Blues, prach, prostor, noir i krása. Hudebník Hugo začal v osmdesátkách, ale pořád hledá
Původně australský, dnes spíše kosmopolitní hudebník a písničkář Hugo Race minulý měsíc koncertoval v Praze. Svým četným fanouškům poprvé naživo zahrál písně z nového alba I Made It All Up For You, natočeného s kapelou Fatalists působící v Itálii, která je jedním z Raceových nových domovů.
Když se řekne Hugo Race, milovníkům nezávislé hudební scény se okamžitě vybaví okruh „berlínských Australanů“ většinou pocházejících z Melbourne. Jejich nejviditelnějším představitelem je Nick Cave; ovšem vynikající, v některých případech až kultovní pověst mají i mnozí další, ať to jsou skupiny Once Upon A Time či Crime And The City Solution, anebo tvůrci jako Rowland S. Howard, Mick Harvey či Anita Lane. Ačkoli každý tvořil specifickou hudbu, hodně toho měli společného. V osmdesátých letech převrátili postpunk naruby, zanesli do něj životní temnotu, pocitovou rozevlátost, snad související s jejich rodným kontinentem, a také silný vztah k americkému blues, zejména jeho rané mississippské formě.
Hugo Race (* 1963) však nikdy nebyl mužem jedné éry nebo jedné adresy. Od raných let po boku Nicka Cavea v Bad Seeds přes dekadentní postpunkové období s The Wreckery až po hypnotické, „trans-industriální“ experimenty s kapelou The True Spirit se Hugo Race vypracoval v jednoho z nejzajímavějších hudebních nomádů současnosti. Jeho aktuální tvorba s italskou kapelou Fatalists je z určitého úhlu pohledu bodem, kde se všechny tyto cesty protínají.
Nové album I Made It All Up For You podle Huga Race vznikalo v podmínkách hodných filmového dramatu. Základy skladeb se zrodily v naprosté izolaci horské chaty v Itálii, kde Race během sólového turné uvěznila sněhová bouře. Boj s mrazem a kouřem z navlhlého krbu vyústil v radikální tvůrčí krok: tucet písní, které měl připravené pro nové album, autor prostě zahodil a začal znovu, jen s nezapojenou elektrickou kytarou u doutnajícího ohně. Hledal prý krásu, která by dokázala vzdorovat nepříjemné realitě.
Kapela Hugo Race Fatalist, zdroj: hugoracemusic.com
Tento syrový základ následně kapela Fatalists, kterou tvoří velmi tvůrčí a přitom dokonale stylový kytarista Giovanni Ferrario, jenž je známý i z doprovodného bandu PJ Harvey, dále baskytarista Francesco Giampaoli a bubeník Diego Sapignoli, přetavila v sofistikovanou nahrávku. Nahrávání ovšem probíhalo v dalším neobvyklém prostředí: v unikátním plovoucím studiu na jezeře Puccini nedaleko Florencie.
Můžeme se jen domýšlet, zda právě to zapříčinilo nebývalou odlehčenost a dokonce jakousi „tekutost“ aranžmá. Výsledkem je každopádně žánrový crossover, který někteří publicisté docela trefně označují – v odkazu na zavedený termín Americana – za „Australianu“. Tedy v podání Huga Race a Fatalists za fúzi australské pouštní prašnosti, bluesové syrovosti a italské filmové noir estetiky, připomínající ty nejtemnější momenty Ennia Morriconeho.
Síla alba I Made It All Up For You spočívá i v tom, že se Hugo Race dokáže obklopit dobrými spolupracovníky, kteří základní výraz jeho hudby dotáhnou. Klíčovým hráčem mimo členy Fatalists je opět Michelangelo Russo, Raceův dlouholetý parťák, s nímž vydal například výtečné album 100 Years (2024). Russova elektrifikovaná a elektronickými efekty modulovaná foukací harmonika v novinkách jako Against The World nebo Open Field nehraje bluesová klišé, nýbrž spíše vytváří nadpozemské textury a sonické stíny, které posluchače vtahují do transu.
Obal nejnovějšího alba, které Hugo Race Fatalists vydali na jaře 2026, zdroj: hugoracemusic.com
Nesmírně oživující je tentokrát i ženský prvek. Hlas Jennifer Charles z newyorských Elysian Fields dodává skladbám I Collide a Broken Love snový nádech. Zvláště Broken Love, její duet s Raceovým barytonem, který časem získal na výrazové hloubce skoro srovnatelné s Leonardem Cohenem, patří k vrcholům desky. Na textu se navíc podílela australská autorka Alannah Hill, což do Raceova tradičně spíše maskulinního světa vneslo křehkou, ale naléhavou perspektivu.
Album funguje jako sevřený celek: graduje od úvodních, rytmicky cinkajících balad až po dynamičtější kousky v druhé polovině. Zatímco Against The World je až psychedelicky působící milostnou písní, skladba 45 In The Shade překvapí neurotickou elektronikou říznutou outlaw country-rockem. Závěrečná Dream Country Home, podbarvená hypnotickým banjem Simoneho Sandrucciho, pak působí jako filmový záběr z drsného spaghetti westernu.
Všechny tyto studiové vrstvy dostaly fyzický rozměr 26. dubna 2026, kdy Hugo Race a Fatalists vystoupili v pražském Jazz Docku. Lokalita klubu na hladině Vltavy se ukázala jako geniální dramaturgický tah – jako by se atmosféra plovoucího studia z jezera Puccini přelila přímo do centra Prahy. Tvůrce zde představil nové album v celé jeho syrové, a přitom ušlechtilé kráse. Hugo Race už nepotřebuje hlukovou stěnu, aby vyjádřil intenzitu, stačí mu prožitý hlas a úsporná gesta. Je jedním z hudebníků, kteří se i po čtyřicetileté kariéře mají potřebu vyvíjet a kteří dokáží své publikum oslovit takovou silou, že na jejich hudbu dlouho nezapomínají.
Autor je hudební publicista, šéfredaktor magazínu UNI.
