Co schraňuje londýnské the Design Museum od českých umělců
Občas se dočteme, že díla tuzemského umělce jsou zastoupena ve sbírkách prestižní zahraniční instituce. Její proslulost slouží jako potvrzení kvality tvorby. Podívejme se konkrétně, díla kterých českých umělců a umělkyň se nacházejí v uznávaných britských kulturních institucích. Minulý měsíc jsme pohlédli do depozitářů Tate Gallery, nyní je na pořadu the Design Museum.
Než vyjmenujeme, která díla the Design Museum shromažďuje od autorek a autorů, které má za české, nahlédněme do historie této instituce. Jsou s ní svázány nikoliv nezajímavé historické souvislosti.
Původní sídlo. Tohle je první podoba the Design Musea v londýnské části zvané Shad Thames, zdroj: culturalheritageonline.com Začalo to v docích
The Design Museum bylo otevřeno roku 1989 sirem Terencem Conranem, britským designérem, autorem více než padesáti knih na toto téma a podnikatelem, jenž založil obchod s nábytkem a interiérovými doplňky Habitat, který stále prosperuje. Conran se rovněž zasadil o obnovu té části londýnského nábřeží Temže, jež se nazývá Shad Thames a nachází se v těsné blízkosti Tower Bridge. V devatenáctém století zde byl největší londýnský komplex skladů. Právě v jednom z nich, původně sloužil k uskladnění banánů, bylo otevřeno muzeum designu, jež bývá zmiňováno jako první svého druhu na světě. Jde však o nadnesenou formulaci spojenou se zařazením slova design přímo do názvu instituce. Před ním existovala samozřejmě muzea užitého umění (včetně pražského UPM), přičemž to nejstarší, Victoria and Albert, najdeme rovněž v Londýně.
Výběr prostor pro původní the Design Museum nebyl náhodný. Conranův otec vlastnil firmu na dovoz gumy, která sídlila ve východním Londýně, což spoluformovalo vztah designéra k budovám skladů v docích kolem Temže. Původní stavbu nechal přestavět a vznikly tak prostory pro expozice přes dvě patra a venkovní výstavní prostranství ze strany řeky. Časem se však ukázalo, že tohle místo nebude dostačovat. Potenciál muzea žádal daleko větší objekt. V červnu 2011 proto jeho zakladatel daroval 17,5 milionů liber na přesun do lépe vyhovující lokality. Jenže daný přesun nakonec vyšel na 83 milionů liber. Financován byl vícezdrojově včetně státního příspěvku.
Sir Terence Conran a jeho manželka Lady Vikki Conran v roce 2010. Sir Terence Conran zemřel 12. září 2020 ve věku 88 let, foto: Profimedia.cz / PA Images – Ian Nicholson
Za nové místo byla zvolena budova bývalého Commonwealth Institutu a jeho muzea v londýnské části Kensington. Šlo tedy o sídlo již existující výstavní instituce. Budova měla v tu dobu problémy se střechou, ovšem i s návštěvností. Společenství národů, Commonwealth of Nations, které navazuje na Britské impérium, je sice i v současnosti přítomným pojmem ve struktuře Spojeného království, ovšem jak dějiny běží, stává se ta značka stále problematičtější. Nadto měly expozice tohoto muzea pověst „nudy“ a roku 2004 byly zavřeny.
Nahrazení the Design Museem se tím pádem jevilo jako dobrý krok. Po otevření sice prošly médii nesouhlasné články označující rekonstrukci za konec „velkolepého poválečného mistrovského díla“ architektů Roberta Matthewa a Stirrata Johnson-Marshalla, ale postupně utichly. Možná i proto, že budova, charakteristická výraznou střešní strukturou, byla technicky problematická už od výstavby.
Slavnostní otevření přemístěného the Design Musea proběhlo 24. listopadu 2016, tedy pouze několik měsíců po referendu o vystoupení Británie z EU. Zahajovací výstava jednoznačně vycházela z tohoto – pro mnohé nečekaného – výsledku. S názvem The Pan-European Living Room připomínala intelektuální bohatství Evropy skrze vzorový obývací pokoj, který dle autorů výstavy lze najít ve státech napříč Evropou i celým světem. Každý jednotlivý exponát v něm zastupoval jeden ze států Evropské unie a šlo o design či produkt, jehož kvality jsou oceňovány napříč zeměmi i generacemi. Za Českou republiku byla vybrána komoda od Jiřího Jiroutky v černobílém provedení. Nutno také podotknout, že zahajovací výstava byla kurátorským počinem uznávaného nadnárodního studia OMA (Office for Metropolitan Architecture), jehož jedním z představitelů je slavný Nizozemec Rem Koolhaas.
Čelní pohled na budovu, v níž the Design Museum sídlí od listopadu 2016, foto: wikipedia.org – Anthony O’Neil, CC BY-SA 2.0 Skromné stopy
The Design Museum má nyní ve sbírkách přes dva tisíce objektů plus v archivu a knihovně přibližně dalších dvě stě tisíc položek. Z tohoto počtu je osmnáct položek vedených jako české provenience. V naprosté většině jde o plakáty a grafický design. Nejvíce z nich je od Jana Rajlicha staršího. Ten byl rovněž – letos je tomu právě šedesát let – iniciátorem Mezinárodního bienále grafického designu Brno, přičemž k patnáctému ročníku této akce (1992) se v kolekci nachází plakát od Jaroslava Sůry. S Brnem je spojen i jeden ze dvou „českých“ objektů ve sbírkách muzea – a to místem narození Igora Didova, mimo jiné i průmyslového designéra, který však většinu života strávil na Slovensku. Didov se ve světě proslavil především designem jednoho z modelů rádia Tesla s názvem Talisman 308U, které je v kolekci zastoupené. Mimochodem stejný model se nachází třeba i ve sbírkách londýnského Victoria and Albert Musea. Druhým z objektů v kolekci the Design Musea je model trubkové ocelové židle od Antonína Heythuma, všestranně nadaného tvůrce, jenž svoji dráhu začínal v meziválečném Československu, za války pracoval v USA a po ní ve Švýcarsku, přičemž zemřel v lednu 1954 v Bavorsku v pouhých dvaapadesáti letech. Konkrétní model židle je však až z roku 1990.
Z českých žen je ve sbírce zastoupena pouze Květa Pacovská, a to jedním dílem. Není bez zajímavosti, že Pacovská v Británii působila jako hostující pedagožka a roku 1999 získala čestný doktorát na Kingston University. Jedno z děl, plakát s nápisem „beze slov“ a ruličkou toaletního papíru vytvořenou z Rudého práva, je pak vedeno jako anonym.
Antonín Heythum (na snímku z roku 1928); model jeho židle je jedním z exponátů the Design Musea. Vpravo obálka monografie o tomto tvůrci, kterou vloni vydal Institut umění – Divadelní ústav, zdroj: baba1932.com & IDU Otevřená darům a podnětům
Mechanismus přijímání děl do sbírek the Design Musea je poměrně transparentně představen na oficiálních stránkách instituce. Ve většině případů jde o akvizice spojené s výstavním programem a chystanými projekty. Často jde o dary přímo od designérů, výrobců či příznivců muzea. Do sbírky dokonce může věnovat dílo skrze Donatinos page prakticky kdokoliv, respektive může to navrhnout a muzeum nabídku zváží.
Cílené nákupy většinou probíhají skrze přímé oslovení. Momentálně je kladen důraz na doplnění předmětů z dosud nezastoupených částí světa. Peníze na tyto artefakty pocházejí nejčastěji z Conran Foundation, soukromých darů nebo z národní dobročinné organizace Art Fund.
Koncept sbírky je mnohem otevřenější, než je tomu u institucí primárně zaměřených na volné umění, případně s více jak stoletou tradicí. Kolekce the Design Musea působí jako průběžný proces bez stanovené mety, limitovaný pouze fyzickým prostorem muzea. Výrazně zohledňuje i relativně demokratický přístup, kdy je otevřeně deklarována ochota přijímat dary od široké veřejnosti (i bez ohledu na nominální hodnotu objektu). Důležitý je rovněž princip mezinárodní spolupráce a nadnárodního sdílení kulturního bohatství. Ten demonstrovala nejen zmíněná úvodní výstava v novém sídle, ale promítá se jak do kolekce, tak do programové náplně muzea. Současně probíhá digitalizace sbírky, která by v budoucnu měla být přístupná online; zatím není známo, kdy by tomu tak mělo být.
