Hvězda Jamie Cullum: Zdejší publikum má úctu k muzikantství, a toho si cením
Čtvrt století na scéně, ale zároveň schopnost zůstat aktuální a navazovat vkusně na úspěchy z počátku kariéry. Jeden z nejúspěšnějších ostrovních hudebníků všech dob zaujal jazzovými interpretacemi hitů, ale staví i na vlastní kvalitní tvorbě. Udržuje si pracovitost z dob, kdy hrál pro pár duší po hospodách. Nejen o těchto tématech byl náš rozhovor.
„Velice se omlouvám za britské turisty.“ Těmito slovy – ještě než začala oficiální část rozhovoru – zahájil Jamie Cullum naše klábosení hodinu před vystoupením v pražském O2 Universu. Když si britský zpěvák, klavírista a skladatel Jamie Cullum vyslechl, že to není tak hrozné a že rozhodně není problém se všemi, dodal: „To je od vás moc milé.“ Jamie měl ovšem potřebu omluvit se i během samotného vystoupení – za přesun koncertu původně plánovaného na květen.
V čase vymezeném pro náš rozhovor jako správný gentleman a profesionální kapelník smekl před svými kolegy. „Mnozí z nich se mnou hrají již řadu let a jsem za to extrémně vděčný. Například borce, který hraje na saxofon, perkuse, klávesy a mimo jiné zpívá, znám od doby, kdy mu bylo čtrnáct. Dnes jsme oba čtyřicátníci, ale začínali jsme v mládežnické jazzové kapele. On hrál výborně a já jsem tehdy pouze předstíral, že umím hrát jazz. Pokud jde o bubeníka, tak toho znám od jeho dvanácti let. Vystupovali jsme spolu i v době, kdy působil v kapele Amy Winehouse.“
U Culluma se v počátcích kariéry, respektive v době vydání třetího alba Twentysomething (2003), projevil jeho cit osobitě interpretovat hity pomocí jazzových aranží. Žánrová všestrannost mu je dlouhodobě blízká. V interview vypráví mimo jiné o tom, jak měl rád britské indie kapely The Wedding Present či The Smiths, propadl i americkému grunge stylu, tedy Nirvaně & spol. a poslouchal i hip hop. Tím nacházel různé objevy a zdroje. Žánrové spektrum se u začínajícího Culluma ovšem zdálo být téměř bezbřehé: „Vedle metalových kapel jsem sbíral zkušenosti i v cover bandech, včetně zaměření na Jamese Browna. V jedné jsem hrál na bicí, v další na basu, jinde pak na klávesy nebo na kytaru. Často dost marně, ale bylo jich hodně,“ vzpomíná Cullum a dodává, jaký dril jej posouval v kariéře dál: „Myslím si, že mi nejvíc pomohlo to, že jsem odehrál mraky koncertů.“
Ale k dnešku: v plném proudu jsou přípravy na novou, v pořadí desátou desku. „Začali jsme doslova před několika dny. Dnešní koncert je tak trochu pauzou v tom procesu. Ale hned po návratu domů se vrátíme k předprodukci. S nahráváním naostro začínáme v lednu. Novou desku pro vás budeme mít během příštího roku,“ sděluje Jamie Cullum a my vás tímto zveme k videu s ním.
Autor je hudební publicista.
Jamie Cullum (* 1979)
Neprošel hudebními školami, nýbrž s vyznamenáním absolvoval studium anglické literatury a filmu na University of Reading. Již od prvních alb (debutoval v roce 1999) se věnuje propojování jazzových standardů, vlastní tvorby a interpretací hitů. Obsažené spektrum sahá od Rihanny přes Jimiho Hendrixe až po Radiohead. A jak být v jeho případě aktuální? Třeba i tak, že sáhne po současných tvůrcích, typu Ariana Grande. Hity mu pomáhají fanouškovskou základnu neustále rozšiřovat, a to především na letních festivalech. Ale i on sám má praxi v podpoře ostatních, například z dlouholeté pozice moderátora BBC Radio 2. Své zatím poslední album The Pianoman at Christmas vydal před pěti lety, příští rok by mělo následovat další.
