Vánoce knižní potřetí: Topolova publicistika, schopný oportunista Le Corbusier, jemná Patti Smith

Dnešní čtveřici spojuje skutečnost, že jde o tituly nebeletristické a každý z nich reprezentuje jinou oblast a jiný způsob tvorby.

Chodec a reportér

Jáchym Topol. Výstup Jižní věží. Výbor z publicistiky. Uspořádal Ivo Říha ve spolupráci s autorem. Předmluvu napsal Zbyněk Petráček. Bibliografii publicistických textů Jáchyma Topola sestavil Petr Nevyhoštěný. Torst, Praha 2018, 592 stran, doporučená cena 388 korun.

Obálku s Topolovou siluetou navrhl Juraj Horváth, repro: Torst

Obsáhlý výbor z publicistiky známého básníka a prozaika, který poslední roky pracuje v Knihovně Václava Havla, ale několik období se živil jako novinář – hned po převratu v Respektu, později v Lidových novinách – a s publicistikou vlastně nikdy neustal. Ostatně první text v knize pochází z roku 1986 (ze samizdatové Revolver Revue), poslední z roku 2018 (původně publikovaný v měsíčníku Reportér). Texty jsou řazeny v knize chronologicky a roztříděny do čtyř oddílů: V podzemí (1986-1990), Do otevřeného prostoru (1990-1994), Pražský chodec na cestách (2003-2007) a Pohledy z Jižní věže (2009-2018). Topolova tvorba obsahuje různé žánry: glosy, sloupky, komentáře, fejetony, referáty o knihách, ale dominující jsou črty a reportáže, protože publicisticky je Jáchym T. ze všeho nejvíc právě (angažovaným!) reportérem. Ačkoliv kniha má bezmála šest stovek stran, jde skutečně jen o výbor – selekce probíhala z více než čtyř stovek textů; jejich seznam čtenář nalezne na konci paperbacku.

Talent a zakázky

Anthony Flint: Le Corbusier. Muž doby moderní, architekt zítřka.  Přeložil Tomáš Suchomel, Barrister & Principal, Brno 2017 (fakticky vyšlo 2018), 258 stran, 248 stran + 8 stran obrazové přílohy, doporučená cena 395 korun.

Obálka českého vydání: Bohdan Lukáš pro ni využil Corbusierovu fotografii s modelem jedné své Unité d’Habitatiton (tedy bytové jednotky), repro: Artzona.cz

První česky vydaný životopis Le Corbusiera (1887-1965), původem švýcarského avantgardního architekta, urbanisty i teoretika architektury, jedné ze stěžejních architektonických osobností minulého století. Američan Anthony Flint je původním povoláním žurnalista a na stylu monografie, jejíž originál vyšel roku 2014, je to patrné: je psána čtivě, beletristicky, nicméně běží o zdrojovaný text, vybavený poznámkovým aparátem. Flint nevytvořil hagiografii, je si vědom problematických konotací, které Le Corbusierův modernismus s sebou přinesl; nejednou Flint cituje architektovi kritiky či přímo odpůrce. A rovněž nezastírá, že Le Corbusier pracoval pro stalinistický Sovětský svaz, pozval ho Mussolini, aby přednášel v Itálii, spolčil se s kolaborantským režimem Třetí Francouzské republiky. „Nadávali mu do komunistů i do přisluhovačů kapitalismu, socialistů i fašistů.  Pravdou však bylo, že bez výčitek pracoval pro každého a ve jménu architektury byl docela nestoudný oportunista. Někteří protivníci upozorňovali, že upřímně pociťuje jistou náklonnost k fašismu, vždy zdůrazňujícímu funkčnost a slibujícímu, že věci prostě zařídí. Mnozí se zdráhali uvěřit, že by byl schopen tak bezvýhradně ignorovat své vlastní mravní přesvědčení a opravdu se s takovými režimy ztotožnit. Nebylo ovšem snadné plně docenit jeho schopnost mentálně věci rozstrkat do různých přihrádek a držet je tam oddělené. Za všech okolností mu skutečně záleželo jen na jediném: získat zakázku,“ píše Anthony Flint.

Jak (pře)žít s Bohem

Ulrich Beck: Vlastní Bůh. Mírotvorný a násilný potenciál náboženství. Přeložil Tomáš Chudý, doslov napsal Tomáš Halík. Karolinum, Praha 2018, 208 stran, doporučená cena 290 korun.

Jan Šerých si pro edici Limes hraje s variantami černobílých pravoúhlých linií, repro: Karolinum

Práce Němce Ulricha Becka (1944-2015), jednoho z nejvlivnějších západních sociologů a intelektuálů minulých desetiletí, vyšla v originále roku 2008. Beck ji psal pod náporem globálního návratu náboženství do veřejného a politického života, včetně starého kontinentu. Tento návrat dle autora „nabourává konvenční moudrost, která platila po více než 200 let až do šedesátých let minulého století: osvícenství osvobodilo člověka od Boha a dopomohlo mu k autonomii ve všech oblastech. Náboženství je atavismem a produktem špatného svědomí. Evropan se dívá na toho, kdo je stále ještě nebo zase již náboženský, s opovržením.“ Beck na jiném místě své knihy, kterou komponoval do šesti kapitol, píše: „Na počátku 21. století již konfliktní a mocenský potenciál světových náboženství přestal být záležitostí jednotlivých národů a stal se světovým tématem, pro něž neexistuje žádné institucionální řešení.“ Lze „civilizovat globální konfliktní potenciál mezi monoteistickými náboženstvími“, ptá se sociolog, jemuž do češtiny byla přeložena řada prací, přičemž Riziková společnost se zde dočkala celkem tří vydání (2004, 2011, 2018). Posléze ve Vlastním Bohu Beck předkládá pět možných způsobů takového zcivilizování zásadních náboženských různic a pracuje právě i se svým proslulým pojmem „riziková společnost“. Kniha je to teoretická, čerpající z teologických či filozofických dějin, ale současně vnímající přítomnost, třeba právě v autorově vlasti. A bylo by zjednodušením vnímat ji jen jako obavu z globálních náboženských konfliktů. Stejně důležitou je ta rovina výkladu a úvah, v níž Beck rozebírá titulní pojem „vlastní Bůh“, tedy „náboženskost“ individuálních prožitků a přístupů. Tomáš Halík v doslovu poukazuje, že právě tato rovina knihy může českého čtenáře zaujmout nejvíc.

Klidná velká síla

Patti Smith: Oddanost. Přeložila Lýdie Kárníková, Dokořán, Praha 2018, 136 stran, doporučená cena 198 korun.

Grafik Martin Puhač využil pro obálku českého vydání fotografii autorky od Jesseho Dittmara, repro: Dokořán

V roce 1996 poprvé česky knižně vyšly texty amerického rockerky Patti Smith (*1946). Rozuměj nikoliv písňové texty, ale texty primárně literární. Tehdy se jednalo o básně o úryvky z deníků z let 1970-1979. Dnes je Patti Smith na české knižní scéně zavedenou značkou, přísun jejích titulů zajišťuje nakladatelství Dokořán: viz publikace Just Kids – Jsou to jen děti, Sbírání vlny a M Train; všechny tři tituly mají memoárový ráz. Nejnověji přeložený svazek, Oddanost, vyšel v originále vloni a je více reflexivní a poetický; je to rozsahem i výrazem střídmý náhled do autorčina vidění a psaní. Líčí tu například svůj víceméně pracovní pobyt v Paříži, kde navštíví tamní nakladatelství Gallimard a vnímá kulturní stopy, které v tom městě zanechali tvůrci, jichž si váží. „Líbí se mi rytmus jejího psaní, jako by seděla vedle vás a klidným polohlasem vám povídala, co se jí honí hlavou. Jsou to v podstatě básně v próze, kontemplace nad běžnými věcmi, které nám připomínají, že se jen stačí dívat okolo – že za hloubkou se člověk nemusí složitě vydávat do hlubin,  ale že ho tam skutečnost dokáže dovést sama. To je optika, která je jednak velmi inspirativní, a zároveň v podstatě nezbytná pro přežití zdravého ducha,“ podotkla k tomu v rozhovoru pro server Proti šedi překladatelka svazku Lýdie Kárníková.