Artchiv: Výstavba Kavčích hor byla dobrodružstvím trvajícím desítky let
Historie výstavby dnešního areálu České televize na pražských Kavčích horách se začala psát krátce po druhé světové válce, ale k jejímu završení došlo až bezmála půlstoletí poté. V plánech přitom bylo, že vznikne velkolepější areál, než je ten současný. Právě o příběhu jménem televizní Kavčí hory vypráví následující materiál.
Historie dnešního areálu televize na Kavčích horách se začala psát již v roce 1946. Tehdy se na poradě u ředitele Československého rozhlasu Bohuslava Laštovičky objevil zahraniční časopis s fotografiemi televizních a rozhlasových komplexů ve světě. S vizí podobného komplexu pro Prahu se tehdy Laštovička společně s budoucím primátorem Václavem Vackem rozjeli na Plánovací komisi pro Hlavní město Prahu a tam začali vyhledávat vhodný pozemek ke stavbě rozsáhlého komplexu. Padla volba na pozemky na Pankráci – na Kavčí hory.
Rozhovor s projektantem Ing. Paličkou, Kdo za to může, 1961, zdroj: Archiv ČT Lokalita Kavčích hor nebyla pro výstavbu vybrána náhodou. Nenacházela se tu významná výstavba, která by musela komplexu ustoupit. Kromě toho se jednalo o klidnou část města, bez rušivých elementů v podobě tranzitní dopravy či průmyslových areálů. S plánovanou dopravní výstavbou v podobě přemostění Nuselského údolí a propojení s centrem města navíc lokalita získávala výbornou dopravní obslužnost. Zajímavostí je, že na místě dnešní hasičské stanice, která je součástí areálu Kavčích hor, stávala takzvaná rasovna neboli útulek pro odchycené a zbloudilé psy. Ty, pokud nebyli do pár dnů vyzvednuti, čekalo utracení. Kafilérie fungovala od sedmdesátých let předminulého století až do roku 1950. O dvacet let později byla v rámci výstavby Kavčích hor zbořena.
Vývoj širšího okolí Kavčích hor, Podolí a Nuslí mezi lety 1765-1890, zdroj: FŽP UJEP, ČÚZK, sbírka autora Když Československá televize zahajovala v květnu roku 1953 vysílání, sídlila v budově Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici v Praze 1. S poměrně rychlým rozvojem televizního provozu tyto prostory přestaly dostačovat. Vznikla poptávka po výstavbě televizního komplexu. O tom bylo rozhodnuto v roce 1958, kdy Československá televize předložila návrh na jeho výstavbu. Pro představu: v průběhu padesátých a šedesátých let ČST sídlila ve více než osmdesáti pražských objektech. Další desítky se jich nacházely v regionech. Byl to neudržitelný stav.
V listopadu roku 1961 byla vypsána architektonická soutěž. Vyhrál ji kolektiv Útvaru hlavního architekta města Prahy vedený Františkem Šmolíkem. V červenci následujícího roku byla stavba zahájena. Hlavním architektem projektu se stal Jiří Holý. Výstavba byla rozdělena do šesti etap. Komplex byl navržen do dvou vzájemně propojených areálů – východního a západního. Východní areál měl sloužit k účelům barevné televize, západní černobílému vysílání. Součástí komplexu měly být další objekty, například restaurace či nemocnice. Kavčí hory se měly stát areálem, v němž by se koncentrovala nejen kulturní produkce, ale i občanská vybavenost a infrastruktura. Spolu s budováním okolních pankráckých sídlišť a Nuselského mostu běželo o jeden z největších pražských projektů druhé poloviny dvacátého století.
V první etapě byla zahájena výstavba výškové budovy. Na začátku roku 1963 se však zastavila. V rámci celostátních investic byly upřednostněny jiné projekty, především masivní bytová výstavba. Neplánovaná pauza, které skončila v roce 1965, paradoxně pomohla modernizovat stávající projekt, především v oblasti televizní techniky, u níž plánovaná elektronková zařízení nahradily polovodičové tranzistory.
Rozhovor nad modelem budoucího areálu televize, Okamžiky s televizí, 1965, zdroj: Archiv ČT Výstavba se ovšem neúnosně prodlužovala. Jedním z důvodů byla nezkušenost stavařů a architektů: televizní komplex byl vůbec prvním takovým projektem v Československu. S tím souvisela obava tuzemských podniků a projektantů zapojit se do samotné výstavby. Nakonec se musela generálním dodavatelem projektu stát sama Československá televize. Zároveň byli určeni generální projektanti – Báňské projekty Bratislava a Spojprojekt Praha. Vzájemné antipatie a problémy v jejich kooperaci výstavbě rovněž nepomohly
Zasedání ředitele ČST Zelenky a tajemníka MV KSČ Kapka se zástupci projektantů a podniků podílejících se na výstavbě Kavčích hor, Kontrolní den Kavčí hory, 1973, zdroj: Archiv ČT Finální cena projektu není známa, ale víme, že z původních asi 140 milionů se náklady na začátku sedmdesátých let vyšplhaly na dvě miliardy korun, což v té době byly ohromné peníze. Právě finanční problémy zapříčinily, že plánované východní křídlo nebylo nikdy vybudováno. Samotná technická náročnost a velikost projektu plus výstavba v rámci socialisticky plánovaného hospodářství způsobovaly dodavatelské problémy: některé komponenty a vybavení nebylo možné sehnat, neboť ve východním bloku takové díly nikdo nevyráběl. Nákup ze Západu komplikoval nedostatek deviz. Ovšem značným problémem byl třeba i nedostatek cementu. Téměř zoufale zní apel z října 1969 publikovaný v Týdeníku televize: „Československá televize se obrací jménem svých diváků k výrobcům cementu – pomozte Kavčím horám!“. Na výzvu národní podniky reagovaly a kapacity dodávek cementu navýšily.
Reportáž o výstavbě budovy zpravodajství, Výstavba Kavčích hor I. a II., 1977, , zdroj: Archiv ČT Roku 1970 se podařilo završit I. etapu, během níž vznikla dvě černobílá studia + objekty pro vysílání a přenosy. V roce 1976 byly dokončeny další studiové bloky zahrnující barevná studia. Ovšem celý západní areál, včetně Objektu zpravodajství, byl završen teprve koncem osmdesátých let.
V květnu roku 1973 se na Kavčích horách konal Den otevřených dveří, kdy se mohli návštěvníci seznámit s vybudovaným komplexem Československého studia. Na záběrech můžete vidět, že hlavní vchod do televize byl původně na druhé straně budovy – na dnešní takzvané jižní vrátnici.
Den otevřených dveří na Kavčích horách, Kontrolní den Kavčí hory, 1973, zdroj: Archiv ČT Zajímavou epizodu do historie Kavčích hor vnesla okupace Československa v srpnu 1968. Pracovníci televize se snažili stůj co stůj zajistit improvizované vysílání pro občany o tom, co se vlastně děje. Poté, co byla hlavní budova Měšťanské besedy obsazena sovětskými vojáky, rozprchly se štáby na různá tajná místa po Praze a republice a svépomocí budovaly improvizovaná vysílací studia. Jedním z nich bylo studio na Kavčích horách. V tehdejším skeletu výškové budovy se usadil štáb vedený Jindřichem Fairaizlem a zahájil tak vůbec první vysílání z Kavčích hor. Dramatický průběh umocňoval fakt, že na nedaleké louce, v místech stadionu Děkanka, si okupační vojska zřídila přistávací plochu pro vojenské vrtulníky.
Autentické záběry z protiokupačního vysílání v srpnu 1968, zdroj: Archiv ČT Z původního velkorysého plánu komplexu sestávajícího ze západního a východního křídla postupem času tedy sešlo. Po roce 1989 bylo vedení Československé, respektive České televize nuceno řešit dostavbu východního křídla. Ač by se mohlo zdát, že většina televizní produkce a výroby byla koncentrována na Kavčích hor, televize stále sídlila v dalších více než šesti desítkách dislokovaných pracovištích. Projekt východního křídla byl přepracován a výrazně zmenšen. Na jeho místě byla postavena budova Objektu producentských center, takzvaný Rohlík. Výstavba byla financována z prodeje budov, které Česká televize vlastnila a v nichž sídlila po celé zemi. Dokončením Rohlíku došlo po téměř čtyřiceti letech ke koncentraci pracovníků a celé výroby do areálu Kavčích hor.
Děkujeme Jiřímu Kubíčkovi za poskytnutí mapových podkladů.
