Seriál The Crown coby odpověď na zdejší pochyby
Na rozdíl od Velké Británie, kde důstojnost moci reprezentují členové královského rodu, kteří jsou na tuto roli neobyčejně intenzivně a dlouho trénováni, u nás nic takového neexistuje. To, zda bude státní moc reprezentována důstojně, závisí na tom, kdo je zrovna zvolen prezidentem republiky.
Nedávno proběhla v Anglii královská svatba, princ Harry si bral americkou herečku Meghan Markle. Značné pozornosti se svatba těšila i u nás, přímý přenos z ní dávaly jak veřejnoprávní televize, tak i komerční stanice. A snad právě fakt, že veřejnoprávní televize věnovala tolik pozornosti královské svatbě, přiměl některé významné intelektuály a novináře k ostré reakci: prý je to celé cirkus pro obyčejné lidi, bulvární atrakce, jíž by se seriózní médium nemělo tolik věnovat. Dokonce se objevily názory z levého spektra intelektuálů, že celý ten královský cirkus má jen odvést pozornost od skutečných starostí, jimiž žije obyčejný lid. Poněkud to připomnělo kojzarovské časy, kdy do nás podobné věci hustilo Rudé Právo. V každém případě se ukázalo, že dost místních, i velmi gramotných lidí nechápe, co královská moc nejen v Anglii ve své podstatě znamená.
Shodou okolností nedlouho před královskou svatbou vysílala společnost Netflix druhou řadu seriálu The Crown popisující život dnešní královny Alžběty od jejích panovnických začátků až do šedesátých let. Seriál získal cenu Globe za nejlepší televizní drama – a to jak předloňská první série, tak loňská druhá řada. I samotná „předloha“ hlavní postavy se o seriálu veřejně vyjádřila velmi pozitivně. Zmínění tuzemští kritici velké pozornosti královské svatby by měli zhlédnout tento seriál, a to nejen kvůli jeho uměleckým kvalitám, nýbrž hlavně proto, že plasticky a do hloubky ukázal podstatu královské moci, zejména vztah takzvaných obyčejných lidí k této moci.
V sedmém díle první řady učitel mladé princezně přednáší: „Ústavu tvoří dvě základní složky, jak napsal v roce 1867 Walter Bagehot: akceschopná (efficient) a důstojná (dignified) složka. Kterou z nich zastává panovník?“ „Důstojnou,“ odpovídá Alžběta. „Velmi správně.“ „Akceschopná složka má moc tvořit a vykonávat politiku a zodpovídá se voličům. Co se týká všech, měli by také všichni schválit. Důstojná složka dává význam a legitimitu složce akceschopné a zodpovídá se pouze…?“ „Bohu,“ odpovídá správně princezna. „Dvě instituce, koruna a vláda, důstojná a akceschopná, fungují pouze tehdy, pokud se navzájem podporují. Když si navzájem důvěřují.“
Tyto věty vyjadřují podstatu královské moci a království jako takového. Je to něco, co u nás bohužel nemáme a neznáme. U nás má politická moc pouze stránku výkonnou; důstojnost moci je něco mimo náš obzor. Proto tomu nerozumíme a proto i jinak vzdělaní publicisté a novináři píší o královské svatbě postkomunistické nesmysly. To, že obyčejní lidé v Anglii masově sledují život královské rodiny, to není bulvár, nýbrž důstojné oslnění důstojností královské moci, úcta k ní. Královská svatba není cirkus pro masy, aby zapomněly na strasti svého šedivého života, je to rituál, v němž se zrcadlí systém královské moci v jeho lesku.
Claire Foy v roli Alžběty (na fotografii) vystřídá v následujících dvou sériích The Crown jiná anglická herečka, Olivia Colman (*1974), foto: Netflix
Královská moc není nic, co by spadlo z nebe. Jak ukazuje seriál, tak královskou moc si lidé platí ze svých daní, mají ji pod kontrolou prostřednictvím vlády a parlamentu. Člen královské rodiny má povinnosti, které poměrně těsně svazují nejen jeho veřejný, ale i osobní život. Členovi královské rodiny jeho vlastní život ne úplně patří; nemá volnost a svobodu, jíž disponují obyčejní lidé. Královské výsady jdou ruku v ruce s velmi tvrdými omezeními. Vše s cílem pěstovat a udržovat onu důstojnost (dignity) a vznešenost moci, již královský rod reprezentuje.
U nás je symbolem státní moci prezident, dnes volený přímo voliči. A tato volená osoba se na roli hlavy státu nijak nepřipravuje – tedy ve smyslu toho vzdělávání, které jsou nuceni absolvovat příslušníci (britského) královského dvora. Osobnostní předpoklady ve smyslu naplnění důstojnosti prezidentského úřadu zde tudíž nehrají žádnou roli. Ba právě naopak, s přechodem na přímou volbu prezidenta se favority na funkci stávají lidé v jistém smyslu negující důstojnost prezidentské role. Čím větší hulvát, tím asi větší šance na zvolení. My jsme proto ti poslední, kdo by se měli královské svatbě, královskému majestátu, smát.
