Nastal obchod s „kryptohudbou“. Nikdo zatím neví, co přinese
Když producent 3LAU prodal na konci letošního února třiatřiceti fanouškům tokeny mimo jiné za MP3 soubor s nevydanou skladbou, gratulovali mu kolegové z taneční scény Disclosure v Tweetu: „3LAU změnil pravidla“. Ale to se teprve ukáže, zda je změnil. Na místě je vysvětlit, o co tu vlastně běží a jaký to může dopad pro posluchačskou každodennost.
Na začátku tisíciletí se kompresního formátu MP3 hudební průmysl přímo děsil a snažil se všemi dostupnými prostředky zničit sítě, jako byl Napster, skrz něž se soubory ilegálně šířily. O dvacet let později možná čeká tyto audioformáty návrat v podobě kryptohudby prodávané prostřednictvím tzv. nezastupitelných tokenů (non-fungible tokens – NFTs). Digitální obdoba třeba raritních vinylových titulů by mohla pomoci hudebníkům s penězi (nejen) v časech pandemie. Má to však několik háčků.
V polovině března vydala americká rocková skupina Kings of Leon album When You See Yourself. Kromě tradičních formátů (CD, vinyl, dnes sem patří i streamování) byla jejich osmá studiová deska po omezený čas dostupná v podobě nového typu kryptoměny NFT. Za cenu padesát dolarů jste dostali – kromě digitálního alba a limitované vinylové edice – soubor s unikátním pohyblivým obalem desky. Ten si sice můžete stáhnout k sobě do počítače, ale nelze ho kopírovat jako běžná data – má vždy jednoho konkrétního vlastníka, který se pozná dle údajů zapsaných v tzv. blockchainu, decentralizované internetové databázi, jakési digitální účetní knize, do níž se zaznamenávají transakce a která je klíčovou součástí systému kryptoměn.
Komplet limitované, takzvané NFT Yourself edice alba skupiny Kings of Leon, zdroj / repro: YellowHeart
Tento digitální balíček s deskou kapely Kings of Leon, pojmenovaný NFT Yourself, se tedy sice nedá kopírovat, ovšem – může se prodávat! Když změní majitele, přepíšou se údaje v blockchainu. Ze shluku dat se tudíž může stát předmět spekulace, který lze sbírat, dražit nebo třeba dědit. Přesně jako socha, obraz nebo třeba raritní vinyl.
(Ne)utěšené sumy
Neomezená reprodukovatelnost audiosouborů přidělala na přelomu tisíciletí hudebnímu průmyslu velké vrásky. I když se soubory s hudbou začaly prodávat na digitálních obchodech, jako jsou iTunes, byla tu snaha zamezit jejich kopírování různými ochranami. Nikdy to však úplně nefungovalo – jen to rušilo uživatele, kteří si soubory poctivě koupili. V následující dekádě tento problém téměř vymizel: převážila distribuce hudby přes streamovací služby, kde se platí měsíčním paušálem. Nicméně hudebníci oprávněně poukazují, že jejich honoráře jsou nastavené nízko. A tyto hlasy sílí obzvláště v době, kdy si nemohou vydělávat na živobytí koncertováním.
Vydávat v časech pandemie fyzické artefakty pro fanoušky, jako jsou vinyly nebo trička, také není úplně snadné, většina z nich se navíc běžně prodává hlavně, a právě na koncertech. Formát „digitálních raritek“ NFT se jeví být docela zajímavou novou cestou, jak si muzikanti mohou vydělat alespoň něco. Obzvláště když sběratelství různých bizarností spojených s muzikanty je oblíbenou zálibou fanoušků.
Ve světě výtvarného umění už formát NFT nějaký čas funguje. Začátkem března prodal umělec známý jako Beeple v aukční síni Christie’s koláž Everydays: The First 5000 Days za částku zhruba 69 milionů dolarů (zaplacena byla ovšem v kryptoměnách). Zpěvačka Grimes zpeněžila svůj digitální videoklip Death of the Old za částku odpovídající 389 tisícům dolarů. Několik digitálních obrázků v limitovaných edicích se prodalo za přibližně pět milionů dolarů. Cena NFT verze deset let starého virálního hitu animace létající kočky Nyan Cat vylétla na neuvěřitelných 590 tisíc dolarů.
Za co a kolik kdo vytáhne z kapsy?
Tady už začínají otazníky. Jak se vůbec někdo může stát vlastníkem memu, jehož existence je postavená na reprodukovatelnosti? Nakonec to platí i o MP3. A co vůbec znamená vlastnit GIF nebo JPG? V tomto případě lze odpovědět celkem jednoduše: systém ceny a hodnoty stojí na předpokladu, že jej všichni uznávají – peníze jsou beztak virtuální, jen jsme se rozhodli je používat jako zástupnou hodnotu. Když dostatek lidí věří, že digitální soubory označené jako unikátní přes internetovou databázi mají hodnotu několika desítek či snad stovek tisíc dolarů, pak ji skutečně mají. Podobně se to má s dalšími kryptoměnami.
Koláž umělce Beepleho nazvaná Everydays: The First 5000 Days, která se letos prodala za více než 69 milionů dolarů v aukční síni Christie’s, repro: Christie’s
Na internetu mezitím vznikly stránky, které muzikantům dovolují takové digitální produkty vytvářet, a to skoro zdarma. Bude je někdo kupovat? A skutečně na nich vydělají ti muzikanti, kteří finanční injekci potřebují – tedy rozhodně ne úspěšné kapely typu Kings of Leon nebo jeden z nejlépe placených DJů na světě Deadmou5e, který přes NFT prodává „digitální odznáčky“, kterými se můžete pochlubit na sociálních sítích.
Zatímco část internetových kruhů věří, že kryptoumění má buducnost, jiní jsou skeptičtí. Portál Stereogum píše o „kryptosnobství“, neuvěřitelně nákladném a absurdně neefektivním způsobu, jak se stát hudebním snobem. Další výhrady směřují k tomu, že umění je při podobných experimentech až na druhém místě. „Je nutné mít na paměti, že primárně touto cestou nepodporujete umění, ale kryptoměny,“ připomíná galerista David Laufer v článku pro tuzemský server A2larm; a poukazuje také na problém nemalé uhlíkové stopy, kterou za sebou kryptoměny nechávají vinou energetické náročnosti softwarových procesů, jež umožňují jejich existenci.
Jestli tedy NFT přežijí prvotní fázi mediálního zájmu, to se ještě ukáže. Naučí se sběratelé opravdu investovat peníze do nehmotných produktů? Skutečně se trh s archiváliemi promění takto dramaticky?
