Filmová laboratoř České televize je u konce s dechem, přitom klasický filmový pás slaví renesanci

Filmová laboratoř České televize se nachází v suterénu budovy zpravodajství, postavené v druhé polovině sedmdesátých let. V osmdesátých i devadesátých letech laboratoř plnila důležitou roli – tehdy se natáčelo na filmovou surovinu, která se zde vyvolávala, čistila i střihala. Vedle toho se tu ovšem v devadesátých letech zpracovávalo množství českých filmů. Po nástupu digitalizace na přelomu milénia objem laboratorních prací slábl a počty zaměstnanců i výrobní kapacity se zmenšovaly.

Stále zde však pomáhali na svět plejádě filmových děl, z nichž některá jsou důležitou položkou polistopadové české kinematografie, namátkou Úsvit, Nabarvené ptáče, Krajina ve stínu, Hmyz, Kolja či Šeptej. Ještě nedávno se zde vyvolával artový film Václava Kadrnky Panna Sofia, jenž by měl přijít do kin příští rok. Laboratoř měla i zahraniční zakázky, například se tu zpracovával negativ letošního britského snímku The Face of Horror, který se z velké části natáčel v Česku. Dodnes je toto pracoviště důležité pro filmové školy, zejména pro pražskou FAMU, kde se některá studentská cvičení natáčejí na klasický film. Kromě toho laboratoř čistí filmy z archivu České televize.

Z připravovaného filmu Panna Sofia Václava Kadrnky, který se vyvolával ve Filmové laboratoři ČT, foto: © Sirius Film

Technický unikát i know-how

Spolu s jedním ze zaměstnanců laboratoře, chemikem Martinem Škotou, přicházím do největší místnosti, dalo by se říct do srdce laboratoře. „Tenhle umí vyvolávat jak pětatřicetimilimetrový, tak šestnáctimilimetrový barevný negativ,“ ukazuje na jeden z velkých strojů. „Dále tu máme stroj, který vyvolává oba formáty černobíle, ale umí i pozitivní materiál. Přešel k nám v roce 2016 ze zrušených barrandovských laboratoří, jde o technický unikát. A na barevný pozitiv máme ten stroj vzadu. Na tenhle materiál se však už točí minimálně, kdysi dominoval,“ objasňuje Škota. V minulosti dokonce padly návrhy, že by se u některých zařízení mohlo zažádat o statut kulturní a technologické památky.

Procházíme do dalších místností, kde probíhá například úpravna negativů a kopírování a najdeme tu ultrazvukovou čističku, na níž se čistí negativy zejména z archivu ČT. „To je jedna z mála věcí, která by se tady měla zachovat i nadále,“ dodává chemik Škota. Jako jediný, ještě s filmovou laborantkou, by ze stávajících devíti zaměstnanců měl na pracovišti zůstat, zbylí budou propuštěni a pracoviště se na konci roku uzavře. Studenti FAMU tu ještě budou moci budou dokončit svá ročníková cvičení, pak se stroje vypnou…

Na můj dotaz, zda se po čase zase dají provozně rozjet, pokrčí Martin Škota rameny. Prý je to jako s autem, když dlouho stojí v garáži; opětovné nastartování je po určité době náročné. Navíc odejdou lidé, kteří se stroji umí zacházet. Jde o jedinečné know-how. „Ty stroje jsou tu bez lidí k ničemu,“ doplňuje vedoucí laboratoře Tomáš Hejduk.

Ve stopách Kříženeckého

Zrušení laboratoře hrozilo podle jejího vedoucího už několikrát, naposledy v roce 2022, kdy filmová obec za její zachování sepsala petici. Iniciovala ji především Asociace českých kameramanů (AČK). Tomáš Hejduk má za to, že  osud pracoviště před čtyřmi lety zachránila hlavně přímluva široké filmařské obce včetně kapacit z oboru.

Nyní visí osud laboratoře opět na vlásku a odborná obec znovu zveřejnila petici za její zachování. Jmenovitě jde vedle AČK o Asociaci režisérů, scenáristů a dramaturgů (ARAS), Asociaci filmových střihačů a střihaček (AFS), Český filmový a televizní svaz (FITES) a FAMU. Petice zdůrazňuje krom jiného archivní a kulturní rozměr pracoviště. „Česká televize pečuje o rozsáhlé národní dědictví uchovávané na filmovém pásu a funkční laboratoř pro tento archiv vytváří nezbytné technické i personální zázemí. S případným uzavřením provozu by navíc nenávratně zaniklo unikátní know-how a odborná znalost laboratorních pracovníků, čímž by se přerušila kontinuita předávání tohoto vzácného řemesla budoucím generacím.“

Jeden ze signatářů, kameraman Marek Jícha, jenž působí na FAMU, v Pražské vědecko-technické společnosti a je emeritním prezidentem Asociace českých kameramanů, v nadsázce říká, že filmový průkopník Jan Kříženecký koupil kdysi do Prahy lumièrovskou kameru a v tom místě, pro něž byla zakoupena, vzniklo centrum filmového průmyslu. „Od doby Kříženeckého se v Praze vždycky vyvolával filmový negativ. A když skončila laboratoř na Barrandově, tak se z laboratoře České televize, i vzhledem k tomu, že splňuje ty nejvyšší kritéria kvality, stala pro české filmaře základna,“ rozvádí Jícha.

Hodnota analogu

Českou televizi čekají změny spojené s plánovaným (a sníženým) financováním ze státního rozpočtu. Provoz laboratoře je pro ni v tuto chvíli příliš nákladný (vyčísluje se na zhruba deset milionů korun ročně, z toho zhruba sedm milionů dělají mzdové náklady) a jeho vytíženost není optimální. Péče o tuzemskou kinematografii a zachování jejího dědictví je sice jedním z poslání veřejnoprávního média, na druhou stranu právě tento legislativní rámec České televizi svazuje ruce, aby mohla laboratoře využít komerčním způsobem, například pro zpracování větších zahraničních zakázek. Televize pro vlastní provoz využívá laboratoře minimálně, především pro čištění a kontrolu negativů ze svého archivu. V této podobě je pro ni laboratoř zkrátka neudržitelná, leda by se upravil zákon o České televizi. Proč by však její provoz nemohla převzít jiná instituce, nebo osvícený mecenáš, tedy někdo, kdo by mohl přijímat komerční zakázky? Že je to staromilský nápad? Ne tak docela.

Řada současných světových režisérů se totiž vrací ke klasickému filmu. Pro příklady netřeba chodit daleko: Nolanovy opusy (a navíc blockbustery) Oppenheimer a Odyssea, Lanthimosovi Chudáčci, Eggersův Nosferatu, Corbetův Brutalista, Bakerova oscarová Anora, Tarantinův snímek Tenkrát v Hollywoodu, Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce či Andersonovo Asteroid City… Dalo by se dokonce mluvit o analogové renesanci, kterou podtrhují i seriály jako Euphoria či Westworld či reklamy na Netflixu. Tvůrci oceňují zejména obrazové kvality filmového pásu, jako je dynamický rozsah, přirozená hloubka barevného podání a organická struktura obrazového zrna, které současné digitální technologie stále nedokážou plnohodnotně nahradit.

A je tu ještě jeden aktuální aspekt: V budoucnu to bude právě klasický film, který vyloučí, že snímek natočila umělá inteligence. Provoz laboratoří by v tomto světle nemusel být ztrátový, stačí se otevřít koprodukčním a zahraničním zakázkám. Jen už ne pod hlavičkou ČT. Pro někoho, kdo považuje kulturní dědictví za důležité, by to mohla být hozená rukavice.