Artoulka: V bytě už bych bydlet nechtěl, říká Epos 257
Přinášíme další díl prázdninového speciálu Artoulky, v němž se vydáváme na průzkum toho, jak chalupaří a chataří vybrané osobnosti české kultury. Vizuální umělec Epos 257 však není chalupář – bydlí v chatce v zahrádkářské kolonii, kterou vyměnil za pražský byt. Do série o chalupaření vnáší téma bytové krize a městské divočiny, kterou vnímá jako svobodný prostor, kde lze vytvářet něco nového.
„Sháněl jsem jedné paní bez domova bydlení v zahrádkářské kolonii. Odešla nakonec bydlet ke kamarádce, chatku jsem sehnal, tak jsem to vzal jako výzvu a nastěhoval jsem se do ní,“ vzpomíná vizuální umělec Epos 257, vlastním jménem Štěpán Soukup, na začátky bydlení v zahrádkářské kolonii. Žije tu už sedm let a do bytu, kde předtím bydlel, už by se prý nevrátil. „Je k nezaplacení vstát a jít si ven vyplít záhonek,“ usmívá se a trhá přitom plevel. Velkým benefitem je pro něj nejen zahrada, ale i zdejší komunitní život, díky němuž zná své sousedy mnohem lépe, než když bydlel v bytě. Něco jiného je ale jezdit sem na víkendy a něco jiného je tady bydlet trvale. „Člověk si musí něco odepřít, například tu neteče voda,“ dodává.
Pro Epose je alternativní bydlení jedním z řešení současné bytové krize. Nemusí platit drahý nájem a peníze může vložit do vlastní umělecké tvorby. Veřejný prostor, bezdomovectví a městská periferie jsou zároveň fenomény, jimž se dlouhodobě věnuje ve své umělecké i vědecké práci – napsal na toto téma dizertační práci a připravil v roce 2019 výstavu Dýmová hora v Muzeu hlavního města Prahy. Nyní chystá stejnojmennou knihu, která zachycuje mikrokosmos komunity lidí bez domova u Nákladového nádraží Žižkov. „Je to hlas ulice, pohled zespodu na náš svět,“ přibližuje umělec a dodává: „Městská divočina může pro mnohé působit nebezpečně, ale já ji vnímám jako svobodný prostor, kde je potenciál vytvářet něco nového.“
Začínal jako writer, první tagy vytvořil již ve třinácti letech. K Eposovým počátkům odkazuje rovněž číslovka v jeho pseudonymu. Pod číslem 257 se totiž dlouhou dobu skrýval paragraf zaměřený na poškozování cizí věci, s nímž umělec opakovaně přicházel do styku. Některé graffiti principy jsou v autorově tvorbě přítomny neustále: především invazivní charakter práce, insiderský vhled do městské krajiny a vědomý pohyb na hraně zákona i za ní. V minulosti byl členem umělecko-aktivistického uskupení Ztohoven.
Pro uměleckou činnost Epose 257 je charakteristické zkoumání veřejného prostoru, především pak způsobu, jakým je využíván, a neustálá revize hranice toho, co je a co už není veřejné. Zejména v pozdějším umělcově díle se často mísí živelnost a drzost pouliční scény s hloubavostí a komplexností kriticky uvažujícího autora. Tvorbu ve veřejném prostředí Epos opakovaně konfrontuje s jejím institucionálním pojetím. Trafo Gallery v roce 2018 vydala autorovu publikaci Kořeny, větve a šlahouny, která se umístila na 1. místě v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2018 (v kategorii Knihy o výtvarném umění). Byl také jedním z aktérů dokumentu Jana Strejcovského z roku 2025 Má to cenu!?.
