Sjedeme to ještě jednou. Taylor Swift znovu nahrála třináct let starou desku
Album Fearless (Taylor´s Version) je součástí zpěvaččiny odplaty nahrávací společnosti, která vlastní autorská práva na její nahrávky. Obdobně umělkyně plánuje znovu vydat i pět svých dalších desek.
Americká zpěvačka Taylor Swift zkrátka dostála svým slibům. Znovu nahrála písničky ze své druhé studiové desky Fearless. Nová verze alba (poprvé vyšlo roku 2008) se objevila počátkem letošního dubna bez předchozího ohlášení, velké překvapení to však nebylo. Předloni zpěvačka přišla o autorská práva na část svého katalogu, ale protože nadále je majitelkou svých písní, rozhodla se je natočit znovu. Fearless (Taylor´s Version) je tedy první z šesti plánovaných „nových“ nahrávek. V USA se ihned vyhoupla na číslo jedna prodejního žebříčku.
Novinka může být rovněž chápána coby luxusní reedice desky, za niž Swift před dvanácti lety dostala čtyři ceny Grammy (včetně té nejprestižnější za album roku). K původním třinácti písním přibylo třináct dalších – včetně šesti dosud neslyšených, které s ní nahráli Jack Antonoff a Aaron Dessner, kteří stojí za autorčinými loňskými úspěšnými „karanténními“ alby Folklore a Evermore. I díky této velkorysosti by nová verze neměla problém nahradit v playlistech fanoušků tu starou.
Obal alba Fearless z roku 2008, repro: Amazon
Když Swift před dvěma lety v létě oznámila záměr natočit svůj katalog znovu, vyjadřoval jsem v úvaze na tomto místě docela skepsi: „Byl by to zvláštní krok. V něčem svým způsobem spravedlivý, v něčem docela absurdní. Natočit a vydat znovu písničky, které jsou dostupné na streamovacích službách, a doufat, že posluchači následně budou poslouchat – z lásky ke spravedlnosti a zpěvačce – nové verze, a ne ty starší.“
Jenže když si Swift něco umane, obvykle toho i dosáhne. Hnala ji touha po odvetě, nechce, aby na její diskografii vydělával někdo jiný než ona sama. A fanoušky – zdá se – přesvědčila, aby vzali její boj za svůj. Desku podpořili. Swift mimochodem k „reedici“ vydala i řadu merchandise, kterou fanoušci vzali útokem.
Posuny v čase a staré jistoty
Přiznávám tedy: na Fearless (Taylor´s Version) vlastně není nic moc absurdního. Zajímavé je srovnání s původní nahrávkou. Hlas třicetileté Taylor Swift zní dospěleji a písně o –náctiletém zlomeném srdci (Fifteen, You Belong With Me) díky tomu dostávají trochu jinou perspektivu. Proč by vlastně o stejných tématech nemohla zpívat i dospělá žena? Swift má navíc svým způsobem štěstí v tom, že její country pop na Fearless zněl poněkud obstarožně už ve své době, takže nynější aranže – v podstatě identické s těmi z roku 2008 – těžko někdo obviní z toho, že zestárly. Její pozdější „trendy“ alba jako 1999 nebo Reputation to budou mít v tomto ohledu složitější.
Co na Fearless fungovalo nejlépe – tedy záznamy emočních pochodů teenegerky snažící se zorientovat v mezilidských vztazích – je dnes v popu ještě cennějším platidlem než před třinácti roky. Písně z Fearless těžko mohou soupeřit s dospělejším materiálem z loňských alb Swift, staronový titul však k autorčině diskografii může přitáhnout nové posluchače (hlavně ty mladé), které bude nekomplikovaná emoční otevřenost starých písní oslovovat víc než zmíněné novější desky. Když se to vezme, Swift těžko může s přezpívanou verzí Fearless něco ztratit.
Nové vydání Fearless ovšem není motivováno výhradně pomstou. Swift se po celou svoji dosavadní kariéru snaží být hlavní hrdinkou svého vlastního příběhu. Střety s mužským světem (ať už to jsou milenci, anebo arcirival Kanye West) obvykle vede z pozice holky, která chce světu říct svoji verzi příběhu. Po dekádě a půl v hudebním průmyslu se Swift prostě dostala do pozice, kdy může manipulovat i se svou diskografií. „Umělci by měli vlastnit svoji hudbu, a těch důvodů je spousta, ale nejzjevnější je ten, že umělec je jediný, kdo dotyčné dílo opravdu zná. Celý tento proces mě bavil a byl velmi dojemný, a ještě víc mě utvrdil v tom, že chci přehrát všechnu svou hudbu,“ napsala Swift v tiskovém prohlášení k Fearless (Taylor´s Version).
Jak (ne)vstoupit do téže řeky
Ostatně Taylor Swift není první, kdo se odhodlal znovu nahrát své letité tituly. Angličtí hairmetaloví idolové Def Leppard jsou se svým vydavatelstvím rozhádaní dlouhodobě a jejich písně chyběly na streamovacích službách. Aby naplnili poptávku fanoušků, před několika lety nahráli znovu své hity a umístili je na Spotify a Apple Music. Stejnou motivaci měla americká r´n´b zpěvačka JoJo, která po odchodu od nahrávací společnosti ztratila práva nakládat s dvěma svými alby, a tak je roku 2018 natočila znovu a sama vydala. V obou případech šlo však o hudebníky víceméně za zenitem a splnili „povinnost“ pro fanoušky.
Existují i případy, kdy kapely přetáčí své desky proto, aby z výplatní pásky vyšachovali bývalé členy, s nimiž se mezitím rozhádali. Ozzy Osbourne z tohoto důvodu na začátku tisíciletí opět nahrál desky Blizzard of Ozz a Diary of a Madman, aby nemusel z reedicí platit peníze svému bývalému basákovi a bubeníkovi, jimž soud přiřkl část z honorářů za desky. Reakce fanoušků na nově nahrané verze byla natolik negativní, že Osbourne při další reedici zvolil původní verzi a ex-parťákům raději zaplatil.
Občas se kapely vrací ke starým věcem z pocitu, že by materiálu mohly dodat lepší zvuk. Například americké hvězdy žánru screamo Touché Amoré předloni nahráli své tehdy deset let staré album …To the Beat of a Dead Horse a vydali je pod názvem Dead Horse X. Fanoušci chtěli kultovní desku na vinylu, kapele přišlo nesmyslné reeditovat nahrávku s nepříliš kvalitním zvukem. Fanoušci však „vylepšený“ kus nepřijali. „Nová verze má čistší zvukovou kvalitu, ale zase zní genericky jako kterákoliv tuctová screamo kapela na Bandcampu,“ poznamenal jeden z nich v recenzi na Rateyourmusic.
Paul Simon přehrál část svých dávných písní na tři roky starém albu In the Blue Light. Nestála za tím ani odplata, ani nespokojenost s kvalitou, nýbrž osobní potřeba projít méně známé staré kousky. Některé byly staré i přes čtyři dekády. Simon přistoupil ke svému archívu podobně jako jazzman reinterpretující notoricky známý materiál do podoby něčeho nového. Pomohli mu s tím hudebníci jako Bill Frisell, Wynton Marsalis nebo už výše zmíněný Bryce Dessner z The National. Recenze na desku byly spíše vlažné.
Kapela Touché Amoré a dvě verze téhož: vlevo dole obal alba … To the Beat of a Dead Horse, vpravo dole verze Dead Horse X, zdroj: Modern Vinyl, repro: Amazon
Se slušným ohlasem se naproti tomu před třemi lety potkala nová verze desky Twin Fantasy, kterou po osmi letech nahrál Will Toledo alias Car Seat Headrest. „Často jsem se cítil, že dělám spíš coververze někoho jiného. Starou desku natočil úplně odlišný člověk, s nímž už toho nemám moc společného,“ popsal proces natáčení. Pozdější nahrávka zní jako dialog dospělého muže s jeho –náctiletým bolestínským já. Jestliže v roce 2011 nahlížel svůj život coby tragédii, teď je součástí příběhu o přijetí sebe samého a nalézání vyrovnanosti. Však také Toledo během procesu znovunahrávání změnil i část písňových textů.
Pophvězda Swift se do podobného dialogu se svým mladším já vstoupit neodhodlala, také k tomu neměla důvod. Fearless (Taylor´s Version) splňuje vše, co si od něj Swift slibovala. Je gestem umělecké emancipace i jejím dalším výrazným komerčním úspěchem, mimochodem devátým albem v řadě, které se dostalo na číslo jedna amerického žebříčku. Podle časopisu Variety by nová verze alba mohla – čistě technicky – znovu získat cenu Grammy, byť je pravděpodobnější je, že Taylor Swift do klání přihlásí spíše prosincové album Evermore.
