Když už nemůžeme tancovat ve skutečném klubu, můžeme o tom aspoň snít

Ten klub má čtyři podlaží. V každém z nich hrají DJové jiný styl taneční hudby. U východu zahřívá návštěvníky přímočarou bass music MC Boing, manicky skandující taneční povely svým šmoulím rapem. V temném sklepení buší do země DJ Mayhem obřím techno kladivem. DJka Ocean v prvním patře vítá zbloudilé duše do éterických ambientních ploch, v nichž mají najít klid duše. V kupoli budovy najdete místo, kde vám DJ Danny pomůže ke spirituální transcendenci euforickými trylkami a zvedáky. Kdo se odváží, může si dát celé to kolečko tanečního čtyřboje v klubu Harlecore znovu.

Zažijeme to ještě někdy?

Harlecore byla původně klubová noc, s níž v roce 2017 Danny L Harle objížděl Evropu a Ameriku a zval si na ni spřízněné DJe, kteří s ním sdíleli lásku k euforické taneční hudbě. Ke konceptu tanečního večírku se vrací v době, kdy jsou na většině zeměkoule skutečné kluby už dvanáct měsíců zavřené.

Z virtuálního klubu Harlecore: v kupoli budovy najdete místo, kde vám DJ Danny pomůže ke spirituální transcendenci euforickými trylkami a zvedáky, repro: ČT art

Svatostánek slasti na internetové stránce Harleco.re nevypadá jako žádný skutečný klub. Futuristický design místností připomíná interiéry ze sci-fi filmů. Zmínění DJové jsou pro změnu komiksové karikatury – od tolkienovského monstra Mayhema až po průsvitnou, éterickou bytost Dannyho. Přesto: když přejíždíte patra a vrháte se do tanečního víru společně s anonymizovanými 2D postavami, křepčícími na jednotlivé písně z alba Harlecore, cítíte mrazení v zádech. Jako kdyby to všechno bylo opravdové. Možná je v tom přítomno i trochu úzkosti. Zažijeme ještě někdy v klubu v plné síle serotoninový rauš, když se po předehře spustí beat? Za jak dlouho?

Účel světí prostředky

Třicátník Danny L Harle patří do londýnského labelu PC Music, který se snaží resuscitovat popový futurismus i pozitivní náboj klubové hudby. Charakteristiky jako ironie, brak nebo kýč postrádají v diskografii PC Music význam – tady účel světí prostředky a pokud jde o popovou zábavu, nic není zapovězené. Kolektiv existuje od roku 2013, ale teprve poslední dobou to vypadá, že jeho estetika se začíná propisovat do mainstreamu – hlavně do takzvaného hyperpopu. Harle psal písně pro popové zpěvačky Carolinu Polachek, Carlyu Rae Jepsen nebo Ritu Sawayamu, remixoval Eda Sheerana nebo Charli XCX. Jeho sólová kariéra ovšem napřímo míří ke klubové slasti.

Se slovem kýč na mě nechoďte! Britský DJ a producent Danny L Harle, foto: The Creative Independent

Při přípravě alba Harlecore se londýnský rodák obklopil triem spiklenců, jejichž svébytný přístup zosobňuje jednotlivé DJe v onom virtuálním klubu. Za komiksovými figurkami se nacházejí konkrétní lidé. Skotský hudebník a producent Hudson Mohawke je tím maximalistickým technomonstrem jménem DJ Mayhem. DJ Lil Data ze stáje labelu PC Music je manickým vykřikovačem MC Boingem. Americká zpěvačka Caroline Polachek dodává andělské vokály do éterických ploch DJky Ocean. A „šéf“ Harle coby DJ Danny všechny elementy spojuje.

Harleho výlety do zdánlivě zapovězených, protože přiznaně brakových žánrů, jako je devadesátkový happy hardcore nebo euforické trance z počátku tisíciletí, pomáhají osvobodit současnou klubovou hudbu od snobismu. Harle si bez uzardění vypůjčuje funkční elementy ze zlatých ér dance music a vsazuje je do nových, ano i vzrušujících kontextů. Žvýkačkový klavírní motiv v Piano Song, exaltovaný ženský vokál On a Mountain nebo nesmyslný rap v Car Song jsou učebnicovými příklady postupů, jichž by se drtivá většina producentů operujících na alternativní scéně ani nedotkla. Jenže Harle z nich dokáže poskládat něco, co je zároveň sofistikované i chytlavé. A zcela současné.

Musí to dunět!

Určující filozofií na Harlecore je extrémismus – dunící basa, kovový buchar beatu i přepálené efekty v nestřídmých dávkách. Jsou odpovědí na ponurost současného popu. „Psal jsem původně tracky pro své večírky. Hudbu, která by zachytila všechno, co miluju na tom euforickém zážitku. Nakonec všechno začalo víc a víc znít jako soundtrack k rave večírku z mých snů,“ popisuje Harle v magazínu Dazed.

Extatická nálada desky/virtuálního domu Harlecore má rozměr utopických fantazií o klubové noci, na níž všichni účastníci najdou štěstí. To je něco, co naplňovalo klubovou scénu začátku devadesátých let, k níž novinka Dannyho L Harlea odkazuje i svým názvem (Harlecore ­– hardcore). Producent se však nehodlá vysmívat naivitě a bláhovosti jejich fantazií o lepším světě pro všechny. Právě naopak: chce zdůraznit nutnost idealismu. Trocha utopie v temných časech neškodí.