Fotoglosa: Dosud nepublikované dávné snímky herce Karla Heřmánka

Když jsem v druhé půli sedmdesátých let studoval elektrotechnickou průmyslovku, přivydělával jsem si focením, které bylo mou vášní – vedle školy jsem mu věnoval nejvíc času. Mimo jiné jsem fotkami přispíval do kulturní rubriky (dnes už dávno neexistujícího) deníku Večerní Praha. O prázdninách tehdy příliš živé kultury ani v hlavním městě nebylo. Co se divadel týče, nabídka byla téměř nulová, absolutně nesrovnatelná s dnešní produkcí letních scén. Našly se jen naprosté výjimky. A jednou takovou bylo v srpnu 1977 hostování Činoherního studia z Ústí nad Labem v Divadle ABC, které spadalo (a dodnes spadá) pod Městská divadla pražská. Tak jsem si řekl, že do ABC vyrazím, představení nafotím a fotku nabídnu Večerní Praze (honorář býval za publikovaný snímek kolem třiceti korun hrubého).

O činoherní divadlo jsem se v tu dobu nezajímal, jestli jsem ze živého umění něco sledoval, pak hudbu. Nevěděl jsem, co obnáší Činoherní studio, nevěděl jsem nic o té inscenaci, která byla na programu. Možná jsem věděl či spíše tušil, že existovalo jakési dílo Jakub fatalista a jeho pán, asi o něm padla zmínka při hodině literatury, která na průmyslovce nebyla probírána zrovna zevrubně, i když se z ní maturovalo.

Od redakce Večerní Prahy jsem měl papír, že s ní spolupracuji. Na základě toho mě 15. srpna v onom sedmasedmdesátém roce pustili do ABC a já s drzostí, kterou člověk v tom věku má, šel před představením rovnou do šatny a fotil jsem tam, následně jsem cvakal i v průběhu představení… až do děkovačky. Fotky z představení vyšly nevalně, už vůbec netuším, jestli v novinách nějakou vzali. Z té šatny byl výsledek o něco lepší – a relativně nejslušněji dopadly snímky právě Karla Heřmánka. (Mimochodem: výborné fotografie z inscenace Jakub fatalista pořídil divadelní fotograf Jaroslav Krejčí, několik desítek jich je v náhledech veřejně ke zhlédnutí v databázi Institutu umění – Divadelního ústavu.)

Inscenace Jakub fatalista se zapsala do dějin českého divadla sedmdesátých a osmdesátých let. Premiéru měla v prosinci 1975. Předlohu francouzského osvícenského filozofa a spisovatele Denise Diderota zdramatizoval Milan Kundera. Jako autor uveden být nemohl; v Československu figuroval mezi zakázanými autory, nadto od roku 1975 žil ve Francii. Jako dramatizátor tedy „pokrývačsky“ figuroval režisér a scenárista Evald Schorm, původně filmař, který za normalizace točit nesměl, ale nacházel uplatnění porůznu v divadlech. Inscenaci, jež dostala název Jakub fatalista, režíroval tehdy třicetiletý Ivan Rajmont.

Na repertoáru ústecké scény Jakub fatalista vydržel deset let! Jakuba fatalistu hrál Jiří Bartoška, Karel Heřmánek ztělesnil Pána, a to i když v druhé půli přešli do pražského Divadla Na zábradlí. Zato v ostatních rolích během oněch deseti let alternovala plejáda herců a hereček, kromě jiných Leoš Suchařípa, Pavel Zedníček, Ondřej Vetchý, Tomáš Töpfer, Jiří Schmitzer, Marie Spurná, Miluše Hrušínská, Jitka Sedláčková, Veronika Gajerová, Alena Mihulová, Lenka Kodešová, zahrál si tam i sám režisér Rajmont.

Pod názvem Jakub fatalista byla hra nastudována pak ještě jednou, v samém konci normalizace – na jaře 1989 si odbyla premiéru v ostravském Divadle Petra Bezruče (režie Josef Janík).

Po převratu vyšlo veřejně najevo skutečné autorství dramatizace Diderotovy předlohy a hra byla uváděna pod titulem Jakub a jeho pán. K prvnímu uvedení pod tímto názvem došlo v říjnu 1992 v brněnském Mahenově divadle (režie Ivo Krobot). Hra byla od té doby nastudována skoro dvacetkrát, nejnovější inscenace bude mít premiéru 14. září v Divadle Šumperk. Ivan Rajmont v roce 1993 režíroval Jakuba a jeho pána v Divadle bez zábradlí, které nedlouho předtím založil právě Karel Heřmánek, jehož také spolu s Jiřím Bartoškou obsadil Rajmont do hlavních rolí. Bylo to prezentováno jako obnovená premiéra, ovšem dvakrát do téže řeky vstoupit nelze…