Sunday Neurosis aneb Když je srdce prázdné

Jiří Pokorný, dlouholetý člen Nederlands Dans Theater, se prosadil jako výtečný interpret současného tance, ale stejně zdařile si vede v roli choreografa. Všestranný umělec Radim Vizváry splývá s mnohými uměleckými profesemi a zásadní stopu zanechává v interpretaci pantomimy, k níž přísluší dodat adjektivum moderní. Své síly spojili v projektu Sunday Neurosis. Vznikl vloni na podzim v mezinárodní koprodukci Divadla Korzo, souboru NDT, Mime Prague a festivalu Tanec Praha. Autoři na původní třicetiminutové verzi ještě zapracovali a na Tanci Praha prezentovali o něco delší stopáž.

Název této pohybové, tanečně-mimické performance odkazuje k neuroticko-depresivnímu symptomu osamělých lidí, který se projevuje ve dnech pracovního volna, kdy zažívají takzvané existenční vakuum. (Termín vytvořil proslulý rakouský psychoterapeut Viktor E. Frankl a odkazuje jím na averzi k volnému času, zejména k neděli.) O víkendu je totiž více chvil na přemýšlení o smyslu našeho konání, mohou se dostavit pochybnosti, strach, zoufalství, beznaděj a frustrace z toho, co si počít s volným dnem. Pokorný s Vizvárym v Sunday Neurosis zkoumají příčiny, projevy a somatické příznaky této nemoci, pro niž jsou charakteristické především duševní nerovnováha, stres, tíseň, potřeba osvobodit se od narcismu a usilování o sebereflexi a o uvolnění nepříjemných pocitů. Vážné téma je v představení ovšem předáno s jistou dávkou nadhledu a ironie.

Na scénu přichází Jiří Pokorný jen v černých slipech, dívá se upřeně do publika. Když se pak po chvíli před diváky objeví znovu, nese průhledný kufr naditý všelijakými proprietami (hlavou, rukou z plastové figuríny, boa, zlatými balónky aj.). Otevře ho, obleče si černé kalhoty a rolák, usedne na zavazadlo, v ruce má selfie tyč a snaží se najít nejvhodnější pózu a úsměv pro focení. V tuto chvíli vchází do hracího prostoru Vizváry, rovněž v tmavém ošacení. Přisedá ke kolegovi a manipuluje s ním jako s loutkou. Těla performerů na sebe reagují a každý z nich si zprvu hlídá svůj výsostný um. Hranice moderní pantomimy a současného tance se však pomalu stírají.

Vizváry vyjadřuje skrze svou fysis neurotický stav. Neklidně a podrážděně přejíždí prsty po virtuálním mobilu, chaoticky se dotýká svého těla, trpí, jeho výraz až děsí. Mim je vyklouben ze svého těla i mysli, upadá do deprese a stává se ovladatelnou bytostí. Ruchy velkoměsta, které se v úvodu mísily s ptačím zpěvem, postupně utichají a zní melodický doprovod, který posléze vystřídají jiné zvuky a doplní je jasný vzkaz: „My heart is empty“…

Pokorný vede s Vizvárym pohybový diskurs, jejich těla se na okamžik synchronizují v němém výkřiku i údivu, v póze na zemi. V některých momentech Pokorný dokončuje mimovu gestiku a posturu v taneční variaci, jindy zase Vizváry „komentuje“ – v milimetrově odstíněném výrazu ve tváři – tanec svého soka i soukmenovce (nebo svého alter ega?). Pokorný fascinuje svou plastičností, měkkostí a lehkostí, s níž klesá k zemi. Když neslyšně našlapuje v obnaženém prostoru sálu, je jako šelma – a na zadní stěně se odrážejí zvětšené stíny aktérů.

Ve chvíli transu létají veškeré věci z kufru ven. Po emočním afektu však nastává u Vizváryho strnulost. Nemůže se pohnout. Pokorný navléká kolegovi tyrkysové šaty, nasazuje černou paruku, do ruky mu vkládá tyč s mobilem. Neurotikovo bezvládné tělo nakonec leží v rozevřeném kufru, v ruce drží nepostradatelný přístroj, v němž a s nímž ovšem ztrácí klid i svoji identitu: vyhlíží jako figurína, jejíž fragmenty se nacházejí v zavazadle…
Sunday Neurosis vyvolává různé pocity i asociace, které můžete s oběma muži sdílet, zvláště když své pohnutky zachycují v mistrně vyladěných výkonech.

Autorka absolvovala magisterské a doktorandské studium na Hudební a taneční fakultě AMU. Je externí pedagožkou HAMU. Publikuje recenze a rozhovory v denním a odborném tisku (Lidové noviny, Hudební rozhledy aj.), je členkou redakce Tanečních aktualit.

Tanec Praha – Jiří Pokorný & Radim Vizváry: Sunday Neurosis
Koncept, choreografie, interpretace: Jiří Pokorný, Radim Vizváry, hudební spolupráce: Davidson Jaconello, light design: Loes Schakenbos, kostýmní výtvarnice: Carolina Mancuso, technika: Gerard Valdivia Hernandez, produkce: Aneta Hladovcová, Janneke van Stroe.
Světová premiéra: 17. 11. 2017, Haag, Nizozemsko; česká premiéra: 18. 6. 2018 v Divadle Ponec.