Kým je zpěvačka St. Vincent? Film s ní na to neodpoví, ale položí zajímavé otázky
Ten snímek je bláznivou meditací nad svatým grálem populární hudby, autenticitou. Svátost předávání „pravého já“ hvězdy jejím fanouškům je tu důsledně zparodovaná. Zpěvačka Annie Clark, vystupující jako St. Vincent, nejprve úzkostně odděluje své soukromí od „persony“ na pódiu. Ale teprve když začne žít jako St. Vincent i mimo světla ramp, jako kdyby konečně našla své lepší já.
Začíná to takhle: Carrie Brownstein se rozhodne natočit dokument o své kamarádce, zpěvačce Annie Clark vystupující jako St. Vincent. Vyjede s ní na turné. Jenže když štáb začne hudebnici pronásledovat na každém kroku, režisérka Brownstein zjistí, že život rockové hvězdy St. Vincent je velmi obyčejný. Po koncertě Clark hraje se svým baskytaristou na hotelu scrabble a do kamery dlouze vypráví o tom, jak ráda jí ředkvičky. Dokumentaristka Brownstein je nešťastná a Clark, aby jí udělala radost (a zachránila dokument), se začne mimo pódium chovat víc jako své hudební alter-ego. Chtěli jste rockovou hvězdu, máte ji mít! Od toho okamžiku se vše obrátí vzhůru nohama.
Pusťte si trailer snímku The Nowhere Inn, foto: IFC Films Snímek The Nowhere Inn (Hostinec nikde) režiséra Billa Benze vznikl podle scénáře Clark/St. Vincent a Brownstein – a obě hudebnice si v něm zahrály hlavní role. Do jisté míry představují samy sebe. The Nowhere Inn je ovšem mockument čili parodický dokument důmyslně smazávající hranice mezi realitou a fikcí. Co začne jako poněkud pitoreskní komedie o režisérce zklamané ze života hudebníků na turné, promění se v surreálný horor, v němž si nikdo nemůže být jistý, co je skutečnost, a co se odehrává jen pro kameru.
„Chci lidem ukázat, kdo opravdu jsi,“ říká na začátku Brownstein zpěvačce to největší klišé, které může dokumentarista vypustit z úst. V následujících devadesáti minutách nejenže nezjistí, kým ta zpěvačka je; ještě začne pochybovat o tom, kým je ona sama. „Když jsem na pódiu, hraju větší verzi sebe samé. Všechno to jsem já, a nic z toho není já,“ říká Clark/St. Vincent v jeden okamžik filmu enigmaticky. Stejnou záhadou zůstává její přerod i pro filmové diváky. Není nakonec v roli St. Vincent autentičtější než coby uťáplá holka? Tady možná platí někdejší komentář Davida Bowieho, že i teatrální glam s hudebníky v maskách může být autentický, protože „fantazie je vždy osvobozující“.
Film The Nowhere Inn byl uveden na začátku loňského roku na festivalu Sundance, ale kvůli covidu se dostal do distribuce (a na streamovací služby a půjčovny) až v polovině letošního září. Premiéra The Nowhere Inn se na Sundance odehrála v týž den, kdy se poprvé promítal dokument Miss Americana o zpěvačce Taylor Swift. Kontrast obou „muzikantských“ snímků nemohl být dramatičtější. Miss Americana je součástí aktuální vlny oslavných dokumentů o aktivních hudebnících (dostaly je Billie Eilish, Shawn Mendes, Blackpink nebo Lady Gaga), které slibují pohled do zákulisí, ale reálně předloží kašírované chvalozpěvy, v nichž snaha prodávat autenticitu působí u většiny záběrů nahraně.
Američanka St. Vincent (* 1982) se tedy rozhodla do této tradice „mramorizujících“ dokumentů hodit granát. The Nowhere Inn je skrz naskrz stylizovaný, přesto se o St. Vincent se dozvíme dost věcí. Přinejmenším o její metodě umělecké podvratnosti, kterou pěstuje po celou svoji dosavadní kariéru. Pominout nelze ani druhou polovinu autorského páru. Hudebnice, herečka, spisovatelka a režisérka Carrie Brownstein (* 1974) stojí od půlky devadesátých let v čele Sleater-Kinney, možná nejdůležitější rockové kapely s otevřeně feministickými postoji posledního čtvrtstoletí. Před deseti lety začala s Fredem Armisenem natáčet komediální seriál Portlandia o fiktivním hipsterském městě a než seriál v roce 2018 skončil, vysloužil si kultovní status. Některé absurdní momenty z The Nowhere Inn budou divákům Portlandie povědomé, třeba když sekuriťák nechce Clark/St. Vincent pustit na její vlastní koncert, protože ji nemůže poznat. Satira je tady o něco sžíravější než v Portlandii, ale zároveň je víc namířená proti mašinérii hudebního průmyslu, tudíž není tak snadno pochopitelná.
V jeden okamžik se Brownstein a St. Vincent rozhodnou, že spolu napíší píseň, která bude sloužit jako ústřední hit filmu, ale ve studiu nakonec víc bojují, než skládají. Stejnou přetahovanou doprovází i samotné filmování a Brownstein v něm po chvíli tahá za kratší provaz. The Nowhere Inn dobře funguje i jako komentář k filmařskému řemeslu. Komu patří dokument – tvůrci, anebo objektu před kamerou? A má film právo měnit realitu?
The Nowhere Inn se v poslední třetině promění v horor, a divák už moc netuší, co se to na plátně vlastně děje. Lynchovský nádech surreálna nicméně vyprávění nezachrání – to ve finále zkolabuje pod tíhou budovaných očekávání. Ale když si odmyslíme pár efektních záběrů z koncertů St. Vincent a závěrečnou „lynchovštinu“, dostaneme černohumornou satiru kladoucí zajímavé otázky o (ne)autenticitě popu a o vztahu muzikantů k jejich vlastnímu obrazu.
Zpěvačka St. Vincent ve filmu The Nowhere Inn, foto: IFC Films
The Nowhere Inn (USA, 2020, stopáž 91 minut)
Režie: Bill Benz, scénář: Carrie Brownstein, St. Vincent, kamera: Minka Farthing-Kohl, hudba: St. Vincent, střih: Ali Greer. Hrají: St. Vincent, Carrie Brownstein, Ezra Buzzington, Chris Aquilino, Sean Liang, Michael Bofshever, Rya Kihlstedt, Guy Nardulli, Cass Buggé, Nancy Daly, Gabriela Flores, Aisha Dee, John Aylward a další.
