Diskuze: Kulturní publicistika se dnes v Česku často bohužel provozuje jako pouhé hobby
V posledních týdnech zintenzivnily diskuze, jak je na tom česká kulturní publicistika. Pro velké mediální domy jsou totiž kulturní rubriky čím dál zbytnější. Honoráře pro externisty jsou většinou zoufalé. O tom i o jiném diskutoval Josef Chuchma se spisovatelkou a publicistkou Alžbětou Stančákovou a s publicistou a pedagogem Fakulty sociálních věd Milošem Hrochem.
Je to právě a především Miloš Hroch, který se letos snaží – spolu s publicistkou Táňou Zabloudilovou – toto téma učinit věcí veřejnou. Při neformálních debatách došli totiž k tomu, že podmínky pro tvorbu kulturní publicistiky jsou čím dál drsnější, že řada zvyklostí je profesně nedůstojných a že v souvislosti s tvrdě rostoucími životními náklady by si to kulturní publicisté a publicistky neměli nechat líbit.
Jeden příznačný detail: na stránkách veřejnoprávního Radia Wave proběhla jedna debata o kulturní publicistice v červnu 2015. Její titulek zněl: Peňás, Kroulík, Kouba: Kulturní publicistika z médií nezmizí. Tři editoři (Lidové noviny, Respekt, A2) sice tehdy nelíčili situaci úplně růžově, ale ještě v tom nezaznívaly ty zásadní obavy o sám obor, které na Radiu Wave vyslovili letos v únoru Miloš Hroch s Táňou Zabloudilovou.
Několik vět o účastnících diskuze:
Alžběta Stančáková (* 1992) spisovatelka, publicistka, literární vědkyně, členka kulturní redakce zpravodajství ČT. Maturovala na gymnáziu Josefská v Praze, vystudovala bakalářský obor bohemistika a magisterský obor komparatistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za svou debutovou sbírku Co s tím (2014) získala Cenu Jiřího Ortena. Vloni publikovala básnickou sbírku Čačak, která získala nominaci na Magnesii Literu v kategorii poezie. Loňským rokem je také datována autorčina divadelní hra Těžba snů. Stančáková aktivně vstupuje do debat o provozních stereotypech v současném českém literárním dění.
Miloš Hroch (* 1989). Hudební a kulturní publicista. Pracoval jako redaktor Českého rozhlasu, konkrétně Radia Wave. Je spolupracovníkem britského hudebního časopisu The Wire a českého serveru Alarm, k tomu přispívá i do řady dalších tuzemských médií. Je autorem knihy Křičím: „To jsem já.“: Příběhy českého fanzinu od 80. let po současnost (2017), spoluautorem publikace Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti (2020) a autor knihy Vystřihni – nalep. Jak post-digitální tisk a ziny vzkřísily papírová média (2022). Působí na Katedře mediálních studií FSV UK jako pedagog a výzkumník.
