Kdo by se popu bál? ABBA a nejisté hranice vkusu

Citovaná skladba I Still Have Faith In You vypráví o překonání hořkosti z minulých křivd a o nutnosti vzpomínat jen na to dobré, co jsme prožili. „Pořád v tebe věřím, je to víc než všechny ty šílenosti, které jsme spáchali, protože za tím vším je láska,“ stojí v písni obalené v abbovsky typických mohutných orchestrálních aranžích.

Odolávali, odolávali, až nakonec…

Švédská čtveřice se rozpadla počátkem osmdesátých let, poté, co oba manželské páry, které ji od roku 1972 tvořily, skončily rozvodem. Na melancholickém albu Visitors z jednaosmdesátého roku lze podprahově slyšet hořkost, která musela provázet natáčení. Agnetha Fältskog, Björn Ulvaeus, Benny Andersson a Anni-Frid Lyngstad sice nikdy oficiálně neprohlásili, že končí, ovšem poté, co společně zazpívali ve stockholmském studiu 11. prosince 1982 (v přenosu britské televizní show The Late, Late Breakfast Show), tak coby aktivní skupina zmizeli z povrchu zemského. Ne tak jejich hudba.

Nejrůznější kompilace se po rozpadu kvarteta prodaly v celkovém nákladu blížícím se čtyřiceti milionům kusů. Film s jejich písněmi Mamma Mia! vydělal šest set milionů dolarů a počty repríz muzikálu, podle nějž byl snímek natočený, jdou k desítkám tisíc. ABBA patří mezi nejpopulárnější popkulturní franšízy posledního půlstoletí. Těžko se divit, že nabídky, které čtveřice dostávala ke comebackové koncertní šňůře, byly astronomické. V roce 2000 členové skupiny údajně odmítli jednu miliardu dolarů za celosvětové turné. ABBA tak dlouho zůstávala jednou z posledních kapel se žijícími členy, jež odolávaly horečce reunionů, která se strhla v novém tisíciletí. Jenže nakonec i Švédové podlehli…

Členové kvarteta ABBA při přípravě hologramové show Abba Voyage, repro: ABBA Voyage

V roce 2016 Simon Fuller – majitel televizní franšízy Pop Idol a manažer Spice Girls – oznámil, že ABBA s jeho agenturou chystá „digitální zábavní zážitek“. O něco později se z toho vylouplo hologramové turné tehdy nazvané ABBAtars. V přípravě byl televizní speciál ABBA: Thank You for the Music, An All-Star Tribute, na němž měly skupině skládat poctu současné hvězdy. Ovšem obojí bylo zatím odloženo kvůli globální pandemii. Nicméně fanoušci se před pár týdny dočkali nové tvorby: 2. září měly premiéru dvě písně – zmíněná balada I Still Have Faith in You i tanečnější Don´t Shut Me Down. A překvapivě vyšlo najevo, že čtveřice má hotové nové album. Deska Voyage vyjde 5. listopadu.

Kdo je (ne)poslouchal?

Příběh ABBY je notoricky známý. Ke hvězdám kvarteto katapultovalo vítězství v písňové ceně Eurovize v roce 1974. Skladba Waterloo byla pouhým začátkem, následně autorský tým Ulvaeus a Andersson chrlil hit za hitem. V Británii dobyli v následujících letech žebříček devětkrát a obrovsky populární byli po celém světě. Jen v USA byl ohlas vlažnější – ABBA si zde připsala pouze jeden hit číslo jedna, Dancing Queen v roce 1976. (Třeba dodat, že evropské kapely zpívající anglicky byly v té době v zaoceánských žebříčcích raritou.)

S chytlavými refrény, diskotékovými rytmy a blyštivou image se ABBA v sedmdesátých letech stala synonymem nenáročného, eskapistického popu. Jejich písně skvěle zapadly do tehdy se rodící kultury diskoték, kam se mládež chodila bavit. Proto se proti nim často vymezovaly rockové kapely, které automaticky pohrdaly pozlátkem mainstreamu. Dělící čára údajného dobrého vkusu byla nesmlouvavá a čtveřice ze Švédska se pro spoustu ochránců pravých hodnot nacházela jasně za ní. „ABBA je součástí tradice reklamních jinglů,“ napsal o skupině v roce 1976 respektovaný hudební kritik Robert Christgau. „Spatřili jsme nepřítele, a jsou to oni,“ dodal o tři roky později v jiném textu. Milionům fanoušků, kteří kupovali jejich singly, to bylo jedno, avšak přiznat v některých elitářských kruzích, že máte rádi ABBU, se ještě na začátku devadesátých let rovnalo společenskému přešlapu.

Když padly opony

ABBA se nicméně stigmatu brakového popu zbavila právě po pádu železné opony. Radikálové, kteří si přes nenávist popu vymezovali svoji identitu, zestárli a zkrotli, a frivolní doba po konci studené války přála optimistické tvorbě. Dichotomie „autentického“ rocku a „pokleslého“ popu se hroutila. V hitparádách tehdy vládl eurodance, který na ABBU otevřeně navazoval, a pozitivní reference na švédské kvarteto se objevovaly ve filmech jako Muriel se vdává nebo Dobrodružství Priscilly, královny pouště. Když k desátému výročí rozpadu kapely vyšla hitová kompilace ABBA Gold, spustila se nová abbamánie. Jen v Británii se výběru prodalo skoro šest milionů; je to druhá nejprodávanější deska všech dob. Letos v červnu se ABBA Gold dokonce stalo prvním albem, které vydrželo v britském prodejním žebříčku tisíc týdnů!

V roce 2005 Madonna s producentem Stuartem Pricem vykradli píseň Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight) z roku 1979 do svého singlu Hung Up. Stvrdili tak, že ABBA se stala epicentrem popu. O tři roky mladší filmová romantická komedie Mamma Mia! už představuje produkt, v němž se kolem sacharidových popěvků švédského kvarteta točí svět.

V eseji vtipně nazvané ABBA – svět 1:0 americký hudební publicista Chuck Klosterman píše, že ABBA dokázala stvořit do té doby neexistující popové univerzum. „Byl to vážný pokus, jak ztělesnit americkou kulturu, o nějž se pokusili evropští občané, které ani trochu nezajímalo být Američany. Proto to vždy bylo trochu mimo. Někdy to bylo příliš, ale bylo to úspěšné a každý to věděl.“ Jako kdyby se i tady potvrdilo pravidlo, že se v USA zrodí nějaký styl (obvykle díky černé menšině), avšak k dokonalosti a milionovým prodejům jej dovedou na druhé straně oceánu. Co jiného jsou nakonec The Beatles nebo Sex Pistols? Jen tentokrát to bylo s taneční hudbou a diskem a dokázali to Švédové.

ABBA ustanovila panování severského popového impéria. Jeho říše sahá od europopových hitmakerů jako byli Ace of Base přes outsiderský pop Robyn až po producentské týmy jako je ten kolem Maxe Martina, podepsaného pod každým druhým žebříčkovým hitem posledních dvou dekád.

Doba je jiná

Když v roce 2018 čtveřice oznámila vydání nových skladeb, objevila se na portálu Pitchfork esej Přehodnocení ABBY, kapely mimo vkus (The Reconsideration of ABBA, a Band Beyond Taste), v níž Jazz Monroe vysvětloval proces svého „převrácení“ na víru ABBY. Zároveň varuje, že pro švédskou čtveřici to nebude jednoduchý návrat. „Nové písně přijdou do světa, který je více otevřený emocemi napěchovanému písničkářství a kritici už nemají problém uznat, že umělost popu je svébytným druhem autenticity,“ píše. ABBA se podle něj vrací do světa, kde už není považována za hudební těleso, nýbrž za „systém víry, který je nezávislý od mytologie skutečného světa“. ABBA vždy stála mimo realitu, jenže teď se z toho stal nový druh reality.

Záběr z německé části akce Abba Voyage v hotelu nhow Berlin 2. září 2021. Tiskové konference s informacemi o nových plánech kapely se konaly současně v Berlíně, Londýně, Stockholmu, New Yorku, Sydney a v Tokiu, foto: ČTK /DPA – Jens Kalaene

„ABBA zachránila rok 2021,“ prohlašuje v titulku ze začátku září portál BBC a cituje fanoušky všech věkových skupin, kteří nadšeně reagují na dvojici nových písní. Z nich se zatím zdá být Don´t Shut Me Down větším hitem – v Německu, Norsku i Velké Británii se píseň dostala do první desítky. Čtveřici by měla pomoci i (post)pandemická realita, v níž se do módy – pokolikáté už? – vrátilo disko, s nímž lidé chtějí zapomenout na nevábné časy lockdownu. Díky této situaci by snad vzkříšená ABBA mohla být něčím víc než pouhým nostalgickým ohlédnutím.