Možná už jste ji slyšeli. Třetí díl minisérie o umělé inteligenci v dnešním umění
Maluje obrazy, píše básně, povídky i divadelní hry. Ale umělá inteligence rovněž skládá hudbu. Nebo vám ji přinejmenším doporučuje, když brouzdáte jednou ze svých oblíbených streamovacích aplikací. Což pro některé hudebníky může představovat problém.
Po Antonínu Dvořákovi zůstaly desítky nedokončených hudebních skladeb. Výzva pro umělou inteligenci! Lucemburská firma AIVA Technologies stvořila v roce 2019 nového skladatele, který jednu z Dvořákových skic dokončil. Vznikla skladba o třech větách From The Future World. Trvalo to měsíc, než se umělá inteligence naučila, jak Dvořákovy skladby vypadají, pak už byla schopná skládat na základě jeho kompozičních vzorců.
Screenhost stránky From The Future World; na ní si lze i skladbu vytvořenou AI pustit, repro: ČT art
Ještě o rok dřív vznikl český umělý hudební skladatel. Vyvinuli ho výzkumníci na Matematicko-fyzikální fakultě UK ve spolupráci s českou společností Neuron Soundware a Microsoftem. Inspirací pro ně byl výtvarný projekt Next Rembrandt, který dokázal zanalyzovat celou tvorbu slavného holandského malíře a podle ní namalovat nový obraz, který by možná podobně vytvořil i Rembrandt, kdyby býval ještě žil. Umělý hudební skladatel funguje podobně – taky bylo potřeba, aby si „nastudoval“ velké množství skladeb k vytvoření své vlastní.
„Počítači nikdo nevysvětluje, jak se skladba píše, že potřebuje mít například nějaké rozpoznatelné téma… Učí se na základě příkladů. Z nich by měl pochopit, jak má taková skladba vypadat,“ popisuje Jan Hajič mladší z Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Počítačový skladatel má ovšem i své výhody. „Neskládá, aby se uživil, může si dovolit psát do šuplíku, nemusí být efektivní. Prostě vychrlí tisíc různých výstupů a spoléhá na to, že si je od něj někdo přebere. Lidský skladatel musí svou tvorbu dobře cílit – vědět pro koho píše, kolik na to má času a kolik za to dostane peněz. Nenasytné počítače krmíme elektřinou bez ohledu na to, co vytvoří. Zanedlouho už možná tak velkorysí nebudeme, ale zatím mají v tomto ohledu jednoduchý život,“ popisuje Hajič, který kromě toho, že s umělou inteligencí pracuje jako výzkumník, sám také na hudební nástroje hraje a hudbu skládá.
Skladatelé (nejspíš) nevymřou
Ačkoliv umělá inteligence skládá velice rychle, výsledky, které vytvoří, se nedají okamžitě zahrát lidským interpretem. „Neplive“ totiž noty, podle nichž hudebníci hrají, nýbrž konfigurace tónů – tedy to, kdy tón začíná znít a kdy znít přestává. „S vysázením not z těchto konfigurací tónů jsme měli největší problém. Museli jsme skladbu vysázet tak, aby ji klavíristka Kristýna Znamenáčková mohla pohodlně přečíst,“ připouští výzkumník.
Klavíristka Kristýna Znamenáčková, která interpretovala skladbu napsanou umělou inteligencí. Na fotografii z loňského ročníku festivalu Dvořákova Praha ovšem interpretovala skladby skutečného skladatele, toho, po němž je festival pojmenován, foto: Dvořákova Praha
Stejně jako fotografie nezabila malířství, umělá inteligence nejspíš práci nesebere ani hudebním skladatelům. Spíše se více vymezí „řemeslo“ a „umění“. „Počítač umí skládat reklamní podkresovou hudbu, hudbu ke hře nebo do výtahu. S tím by se skladatelé měli smířit a naučit se s tím zacházet. Je to džin, který se do láhve už nevrátí,“ uvažuje Jan Hajič mladší. Umělá inteligence v budoucnu pomůže například i digitálním muzikologům se zkoumáním širšího hudebního kontextu nebo děl méně známých skladatelů.
Umí to samozřejmě i pop
Algoritmické kompozice však nejsou ničím novým. Ty první se datují do 18. století, skladby se tehdy generovaly pomocí hodu kostky a nabízely předem sestavené možnosti. Jedna z prvních čistě počítačových kompozic vznikla v roce 1957, byla to suita Illiac pro smyčcový kvartet. Zlom nastal se systémem EMI (Experiments in Musical Intelligence), který v roce 1980 vyvinul profesor a skladatel David Cope na Kalifornské univerzitě. Ten už dokázal na základě existujících hudebních skladeb vytvořit skladby zcela nové. Což byla předzvěst principů, které umělá inteligence používá dnes.
Vlevo obal nahrávky, kterou pomocí systému EMI (Experiments in Musical Intelligence), natočil David Cope, vpravo obálka jeho knihy na obdobné téma, repro: Challenge Records & Amazon Ony „černé krabičky“ pochopitelně neskládají výlučně vážnou hudbu. Záleží na tom, čím je výzkumníci a hudebníci krmí. V roce 2018 například americká herečka, modelka, spisovatelka i zpěvačka Taryn Southern vydala popové album I AM AI, které natočila i za pomoci umělé inteligence. Jednotlivé party skladeb použila bez větších změn. Rovněž americká skladatelka, zpěvačka a zvuková umělkyně Holly Herndon spolupracovala s umělou inteligencí na desce Proto (2019). Herndon, která mimochodem získala doktorát z počítačové kompozice, o umělé inteligenci Spawn mluví jako o svém dítěti. Počítač učila na základě svého hlasu a také hlasů pěveckého sboru. „Technologie jsou uvnitř nás,“ řekla v rozhovoru pro tuzemský Full Moon Magazine. Podle ní je už na čase opustit staromódní představy o vzpouře strojů, umělá inteligence není něco, co nás přišlo zničit, odráží jen to, co ji sami naučíme.
AI si vás navede, kam potřebuje
Mimochodem – je to právě AI, kdo vám hudbu doporučuje na základě toho, co v hudebních aplikacích posloucháte. To může být praktické, ale Jan Hajič mladší spatřuje právě v tom největší hrozbu pro samotné hudebníky. „Teoreticky sice máte šanci zasáhnout publikum po celém světě, v praxi to však funguje spíš tak, že algoritmy předhazují častěji ty písně, které už mají více poslechů než novou tvorbu. Streamovací služby se tváří, že se řídí vaší preferencí, ale ve skutečnosti se spíše řídí jakýmsi preferenčním průměrem. Často vsadí na bezpečí a nenabídnou vám něco, o čem si myslí, že by se vám teoreticky nemuselo líbit,“ vysvětluje Hajič. Na některé hudebníky se tak vůbec nemusí dostat. A vy tak možná nikdy neobjevíte kapelu, která by se vám teoreticky mohla zamlouvat jen proto, že ji tolik lidí neposlouchá.
