Extrémní pop tajemných The Armed. Nová deska, nový vrchol bláznivé podvratnosti
Americký hardcoreový kolektiv The Armed tak dlouho budoval svoji mytologii postavenou na anonymitě a vytváření chaosu, až by to mohlo vypadat, že humbuk zastínil jejich hudbu. Když ale odhrneme různé mystifikace a dohady, zůstane před námi pozoruhodné album Ultrapop.
Letos v lednu zveřejnil americký hudební web Metal Injection obsáhlý článek, v němž se autor pokouší rozklíčovat, kdo stojí za detroitským anonymním kolektivem The Armed. Ten od svého vzniku v roce 2009 dokonale mate: v klipech i na koncertech rotují muzikanti a herci, členové rozhovory neposkytují a slavní hosté z jejich desek podávají o setkání s kapelou dost protichůdné informace. Trochu The KLF a trochu Residents. The Armed ukazují, jak lze i v digitální éře, v níž je každý zdánlivě pod dohledem, pracovat s podvratností.
Teorií o The Armed nabízí Metal Injection hned pět, jednu bláznivější než druhou. Podle webu existují důkazy, že by skrytým mozkem kapely mohla být skateboardová legenda Tony Hawk, anebo Andrew W. K. (rocker se zálibou v šokových taktikách) či nejmenovaná korporace, jejíž logo je shodné s tím, které používá kapela (to logo lze ovšem vystopovat u marketingových firem či o obalů CBD žvýkaček). Jsou to teorie přitažené za vlasy, nicméně dokazují, jak mocnou mytologii The Armed za dvanáct let své existence dokázala vytvořit. Zároveň však hrozí, že záhady kolem kapely zastíní její tvorbu. Kampaň kolem aktuální desky Ultrapop přináší další porci otazníků – skupina se v klipech odmaskovala, byť se sluší připsat slovo „údajně“, protože klipy mají všechny parametry další provokace. Aktuální vlna pátrání po členech detroitské party by ovšem neměla umlčet fakt, že nový titul z její diskografie je tím dosud nejlepším.
Slovo „pop“ v názvu alba není náhodné – The Armed mají zálibu v klenutých popových melodiích, které však balí do extremistických produkcí, v nichž jsou slyšet prvky hardcore, mathcore nebo metalcore. Zmatení pokračuje s hojným použitím syntezátorů, jež mají své místo tam, kde by ve zmíněných žánrech nejspíše zněly kytary. Ukřičené vokály plné abstraktních nebo vyloženě vyšinutých textů to dále komplikují. Podlézají The Armed spíše fanouškům hardcore punku, anebo popovým hitparádám? Je přitom obtížné představit si, že by je jedni či druzí přijali s otevřenou náručí.
V kryptické eseji Dana Greena, která desku provází, se píše, že „cílem The Armed je vytvářet co nejintenzivnější možný zážitek, který zesiluje veškerou kulturu, krásu a věci“. Manická energie skladeb All Futures, Masunaga Vapors nebo Real Folk Blues naplňuje zmíněný manifest. Zpod extatického hluku však občas „vykouknou“ vyklidněné momenty jako třeba v Bad Selection. Deska Ultrapop kličkuje mezi chaosem a epifanií, nadějí a bolestí; nálady se tu někdy mění ve zlomku vteřiny. Poslouchat to album je cosi jako výlet na horské dráze extrémního popu.
Obal alba Ultrapop, repro: Amazon
V souvislosti s The Armed vlastně existuje jediná jistota: jejich hudbu produkuje Kurt Ballou, zakládají člen metalcoreových legend Converge a producent podepsaný pod více než stovkou desek z tvrdých žánrů. Jedna z výše zmíněných teorií hovoří o tom, že Ballou je oním demiurgem za The Armed, což údajně potvrzuje i e-mail poslaný novinářovi, v němž producent mimochodem píše o tom, že skupinu vytvořil on. I to může být zastírací manévr.
Nejpravděpodobnější je nejspíš teorie, že Ballou stojí v epicentru proměnlivého týmu detroitských muzikantů, kteří nemají potřebu ukazovat světu své tváře. Respektive je baví pohrávat si s veřejnou image kapely, jejíž žádná oficiální fotka není stejná. Kouřové clony kolem The Armed bude lepší brát jako sarkastický komentář ke kultuře celebrit a její absurditě. To nejpodstatnější jsou skvělé desky, které The Armed vypouští do světa. Ultrapop je další z nich.
