozeném prostředí, tedy v brooklynské botanické zahradě. Podle Braatenových slov pro The Wire navíc Plantasia plní svůj původní účel: „Každý pátek zalévám kytky v kanceláři a pouštím jim Plantasii – a dost se jim to líbí.“ I kdyby to byl jenom placebo efekt, jedno je jisté: album po čtyřiceti letech probouzí v posluchačích empatii pro rostliny a přírodu. Víc si Mort Garson snad ani nemohl přát.

Autor je hudební publicista, moderátor pořadu Komplex na Radiu Wave, působí na Katedře mediálních studií FSV UK.