Drama vnitřního exilu básníka Jana Zábrany přetavené v silný posluchačský zážitek
Album jednoduše nazvané Zábrana, pod nímž jsou podepsáni skladatel a klavírista Martin Brunner a zpěvačka Markéta Foukalová, patří k nejpozoruhodnějším titulům, které na domácí scéně letos zatím vyšly. Nadžánrový projekt vzniklý v produkci Petra Ostrouchova představuje zhudebněnou poezii literáta a překladatele Jana Zábrany.
Zhudebňování kvalitní poezie patří v české hudební tradici sice k celkem vyhledávané disciplíně, ale úkol je to plný nástrah. Vyžaduje nevšední cit pro rytmus relativně těžkého jazyka, respekt ke struktuře básně a schopnost vytvořit rovnocenný hudební ekvivalent literárního obsahu. Umělců, kteří to přesvědčivě zvládli, není mnoho, z rocku nás asi jako první napadne Vladimír Mišík, jehož zhudebnění Josefa Kainara, Václava Hraběte a dalších bezmála zlidověla, z aktuálně tvořících hudebníků se dá jmenovat písničkář Karel Vepřek, který vytváří působivé písně z textů mimo jiné Bohuslava Reynka nebo Ivana Martina Jirouse.
Když se pianista a skladatel Martin Brunner společně se zpěvačkou Markétou Foukalovou rozhodli pro ucelené album věnované dílu básníka, prozaika a překladatele Jana Zábrany, pustili se do neprobádaného podniku. Jejich deska je totiž vůbec první komplexní hudební poctou tomuto významnému autorovi. Výsledek je výborný, přestože tvůrci jako příslušníci čtyřicátnické generace okolnosti básníkova života mohou znát pouze zprostředkovaně. Zábranovo dílo totiž nepředstavuje výhradně estetickou hodnotu, ale je také mrazivým svědectvím o prožívání nesvobody v komunistickém Československu.
Martin Brunner při nahrávání alba Zábrana. Foto: Animal Music – Zuzana Bönisch
Kdo je kdo
Protagonisté nahrávky Zábrana jsou tři. Martin Brunner patří k nejsvébytnějším postavám současné české autorské scény. Syn známého jazzového flétnisty a někdejšího organizátora festivalu Jazz Goes to Town Martina Brunnera st. získal široký muzikantský obzor již v rodinném prostředí, kde zněla hudba od free jazzu až po rock. Prošel vývojem od autorského jazzového tria přes vedení jazzrockové kapely Martin Brunner Band až po psaní skladeb pro Concept Art Orchestra či vážnohudební tělesa. Skladbu rovněž vyučuje – na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka, kterou kdysi sám u legendárního Karla Růžičky vystudoval.
Zpěvačka Markéta Foukalová je vyhledávanou interpretkou i autorkou s velkým žánrovým záběrem od autorského popu přes jazz až po soudobou vážnou hudbu. Jejím domovským souborem je skupina Lanugo, s níž vybudovala specifický zvuk na pomezí stylů. Vedle toho vloni zaujala autorským sólovým albem Jinak, za něž získala nominaci na Cenu Anděl. Foukalová disponuje výtečnou vokální technikou a schopností hudební empatie, což jí umožňuje hostování v různých projektech napříč žánry.
Markéta Foukalová při nahrávání alba Zábrana. Foto: Animal Music – Zuzana Bönisch
Jan Zábrana (1931–1984) je znám širší veřejnosti zejména jako vynikající překladatel z angličtiny a ruštiny, jehož české převody děl Alena Ginsberga, Sylvie Plathové či Isaaka Babela náleží k zlatému fondu české překladové literatury druhé poloviny minulého století. Zábranův život byl tragicky poznamenán padesátými léty, kdy byla jeho matka Jiřina Zábranová v politickém procesu odsouzena ke dvanácti letům vězení. Mladého Zábranu vyloučili ze studií a za matkou musel dojíždět do káznic. Tato traumatická zkušenost, spojená s neustálou perzekucí ze strany Státní bezpečnosti, z Jana učinila člověka žijícího ve vnitřním exilu. Ačkoliv se živil překládáním, sám sebe považoval primárně za básníka. Poezii knižně publikoval v druhé půli šedesátých let, v témže desetiletí s jeho jménem také vyšly detektivky, které psal spolu s Josefem Škvoreckým.
Potřebný odstup
Vzniku alba Zábrana předcházelo letité váhání. Martin Brunner dlouho vnímal Jana Zábranu skrze jeho překladatelské dílo v tirážích knih. Teprve hlubší zájem o české dějiny a dobu normalizace ho přivedl k Zábranovým posmrtně vydaným deníkům Celý život. Jejich četba hudebníka dle jeho slov pohltila a šokovala. Fascinovala jej intelektuální vyzrálost autora, který už v šestnácti letech formuloval myšlenky s nebývalou přesností. K obdivu se ovšem připojila i určitá tíseň.
Tomáš Fuchs při nahrávání alba Zábrana. Foto: Animal Music – Zuzana Bönisch
Zábranovy deníky jsou totiž temné, provází je atmosféra marnosti a skepse. Když Brunner při četbě narazil na zápis, v němž čtyřicetiletý Zábrana konstatuje, že jeho život fakticky skončil, strefil se tento moment do doby, kdy sám skladatel měl svoji čtyřicítku „na dohled“ – je ročník 1983. Obava z váhy Zábranova díla, které v té době Brunner již vnímal v jeho komplexnosti, tedy včetně poezie, se projevila počátkem nynější dekády, kdy skladatel získal nabídku od Českého rozhlasu na kompozici pro symfonický orchestr.
Martina Brunnera textově sice napadl Jan Zábrana jako první volba, ale zalekl se, jeho dílo se před ním ještě nedotknutelně „tyčilo“. Raději zvolil křehčí poezii germanistky Věry Koubové. Vzniklo album Svou chvíli, na němž poprvé hudebně spojil síly s Markétou Foukalovou. Jde o živou nahrávku z února 2022, z koncertu v pražském prostoru DOX+, na němž byl premiérově uveden – za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a s hostujícím pianistou Vítem Křišťanem – Brunnerův cyklus zhudebněných básní Věry Koubové.
Vít Křišťan při nahrávání alba Zábrana. Foto: Animal Music – Zuzana Bönisch
Během práce na symfonickém cyklu si skladatel a zpěvačka vybudovali vzájemnou tvůrčí důvěru. Když se Brunner k Zábranovi po letech vrátil, znal už vokální polohy Foukalové a dokázal jí psát skladby přímo na tělo. Zpěvačka naopak zcela důvěřovala hudebníkově výběru básní i způsobu jejich zpracování.
Bez patosu
Srovnáme-li album Zábrana s projektem Svou chvíli, je patrný zásadní koncepční posun. Zatímco první z těch nahrávek stojí na detailně aranžovaném zvuku symfonického orchestru, druhá je pojata komorně. Brunner, sám především za klavírem, k natáčení přizval druhého klávesistu Víta Křišťana a kytaristu Tomáše Fuchse, s nimiž nechal aranžmá vznikat v podstatě přímo ve studiu. Významnou roli bezpochyby sehrál producent Petr Ostrouchov, jenž ze své pozice v režii pomohl nahrávce vtisknout vytříbený zvuk, typický pro jeho práce zejména ve studiu Sono.
Obal alba Zábrana. Repro: Animal Music
Zábrana živě
Světová premiéra koncertního programu sestaveného z alba Zábrana, jež vyšlo před letošními prázdninami, proběhla již v květnu 2025 v New Yorku na festivalu Rehearsal for Truth, pořádaném na počest Václava Havla. Prezentace těžkých českých textů, doplněná promítáním překladů, na anglofonní publikum zapůsobila a potvrdila nadnárodní platnost Zábranových básní.
Na čas po letošních prázdninách je pak naplánováno několik koncertních provedení Zábrany: 13. září se tak stane v Opavě, v klubu Art; na koncertě 3. listopadu v pražském Atriu na Žižkově budou hosty Vít Křišťan a Tomáš Fuchs a na pódiu tak bude kompletní sestava, která album natočila. Na 14. listopad pak mají Brunner & Foukalová naplánován koncert v Čelákovicích u Prahy.
Brunnerův výběr jedenácti básní z různých Zábranových životních období – od milostných veršů mládí přes reflexe padesátých let a překladatelské tvorby až po pozdní básně psané s vědomím blízkého konce – vytváří dramaturgicky ucelený biografický příběh Zábranova života i doby. Album otevírá píseň Svět hučel, symbolický vstup do básníkova vnitřního světa, v němž psaní představovalo únik. Volná, přitom intenzivní hudební složka a dramatická (zdaleka nikoli však kýčovitě teatrální) zpěvaččina interpretace tuto náladu umocňují.
Markéta Foukalová & Martin Brunner. Foto: Animal Music – Filip Beránek
Následují verše zachycující různé odstíny autorova osudu – například tísnivou vzpomínku na matku v komunistickém kriminále ve skladbě Mamince nebo reflexi překladatelské praxe v písni Když čtu Ginsberga, kde kapela pracuje s funkovými prvky a nechává ji výrazně gradovat. Jedním z vrcholů alba je sonet Žalm, věnovaný literárnímu kritikovi a prvorepublikovému nakladateli Bedřichu Fučíkovi, jenž strávil léta 1951–1960 v komunistickém vězení. Ve všech skladbách je obdivuhodné, jak Brunner coby skladatel a Foukalová jako zpěvačka dokázali vyřešit nepřítomnost klasické písňové struktury. Vzali si na pomoc různé způsoby kompozice, bezeslovnou vokalizaci, anebo třeba specifický přednes, jaký se používá v šansonu – to kupříkladu v písni Na malou chvíli.
Album Zábrana patří mezi díla mimořádně zralá a skladatelsky i interpretačně poctivá. Zásadní je, že Martinu Brunnerovi, Markétě Foukalové a jejich kolegům se podařilo vytvořit ucelený hudební tvar, který nesklouzává k patosu ani lacinému sentimentu, ale nechává plně vyniknout literární kvalitu i etický rozměr poezie Jana Zábrany.
