Fox News tu zatím nemáme, ale principy, na nichž stojí, už v zásadě ano
Politika, média, moc a sex byly v nedělitelné jednotě spečeny v postavě Rogera Ailese, zakladatele americké zpravodajské televize Fox News. Tato figura stojí v centru sedmidílné série Nejsilnější hlas vyprodukované společností Showtime a u nás zpřístupněné službou HBO GO.
Seriál Nejsilnější hlas (The Loudest Voice), z největší části natočený podle knihy amerického novináře Gabriela Shermana The Loudest Voice in The Room, která vyšla roku 2014, pojednává o vzestupu, dlouhé kariéře a pádu Rogera Ailese (1940–2017) coby šéfa televize Fox News. Mediální magnát Rupert Murdoch postavil do čela této stanice Ailese v říjnu 1996 a o necelých dvacet později, v červenci 2016, tento šéf rezignoval na základě četných obvinění ze sexuálních obtěžování. Jak je z údajů patrné, série Nejsilnější hlas časově pokračuje za první vydání Shermanovy knihy (autor při její přípravě hovořil se šesti stovkami lidí, ne však se samotným Ailesem, který se s ním odmítal bavit). Ostatně Shermanova postava v televizní sérii rovněž vystupuje: divák vidí, jak sbírá o Fox News a jejích praktikách materiály. K Ailesově velmi nedobrovolné rezignaci, k níž ho donutili Murdoch a jeho synové, tudíž došlo ještě před předloňským vzedmutím hnutí Me Too (ostatně toto hnutí pomoci obětem sexuálního násilí existovalo už zhruba deset let před spouštěcí, mediálně vděčnou aférou filmového producenta Harveyho Weinsteina).
Roger Ailes byl po všech stránkách predátorem. Tento text, který nechce být „řádnou“ recenzí díla, nýbrž spíše o ně se opírajícím komentářem, se u Ailesova predátorství sexuálního, jež mu zlomilo profesní vaz, zastaví pouze na okamžik. Republikán Ailes sice setrvale brojil proti „zkaženým“ demokratům a liberálům, stavěl se za „původní“, v jeho očích tu pravou, rozuměj puritánskou a bělošskou Ameriku, v níž Bůh a rodina pevně stojí na prvním místě, avšak kázání vody mu nebránilo v mohutném pití vína – s cizoložstvím a vůbec permanentním „používáním“ žen coby předmětu uspokojování sexuálních choutek. Je to princip pokrytectví a špinění hlásaných ideálů, podobný kupříkladu tomu, na nějž narážíme například u sexuálních aktů některých příslušníků katolického kléru. Bez iluzí: jde o princip svým způsobem odvěký, vysledovatelný v průběhu dějin, svého druhu lidský. Nosnější, znepokojivější, možná především aktuálnější se proto jeví být Ailesovo profesní nakládání s realitou, respektive jeho účelovost až bezskrupulóznost novinářsko-manažerská. Ta totiž do určité míry vysvětluje i současnou politickou a obecněji kulturní situaci nejen v USA.
Hřmotný, silně autoritativní, Roger Ailes – v sugestivním, „animálním“, ne však vulgárním podání Russela Crowea – má už dávno za to, že většinu vlivných amerických médií mají pod kontrolou demokraté, a tudíž je třeba vytvořit protiváhu: sice zpravodajskou televizi, která však bude události tu více, tu méně neskrývaně podávat a interpretovat očima té druhé americké poloviny: Ameriky republikánské, konzervativní, vesměs bílé; poloviny, kterou Ailes má za zdravé jádro své vlasti, ale přitom veřejný prostor zamořuje agenda té druhé Ameriky, té liberální a elitářské. Budeme svému, právě jen svému publiku servírovat to, co ono chce slyšet, křičí na udivené kolegy v rozjíždějící se redakci Ailes. S nějakými zavedenými žurnalistickými standardy, s nějakou zpravodajskou korektností ať jdou všichni k čertu! Na tu druhou polovinu Ameriky kašleme. Televize je boj o vliv, o peníze, o duše; účel zde úplně světí prostředky. Předpojatost je přirozená. Úspěch Ailesovy strategie je nesporný: Fox News se stává v USA nejsledovanější zpravodajskou sítí, Murdochovi vydělává obrovské peníze. Ailesova pravda leží v ratingu. Přesněji: jedna z jeho pravd. Takhle úplně jednoduché to totiž není. Nejsilnější hlas je studií fenoménu, který přesahuje svět jedné televize i Spojených států amerických.
„Nechodil na univerzitu, ale měl svoji práci v továrně a svůj život dožil na penzi,“ praví Ailes o svém otci v projevu na mítinku v jednom z malých měst. „Dnes jsou pracovní místa pryč. Elity vám je sebraly. Už léta přesouvají vaše dobře placená místa do zahraničí a dovážejí zahraniční imigranty, kteří budou pracovat za méně,“ horuje šéf Fox News před davem takzvaných malých, obyčejných lidí, kteří jsou biti globalizací. Jistěže právě i Ailes je už desítky let příslušníkem elity, proti níž tak vehementně brojí, mocným členem establishmentu, byť se před davem tváří, že je s lidmi proti „nim“. A jistěže neříká, že snižování nákladů, efektivita a tudíž i přesouvání výrob je důsledkem obchodní liberalizace a nejtvrdších pravidel zisku, jimž daly průchod také – a možná především – konzervativní americké kruhy, k nimž se Ailes vždy hlásil: byl mediálním konzultantem republikánských prezidentů Richarda Nixona, Ronalda Reagana a George H. W. Bushe. Ještě v roce 2016, coby hlava Fox News, radil Donaldu Trumpovi v kampani.
Téměř po celou dobu seriálu zůstává otázkou, co si Roger Ailes „doopravdy“ myslí. Je do morku kostí přesvědčeným republikánem, konkrétně „odrůdy“ s tradicionalistickou a machistickou strukturou vidění? Anebo je to z jeho strany současně, ba především jedna velká hra, jejímž hlavním motorem není bytostné ideové přesvědčení, nýbrž touha po vlivu a moci i jakási zvrhlá zábava v házení informačních granátů do veřejnosti a pobavené sledování, co to s lidmi dělá? „Tenhle Bílý dům nenávidí Ameriku, kapitalismus, každého, kdo se neztotožňuje s jejich myšlením,“ bere si slovo na redakční poradě, když sleduje ofenzívu týmu Baracka Obamy. „Nebudeme se s nimi smiřovat, nebudeme s nimi smlouvat. Kdykoliv předloží nějaké téma, budeme oponovat. Na ‚pokrokový‘ řekneme ‚socialistický‘. Na ‚záchranná síť‘ řekneme ‚sociální podvod‘. Na ‚zdravotnictví‘ řekneme ‚komise smrti‘! Tlačte to sdělení! Socialista, muslim, neameričan!“ Ailesův princip je zřejmý: Hrotit, hrotit, hrotit. Prohlašovat, že vaši oponenti si nárokují nárok na pravdu a jsou nenávistní, když s nimi nesouhlasíte, čímž se vyviňujete z vlastní předpojatosti i případně nenávisti.
V seriálu je rovněž scéna, kdy moderátor Fox News Glenn Beck na kameru jen tak prohlásí, že Obama je rasista. Když kvůli tomu vznikne v redakci přece jen pozdvižení, že tohle už je příliš, Ailes se moderátora s klidem a chápavým úsměvem zastane. „Bylo třeba to říct. Lidi si můžou najít důkazy a posoudit to sami,“ sdělí Beck svému šéfovi. V současné České republice existuje plejáda médií a komentátorů postupujících právě takto: vypustí do veřejného prostoru výmysl, nedoložený názor, svévolné tvrzení s dovětkem, že občané sami mají možnost posoudit napsané nebo vyřčené. Skutečnost je taková, že vysoké procento lidí nemá čas, energii či schopnost „nacházet důkazy“ a posuzovat. Přesně na to postup ostrostřelci typu Becka spoléhají; dobře vědí, že nejúčinnějším postupem je odhodit do veřejného prostoru informačně třaskavý granát a ten už natropí žádoucí paseku v podobě emocionálních střepin, jež se zaseknou do vědomí publika. Takto i výmysl je prezentován coby fakt, jako jedna z pravd, ne-li pravda „skutečná“.
Nejsilnější hlas umožňuje o něco lépe pochopit sílu trumpovských postupů, onoho podhoubí, z něhož tweetovací politika vyvěrá. Nevzala se tu náhle a náhodně. Kombinuje v sobě bezskrupulóznost s velikou schopností intuice, která vnímá nálady frustrovaných vrstev společnosti; kombinuje v sobě také soustavnost v přístupu a zároveň impulsivnost v rozhodování. Je pevná i amébovitá. Předvídatelná a překvapující zároveň. Nabíledni je otázka, v čem a zda vůbec tradiční, či chcete-li serózní média dělala v minulosti velikou chybu. Nenaslouchala dostatečně určitým vrstvám společnosti? Nemluvila jejich jazykem?
Jednoduchá odpověď zde neexistuje. Možná, že Fox News a trumpismus, ale i variace téhož všude jinde, včetně České republiky, jsou hlasitým projevem předtím „jen“ latentních obav kvasících ve značné části obyvatel západní společnosti digitálního věku, oné tekuté doby. Té části obyvatel, která se cítila znejistěle, nekomfortně, ale nenacházela pro své stavy a obavy upouštěcí ventily. Tradiční média možná neměla schopnost tohle zprostředkovat, jejich tehdejší výrazové prostředky to prostě nedokázaly. Že nástroje k ventilování oněch frustrací poskytli prosperující milionáři a miliardáři je stejně paradoxní jako logické. Roger Ailes v jednu chvíli v Nejsilnějším hlasu říká, že všechno je boj a důležité je zvítězit. A publikum se svými náladami je v predátorských očích zkrátka prostředkem k vítězství.
Nejsilnější hlas (USA, 2019, celková stopáž 5 hodin, 51 minut, 7 epizod)
Tvůrci: Tom McCarthy, Alex Metcalf, scénář: Laura Eason, Tom McCarthy, Gabriel Sherman, Alex Metcalf, Jennifer Stahl, režie: Kari Skogland, Stephen Frears, Jeremy Podeswa, Scott Z. Burns, kamera: Eigil Bryld, William Rexer, střih: Padraic McKinley, Greg O’Bryant. Hrají: Russell Crowe, Naomi Watts, Sienna Miller, Josh Charles, Seth MacFarlane, Annabelle Wallis, Simon McBurney, Aleksa Palladino, Josh Stamberg, Guy Boyd, John Finn a další.