Co si (ne)můžeme odnést z výstavy Turismus: Náš luxus, naše utrpení

U výstavy nazvané Turismus: Náš luxus, naše utrpení jsou patrné tři linie. V té první se návštěvník dozví základní fakta o cestování napříč lidskou historií: od nutnosti přesunů za potravou v éře pravěku přes středověké náboženské poutě, dále turismus coby nástroj propagandy fašismu, nacismu i komunismu, až po cestování v současnosti. Tyto informace jsou poměrně obsáhle zprostředkovány texty na papírech rozvěšených podél chronologické časové linky, vizuálně vyznačené žlutou lepenkou a doplněné fotografiemi a artefakty.

Především v této části jsou zřetelně přiznány instalační prvky – fotografie přichycené lepenkou, texty přibité hřebíčky, reprodukce vytištěné na papíru. Záměrná syrovost na účinku neubírá; má však ryze praktickou nevýhodu: již při mé červnové návštěvě (výstava trvá až do podzimu!) se na několika místech papíry a fotografie začínaly uvolňovat ze zdi. Nabízí se otázka životnosti takové instalace.

Druhá linie je výhradně zaměřena na cestování v současnosti a především na masový turismus, jeho dopady a s tím související problémy. Tato část je převážně informativní, fakta jsou předkládána formou panelů a potištěných látek s texty a fotografiemi, členěných do několika kategorií.

Zkuste v tom žít

Třetí linii tvoří umělecká díla. Zastoupeni jsou: Kateřina Šedá, TIMO, Tereza Bonaventurová, Tomáš Vodňanský a Vladimír Turner. Od Šedé je prezentován projekt UNES-CO, který vznikl coby příspěvek na 16. mezinárodní bienále architektury v Benátkách v roce 2018. Autorka v projektu zaměstnala několik desítek osob, které programově provozovaly normální život v centru Českého Krumlova. Upozorňuje jím na dopady masového turismu na centra historických měst – viz domy, v nichž nikdo nežije, obchody, které nikdo nepotřebuje, ulice, kde se lidé sice potkávají, ale raději se sobě vyhýbají. Název UNES-CO odkazuje na místa zapsaná na seznam UNESCO, která přitahují miliony návštěvníků, jejichž nápor činí z nejkrásnějších míst skanzeny bez normální každodennosti. Název zároveň obsahuje hravou přesmyčku „CO dané město UNESE“. Projekt na výstavě v Atriu zastupuje především kniha, jež byla vyvrcholením UNES-CO a návštěvníci si ji mohou prohlédnout. Do konceptu expozice dílo velmi dobře zapadá, posiluje jej – mimo jiné proto, že je výsledkem dlouhodobého výzkumu, který Šedá vedla v terénu po dobu dvou let.

Kniha Kateřiny Šedé UNES-CO na výstavě Turismus: Náš luxus, naše utrpení v pražském Atriu Žižkov, foto: Štěpán Mikulenka

Fotograf Tomáš Vodňanský v cyklu Pohledy vytvořil ironizující pohlednice některých míst (v Praze, Poděbradech, Neratovicích). V dané lokalitě namířil objektiv na místa, která jsou většinovou společností považována za „škaredá“. Na pohlednicích můžete vidět mozaiku paneláků, továren, podchodů či parkovišť, vše podtrženo líbivým názvem místa. Jednoduchá, ale relevantní a ironická sociální kritika.

Perla Karibiku Vladimíra Turnera je v principu obdobně jednoduchá a ve výsledku pádná: vystavena je lastura mořské škeble, doplněná o zvětšovací sklo. Divák dostává možnost spatřit důsledky turismu a vůbec lidského počínání na mořský ekosystém. V krunýři lastury se totiž nacházejí plasty, které se po mnoho let navíjely do jejích spirál.

Cyklus Pohledy Tomáš Vodňanského na výstavě Turismus: Náš luxus, naše utrpení v pražském Atriu Žižkov, foto: Štěpán Mikulenka

Jen jedna strana mince

Výrazným prvkem výstavy je videoprojekce sestříhaná z turisticky vytížených míst a doplněná o titulky s informacemi o dopadech turismu a snahách o řešení. Převládá tedy kritický náhled na masový turismus. Ačkoliv s ním vnitřně souzním, postrádal jsem druhou stranu mince. Masový turismus sice přerostl únosnou mez a daným místům více škodí, než prospívá, avšak bez něj by mnohé lokality začaly upadat a celé komunity by přicházely o obživu – a to rovněž stojí za reflexi. Napadá mě případ Benátek za pandemie covidu. V současnosti se Benátky (jak také stojí na výstavě) snaží podnikat kroky k tomu, aby se snížila denní návštěvnost a byla limitovaná kapacita návštěvníků, nicméně když turisté do města nejezdili kvůli pandemii, značná část městské infrastruktury se začala rozpadat, podniky krachovaly, místní přicházeli o práci. Realita je komplikovaná, nejednoznačná: Benátky jsou příkladem extrémně křehké ekonomiky závisející takřka výhradně na turismu, ale současně nastává čas dlouho odkládané regulace návštěvnosti.

Pohled do výstavy Turismus: Náš luxus, naše utrpení v pražském Atriu Žižkov, foto: Štěpán Mikulenka

Snahu Atria Žižkov připravovat výstavy přesahující výtvarné aspekty vnímám jako důležitou a odvážnou. Nicméně kombinace skromných finančních prostředků a nevelkého výstavního prostoru, jež má žižkovský tým k dispozici, limituje uchopení komplexních společenských témat. Kurátoři Ondřej Horák (Fuczik) a Jan Pezda odvedli na výstavě Turismus: Náš luxus, naše utrpení značný objem práce, výsledek však naráží na problém zahuštěnosti. Aby byl člověk schopen vstřebat všechny informace a všechna sdělení mezi řádky, pochopit významy vystavených děl a především absorbovat enormní množství textů, musí v zahlcené galerii koncentrovaně trávit desítky minut a ani to není zárukou, že pojme vše. Méně někdy znamená více nejen v turismu.