Krabička, která změnila všechno. Zemřel vynálezce audiokazety Lou Ottens

Dva roky nosil Lou Ottens v kapse svého kabátu dřevěnou krabičku rozměrů 10 cm × 6,3 cm × 1,3 cm. Sloužila mu jako etalon velikosti zmenšené verze analogové audiokazety, na níž on a jeho tým pracoval v laboratořích společnosti Royal Philips. Cílem bylo vytvořit uživatelsky přívětivý záznamový formát, který by nahradil dosavadní neforemné kotouče s magnetofonovými pásky.

Vynálezce Lou Ottens ve své zahradě v roce 2007, foto: Wikipedia.org – Jordi Huisman

Musicassette – jak Ottens plastovou krabičku s kazetou namotanou na dvojici kotoučů pojmenoval – byla uvedena na berlínském rozhlasovém veletrhu v srpnu 1963. V následujících dekádách se ukázala být přelomovým vynálezem. Výrazně ovlivnila hlavně konzumaci i distribuci hudby.

Nastaly časy pirátství

Formát kazety (v angličtině compact cassette) byl nejprve určený pouze pro diktafony. Nezůstalo však u toho – do konce šesté dekády se prodaly skoro tři miliony nahrávacích zařízení, která šířila i hudbu, nikoliv mluvené záznamy. A počátkem sedmdesátých let díky vynálezu záznamové technologie na bázi oxidu chromičitého a technologii Dolby, redukující šum nosiče, bylo možné hudbu přehrávat z kazet v kvalitě, která přesvědčila i příznivce hi-fi. Vinyl sice zůstal nejpopulárnějším formátem pro domácí poslech, ovšem kazety měly několik výhod. Byly levnější a daly se kopírovat i v domácích podmínkách.

Když se ty lepší kazety začaly vyrábět na bázi oxidu chromičitého, byla to najednou kvalitativně jiná píseň, foto: Pixabay – Ratfink1973

Nástup domácího rozmnožování kazet přidělal vrásky na čele šéfů hudebního průmyslu – uživatelé kazeťáků dostali do rukou nástroj, s jehož pomocí mohli šířit hudbu skoro zadarmo. Průmyslníci se chvíli snažili prodej kazeťáků na kopírování zastavit, když však zjistili, že to právní cestou nejde, alespoň apelovali na fanoušky mohutnou kampaní Home taping is killing music – Domácí nahrávání zabíjí hudbu.

Slogan s pirátským logem recyklovaly všechny následující kampaně proti ilegálnímu šíření hudby. Na začátku osmdesátých let však již vzbuzoval spíše sarkastické reakce. „Tady máte prázdnou půlku kazety a můžete pomoct,“ přidali k zmíněné větě v roce 1981 američtí punkeři Dead Kennedys, zatímco jejich holandští kolegové The Ex k logu připsali: „… a už bylo taky na čase.“ Jiné kapely otevřeně vyzývaly fanoušky, aby na audiokazety nahrávaly jejich koncerty.

Byla to právě punková a postpunková scéna, která v té době vybudovala alternativní distribuční síť nezávislou na systému hudebního průmyslu a snadno rozmnožitelné kazety se staly její páteří. Obdobně blahodárný účinek v tu dobu kazety měly pro rodící se hiphopovou scénu, která se nacházela v hlubokém undergroundu a pásky s djskými mixy nebo vystoupeními rapperů se šířily mezi spiklenci. Na kazetách vyrostl i metalový underground – v osmdesátých a devadesátých letech putovaly kazety v dopisech křížem krážem celým světem. Tady se náramně vyplatilo úsilí Ottensova týmu, aby krabička byla co nejmenší.

Walkman s Dolby B a C; stroj, s nímž se dalo chodit…, foto: Pixabay – Ratfink1973

Na konci sedmdesátých let přišla japonská společnost Sony se svým Walkmanem, který jedinci umožňoval ve sluchátkách konzumovat nahrávky z kazet i na cestách. Souběžně hudba pronikla do veřejného prostoru; to pro změnu dovolily takzvané boom-boxy – tedy přenosné kazetové přehrávače, které v osmdesátých letech na Západě patřily k oblíbené výbavě teenagerů na hřištích nebo náměstích. Zlatá éra kazet se datuje mezi léty 1985 až 1992, pak je začal vytlačovat nový a kvalitnější formát kompaktního disku – na jehož vývoji se mimochodem Lou Ottens rovněž podílel. Produkce kazet šla následně prudce dolů a na Západě přežívaly jen díky specializovaným trhům pro dálkové řidiče nebo dětské přehrávače.

Když ono to tak pěkně šumí

Některým současníkům však typický šum přehrávané kazety chybí. Dodnes si bez něj skoro nelze představit blackmetalovou nahrávku, zásadní byl i pro komunitu noiseových experimentátorů. Lo-fi zvukem kazet jsou fascinovány styly chillwave a vaporwave, které se na konci nulté dekády nového tisíciletí zrodily i coby reakce na dokonalost a čistotu digitálního zvuku. Důvodem také je nostalgie po fyzických formátech, které vytlačilo streamování.

Kazetový revival přišel coby ozvěna toho vinylového, ale zatímco elpíčka jsou dnes poněkud luxusním formátem, audiokazeta se vyrábí mnohem jednodušeji a tudíž levněji – cena je zhruba pětinová. I proto zůstávají populárním fyzickým formátem hlavně v undergroundových a alternativních scénách.

Daří se jim i u nás – díky Davidovi Šmitmajerovi a jeho Headless Duplicated Tapes patří Česká republika mezi největší výrobce audiokazet na světě. Produkci nahrávek vydávaných převážně na kazetách se starají agilní labely jako Genot Centre, Stoned to Death, Korobushka Records. (Informační servis plní facebooková stránka Audiokazeta.cz – Czech Cassette Culture.)

Tak probíhal vývoj hudebních nosičů…, foto: Pixabay – Bru-nOČísla prodaných kazet v posledních letech rostou – třeba ve Velké Británii se jich vloni prodalo 57 tisíc. V tomto formátu dnes vychází i popové desky – ostatně nejprodávanější kazetou loňského roku je poslední album Lady Gaga. Od roku 2013 existuje globální Cassette Store Day, který má podpořit malé obchody a vydavatele kazet – a při té příležitosti vycházejí různé raritní limitované edice pro sběratele.

Dnešní komerční šílenství kolem malých krabiček nebo nostalgické vzdychání nad jejich krásou by ovšem nemělo zastínit přelomovou věc, kterou krabička Lou Ottense přinesla. Kazety přepsaly roli posluchače: mohl se stát i tvůrcem. Nešlo jen o kapely, které si mohly samy vydat levně své nahrávky. Fanouškům kazety poskytly svobodu nakládat si s hudbou dle libosti – nahrávat si ji z rádia nebo si skládat na prázdnou kazetu výběry písní (tzv. mixtapes) a třeba je obdařit vlastním obalem. Když hudba přestala být pevně zafixovaná v jedné stabilní podobě, ztratily nahrávací společnosti, potažmo muzikanti, monopol nad tím, jak bude hudba znít. A na hudebním průmyslu bylo, aby se s touto změnou vyrovnal. Jak se ukázalo, audiokazeta hudbu nezabila, spíše ji posílila.