Co bychom spatřili, kdyby třeba mobilní sítě byly viditelné?
Pro německou umělkyni Christinu Kubisch, která přijíždí do Brna na pozvání festivalu Expozice nové hudby, bývá město alfou i omegou: zve totiž publikum na procházku do ulic, v nichž odhaluje zvuky mobilních sítí a wi-fi, které jsou normálně neslyšitelné.
Vyjít s hudbou z koncertních síní. Nabídnout posluchači účast. Najít přitažlivost ve zvucích, jichž si běžně nevšímáme. Přinést nejen zážitek ze zvuku, nýbrž i kus dobrého příběhu, který posluchače spojí s aktuálním světem. Všechny tyhle tendence do hloubky žije německá umělkyně Christina Kubisch. V Brně se publikum může vydat na její „elektrickou procházku“ v sobotu 16. června od 14, 16 a 18 hodin, kapacita je limitovaná. Vychází se od Besedního domu: akci pořádá Filharmonie Brno.
O co vlastně běží? Sítě mobilních operátorů, bankomaty, „wifiny“, bezpečnostní systémy, lokální sítě… Co kdyby všechny tyhle signály přestaly být neviditelné a viděli bychom je jako barevné čáry a pole? Nepolekali bychom se hustoty vln, ve kterých žijeme, aniž si to uvědomujeme? Skladatelka a sound artistka Christina Kubisch provádí právě takový rentgen města; zjevuje, co je jindy skryté. Její Electrical Walks (Elektrické procházky) se od roku 2004 konaly na šedesáti místech světa, od Londýna, San Franciska, Mexiko City a Hong Kongu až po Košice.
Poslouchejte se mnou. Christina Kubisch, foto: © Goethe Institut – Gateway – Rasmus Jurkatam, video: Z elektroprocházky s Christinou Kubisch Princip je jednoduchý, ale unikátní. Umělkyně po nějakou dobu poznává město a hledá místa, kde „to zní“ zajímavě. Publikum pak s vypůjčenými speciálními sluchátky prochází po dané trase a slyší impulzy – nečekaně silné a rozmanité. Kubisch píše: „Paleta zvuků, barva a hlasitost se liší místo od místa, stát od státu. Jedno mají společné: jsou všudypřítomné, nacházejí se i tam, kde je nečekáme. Osvětlení, bezdrátové komunikační systémy, radarové systémy, bezpečnostní pojistky proti zlodějům, dohlížející kamery, mobily, počítače, kabely v autech na ulici, bankomaty, antény, navigační systémy, wi-fi, neonové reklamy, elektrické vedení veřejné dopravy: to všechno vytváří elektrická pole, ukrytá pod závoj neviditelnosti, ale neuvěřitelně skutečná a přítomná.“
Ke své práci Kubisch nepřidává komentář – není otevřenou společenskou kritičkou, nevypráví, že se v elektromagnetickém megapoli pomalinku vaříme. Nechává postoje na publiku. Ale už tím, jak na hustotu polí upozorňuje, dává něco znát. Sama si uchovává citlivost a formální práci hudebnice. Koneckonců, v brněnské vile Tugendhat byl vloni uveden její smyčcový kvartet. I do něj ovšem proznívaly nahrávky „elektromagnetických duchů“ z vídeňského nádraží. Silnou skladbu Groundwave Rondo (Magnetic Traveling) kombinující nahrávky a akustické nástroje od ní také objednal Radioateliér Českého rozhlasu – Vltava
„Ty zvuky jsou mnohem hudebnější, než bychom řekli,“ píše o městech Christina Kubisch. „Jsou v nich komplexní vrstvy vysokých a nízkých frekvencí, fragmenty rytmů ve smyčce, skupiny drobných signálů, dlouhé prodlevy a pak spousta proměnlivých věcí, které se špatně popisují. Mezi zvuky jsou globální hráči, kteří znějí na celé zeměkouli víceméně stejně. Jiné jsou charakteristické pro město nebo stát a nedají se jinde najít.“ Ve svých průzkumech došla občas Kubisch daleko od fyziky: jedny z nejjednotvárnějších zvuků, stejné po celém světě, prý rozsévají řetězce s módním oblečením, prodávající tutéž uniformnost, jaká zní z jejich bezpečnostních bran, nevypínaných ani během noční zavírací doby.
V Brně tak jednak konečně uslyšíme, jak zní česká varianta všech těch pulzací, ambientních šumů, vzdálených lidských hlasů a rezonančních chvění. A pak – letos sedmdesátiletá madame Kubisch je živou částí historie sound artu, přiměla lidi naslouchat „jinak“ – a to v rámci videí, instalací, performancí, hudebních i tanečních vystoupení; zasáhla do radioartu i filmového zvuku, je ověnčená cenami. Naprosto neustrnula v rané intermediální scéně sedmdesátých let, kde začínala; našla suverénně vlastní cestu a dala světu digitálních dat nový nástroj k sebepoznání. Kdo chce slyšet dnešní typ umění, který autor/průvodce neegoisticky „jen najde“ v reálném světě, ale zároveň mu zkušeně poskytne rámec a „dovypráví ho“, ať jde na elektrickou procházku.
Autor je hudební publicista, scenárista a režisér
