Divoká tráva

„…jako v ‚Pravidlech hry‘ tu jde o to, jak – v očekávání smrti – ze sebe všichni děláme šašky.“ Slova, jimiž François Truffaut kdysi uzavřel svůj text o Resnaisově Muriel, se stejně dobře, ne-li líp, hodí i pro – po všech stránkách brilantní – Divokou trávu. Už první obraz varuje: celý život kráčíme po zrádném povrchu, pod nímž ustavičně bují plevel. Nic z nás, solidních bytostí, někdy už ne tak docela mladých, neudělá idioty tak spolehlivě, jako láska. Pokud amour fou a s ní spojená totální ztráta soudnosti zrovna nepostihla nás, ale děje se postavám na plátně, je to úlevné, pokud ale těmi figurkami hýbá Alain Resnais, je to slast! Celoživotní vyznavač André Bretona a vůbec surrealismu tady odhazuje všechny bezpečnostní pásy a odstraňuje všechny záchranné sítě. Tohle nemůže dopadnout dobře. Ale ty opojné chvíle před dopadem, mon dieu, ty jsou k nezaplacení!

• Cannes 2009 – Zvláštní cena poroty
• Cahiers du cinéma 2009 – nejlepší film roku

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.