Zpěvačka Mavis Staples uhranula Krásný ztráty. Nejlepší možný dárek k osmdesátinám Michala Prokopa

„To byl nejlepší dárek, jaký jsem si mohl přát,“ komentoval po koncertě Mavis Staples očividně dojatý Michal Prokop, který 13. srpna oslavil osmdesátiny. Aplaudujícím návštěvníkům poté sdělil, že právě kvůli téhle hudbě začal zpívat. Ostatně jeho první album, ještě anglicky zpívané a plné coververzí amerických hitů z tohoto ranku, se jmenuje Blues In Soul.

Součástí oslav 80. narozenin Michala Prokopa se stal i záznam koncertu Live 80, který se uskutečnil ve Foru Karlín v prosinci 2025 a je dostupný na iVysílání, zdroj: iVysílání

Dylana odmítla jen jako manžela

Abychom si jasně řekli, s kým jsme měli ve Všeticích minulý víkend tu čest, je potřeba připomenout některé body kariéry Mavis Staples. Pochází z Chicaga (narodila se 10. července 1939), kde se stala členkou rodinné kapely The Staple Singers, již založil její otec, kytarista Roebuck „Pops“ Staples. Začínali jako gospelový sbor, posléze se přeorientovali na populárnější rhythm and bluesový a soulový repertoár.

Paralelně s nárůstem popularity rostl také vliv The Staple Singers coby aktivistů za občanská práva, který byl dán blízkým přátelstvím „Popse“ s Martinem Lutherem Kingem. Právě v šedesátých letech se v tomto prostředí Mavis seznámila s Bobem Dylanem, který byl dlouholetým obdivovatelem The Staple Singers. Bob s Mavis navázal milostný vztah, Dylan ji dokonce požádal o ruku, což odmítla. Přátelství mezi nimi však vytrvalo v podstatě dodnes, v roce 2003 natočili duet Gonna Change My Way of Thinking, za který byli nominováni na Grammy.

Ovšem Bob Dylan nebyl v historii zdaleka jediným obdivovatelem a spolupracovníkem Mavis Staples. Výčet je sáhodlouhý, třeba od skupiny The Band, v jehož slavném koncertním filmu The Last Waltz se The Staple Singers objevují, přes Prince, Ry Coodera nebo Jeffa Tweedyho, kteří Mavis Staples produkovali desky, Toma Waitse či Nicka Cavea, kteří jí napsali písničky, jazzového kytaristu Johna Scofielda, jenž absolvoval s Mavis Staples turné, až třeba po skupiny Gorillaz a Arcade Fire nebo zpěváka Hoziera, kteří se zpěvačkou spolupracovali ve studiu.

Výjimečné vystoupení

Mavis Staples sice nekoncertuje často, ale rozhodně se ze scény nestáhla a nezřídka bývá k vidění na výjimečných světových festivalech. Pisatel těchto řádek měl potěšení slyšet a vidět ji v roce 2022 na jednom z největších evropských hudebních festivalů, barcelonském Primavera Sound, a vloni pak coby hlavní hvězdu nejrespektovanějšího bluesového festivalu na světě, Chicago Blues Festivalu. V obou případech se k ní měl šanci přiblížit leda tak na vzdálenost mnoha desítek metrů. Rozhodně se nenadál, že se mu jednou vyplní přání být na jejím koncertě „v kotli“, skutečně jen co by kyticí růží dohodil.

Okolnosti jejího historicky prvního českého vystoupení jsou navíc mimořádné v tom, že se pořadatelům festivalu Krásný ztráty podařilo domluvit její koncert, a tím ji vlastně přivést do Evropy – až teprve po jejich „objednávce“ management Mavis Staples k této cestě připojil ještě jedno vystoupení v amsterdamské Concertgebouw a dva koncerty v londýnské Union Chapel, které Všeticím předcházely. Poté se zpěvačka odebrala domů za oceán a další publikum ji uvidí až 2. listopadu v Carmelu v americkém státě Indiana.

Za poslední léta se Mavis Staples nechává doprovázet na koncertech vždy stejně obsazenou kapelou, kterou tvoří rytmika, dvě vokalistky a vede ji kytarista Rick Holmstrom. Ten je vlastně jakýmsi druhým frontmanem dění na pódiu, a to přesto, že jeho styl je mimořádně úsporný, plně podporuje zpěvačku a tu kterou píseň, aniž by stavěl na odiv svoje hráčské schopnosti – když už sóluje, jsou to jen kratičké instrumentální vstupy, většinou velmi melodické, přehledné, jedním slovem moudré. Celá kapela je zpěvaččinou dokonalou oporou.

Uvěřitelnější, než kdy dřív

Většina repertoáru koncertu pocházela z odkazu The Staple Singers, během jejichž kariéry se právě Mavis stala jejich vokální hvězdou. Zhruba hodinový set otevřela písní City in the Sky, dále nechyběly I’m Just Another Soldier, Freedom Highway nebo jasný hit Respect Yourself. Závěr neokázalé show patřil songu Everybody Needs Love, který uzavírá loňské zpěvaččino album Sad And Beautiful World, na němž se ve studiové verzi blýskli jako hosté další obdivovatelé Mavis Staples, kytaristka Bonnie Raitt a zpěvák Nathaniel Rateliff.

Samozřejmě, hlas Mavis Staples v pokročilém věku už nemá stejnou versatilnost jako zamlada, je hlubší a životem poznamenaný. Ale soul a rhythm and blues mají tu krásnou vlastnost, že právě to, co by v popu bylo vnímáno jako omezení, dodává těmto žánrům další kvalitu, neboť přináší nový prožitek a nový druh emocí, jež jsou dány životními zkušenostmi. Samozřejmě, základ je, aby zpěvačka uměla se svým hlasem i v této poloze nakládat – a právě v tom by Mavis Staples ve své věkové kategorii těžko hledala konkurenci. Intonace, rytmus, frázování, to vše je jí i teď stejně přirozené a vlastní, jako kdykoli jindy během kariéry.

Není tedy divu, že publikum Krásných ztrát, z něhož ne všichni asi přesně věděli, kdo před nimi vlastně stojí, Mavis Staples naprosto očarovala a uhranula. Na mnoha tvářích bylo vidět dojetí – ale vůbec ne dané tím, že se dívá na starého člověka, který zápasí s tím „jediným, co umí“ a nechce si připustit, že už to tolik nejde, ale právě naopak! Bylo uhranuto setkáním s někým, kdo mistrovsky dokázal vyzrát a přes vysoký věk je i nadále naprosto uvěřitelný a okouzlující.

Autor je hudební publicista, šéfredaktor časopisu UNI.