Stanislav Komárek: Spousta poznání v knihách není…
Výrazným osobnostem české společnosti, kultury a umění jsme položili otázku: Máte knihovnu? A mohl(a) bych ji vidět? Vznikla tak série videí, v níž vám své osobní knihovny a oblíbené knihy postupně představí literární historik Martin C. Putna, výtvarnice Lucie Lomová, knižní grafik Martin T. Pecina či kněz a filozof Tomáš Halík.
Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. (* 1958). Biolog, filozof a spisovatel; je profesorem filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci vystudoval entomologii na Přírodovědecké fakultě UK a krátce po nástupu do Parazitologického ústavu Československé Akademie věd v roce 1983 emigroval do Rakouska. V exilu pracoval v Muzeu přírodní historie, na ministerstvu zemědělství, v Zoologickém ústavu Vídeňské univerzity. Po návratu do Československa v roce 1990 nastoupil jako odborný asistent na nově založenou Katedru filosofie a dějin přírodních věd na pražské Přírodovědecké fakultě. Po habilitaci zmíněnou katedru v letech 1996–2002 vedl. Profesuru z dějin filozofie a přírodních věd získal tamtéž v roce 2001. V letech 2003–2011 působil rovněž na Katedře obecné antropologie FHS UK či na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK.
Ve své vědecké práci se věnuje především vzájemným vztahům přírodních a kulturních fenoménů. Je autorem asi dvaceti knih odborných či esejistických a tří románů, přispívá rovněž do novin a časopisů, poskytuje rozhovory. Z Komárkových populárně-vědeckých knih jmenujme například tituly (v závorce vždy uvádíme letopočet prvního vydání, některé z knih pak vyšly v reedici): Dějiny biologického myšlení (1997), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy – mimetismus v přírodě a vývoj jeho poznání (2000), Ochlupení bližní. Zvířata v kulturních kontextech (2011), Stručné dějiny biologie (2017), Darwin, Wilson, Portmann, Lorenz – obraz člověka v dílech biologů (2021). Komárek je rovněž plodným a uznávaným esejistou (za esejistiku získal roku 2006 Cenu Toma Stopparda), viz kupříkladu svazky Pitevní praktikum pro pokročilé (2000), Leprosárium (2005), Zápisky z Okcidentu (2008), Eseje o lidských duších a společnosti (2010), Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda (2015), Zápisky z pozdní doby (2020).
V poměrně rychlém sledu publikoval romány Opšlstisova nadace (2002), Mandaríni (2004), Černý domeček (2007); další román má v rukopise. A aby toho nebylo málo, mezi lety 1986–1998 zveřejnil tři svazky poezie, které pak souhrnně vyšly roku 2006 pod názvem Mé polopouště. V roce 2019 mu vyšly dvojsvazkové memoáry Města a městečka.
V nakladatelství Academia vychází edice Spisy Stanislava Komárka. Nejnovějším přírůstkem do ní jsou dva svazky nazvané Jungovské eseje z devadesátých let, jejichž křest proběhne v úterý 14. června v 17 hodin v Literární kavárně Academia v Praze.
