Tváře folku: Člověk krve
Čtyřicet kilometrů východně od Prahy leží obec Stříbrná Skalice. Po tamních stezkách se rád toulá a u kostelů a rozcestí sedává písničkář Jan Senft, který si říká Člověk krve. Zdejší krajina se do jeho písní přímo propisuje.
Ve Stříbrné Skalici jsme se sešli na náměstí. Červená kostkovaná košile, přes rameno kytara. Kolem je několik míst, které má Jan rád, inspirují jej a navrhuje, že nás na ně vezme. První zastávkou bude kostel sv. Jana Nepomuckého. Žlutá stavba na kopci. Varhany z toho kostela zaznějí i na albu z roku 2020 V kuchyni. Po úzké silnici jdeme ještě výš, pod námi se rozprostírá tisícová obec, začíná léto, předzvěst toulek. Ty jsou pro Jana, spolu se starými kronikami a příběhy, které se stále vyprávějí, aby se na ně nezapomnělo, hlavním inspiračním zdrojem.
„Tři stromy, tři cesty, jeden kříž na rozcestí/ ten den šly mraky pozpátku, když jsem ti četl pohádku…“ zpívá Člověk krve u rozcestí, kde se píseň Malá svatba přímo odehrává. „Tři stromy, tři cesty, co vedou do neštěstí/ koná se malá svatba…“ Píseň popisuje obřad, který se ještě donedávna držel na vesnicích. Posmrtná svatba se vypravovala pro mladé lidi, kteří zemřeli a nestihli naplnit svůj životní úděl. Když odešli ze světa nesezdaní, namísto pohřebního průvodu se vypravil průvod svatební, v jehož čele kráčela černá nevěsta. Zdejší krajina má paměť plnou příběhů, jen jim umět naslouchat…
Než nastoupíme do vlaku, zavítáme ještě do kostela sv. Jakuba Většího. I ten je, vedle dalších sakrálních staveb, hrdinou Janových písní. A není to pouze tím, že autor studuje filozofii náboženství a etiku na Husitské teologické fakultě. „Když člověk přijme tajemství víry, tak se potom už nebojí přijmout tajemství všeho ostatního. Nemusí hledat pointy a vysvětlení: ani v písničkách, ani v životě,“ řekl Člověk krve před rokem pro Respekt. Jan má od kostelu klíče, angažuje se také ve spolcích, které Stříbrnou Skalici oživují a v místních kostelech pořádají výtvarná a hudební setkání. Interiér je skromný, dřevěné lavice, na stěnách fresky, které začal smývat čas.
„Hej! Vstávej!/ Průvodčí ptá se mě na lístek/ kam že to jedete, pane?“ zpívá Člověk krve v písni Vlakem. Právě vlakem jsme přijeli ze Skalice do Vlkovce, Jan vytáhl kytaru z futrálu, sedl si na perón svého oblíbeného nádraží, a začal tuhle píseň, která uzavírá album V kuchyni, hrát. „Moje písničky jsou angažované lidsky. Vycházejí ze mě, aby stály za to, člověk je nemůže vykalkulovat. A to je na nich krásné…“
Jan Senft alias Člověk krve (* 1993) pochází ze Stříbrné Skalice. Na kytaru začal hrát v sedmé třídě, první písničky složil v devatenácti. V roce 2017 mu na labelu Divnosti producenta Tomáše Tkáče vyšlo debutové EP Krajina koster. Loňské debutové album V kuchyni vydal díky podpoře fanoušků na serveru HitHit. Singl V kuchyni několikrát vyhrál hitparádu Velká sedma na Rádiu 1. Senft studuje filozofii náboženství a etiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Angažuje se ve skalickém Okrašlovacím spolku a spolku s názvem Rackova kobyla, který popularizuje zapomenutá místa na Stříbrnoskalicku.
