Jedna báseň. Autoři čtou: Kamil Bouška
Kamil Bouška chtěl napsat knihu o výsostném tématu lidství. A taky že ji napsal. Jenže žitá podoba lidství v této knize není k žití. Bouškovi vznikla pod rukama temná, bezútěšná, krutá kniha hrůz, které by bylo možné nevýstižně označit za nelidské.
Inventura je kniha, v níž se slovo „člověk“ tak dlouho převaluje v ústech, až dokonale ztěžkne, zkysne, promění se v nádor a – už ho nelze vyplivnout. Existenciální básnická inventura člověka, souvisle tekoucí bez veršového členění, až vznikne litanický soubor textů na pomezí poezie a trudné životní prózy, je pro silné povahy. Pro ty, kteří ocení makabrózní paskvilné a pitvorné horory, do nichž se člověk sám uvrtal: původně dost možná pro potěšení, akorát se to celé zvrtlo v nahnilou sebetrýzeň.
Na pásce, kterou je kniha přetažena, stojí: Každé ráno žeru svoje srdce. Řeklo by se, že Kamil Bouška zaživa sežral i to čtenářovo, tekly potoky krve, krev vystřikovala a cákala, hodně se u toho mlaskalo a chrochtalo blahem. Anebo ne. Možná se jen touto cestou každé ráno v tichosti zjišťovalo, zda je možné ještě vůbec něco cítit. Kamil Bouška svému člověku nic neodpustí, člověk se před ním plazí v ponížení i v související podbízivosti, jindy trapně exhibuje, v případě poškození člověk svého člověka rychle vyměnil za nového. Jeho ubohý umatlaný byteček, čtyři stěny, které člověku zbyly, je zcela průhledný, takže okolojdoucí básník může pozorovat všechny intimnosti, které ostatně patří všem. Kdyby náhodou něco přehlédl, člověk už mu to přeochotně vyžvaní sám. Žvaní a blábolí totiž rád, a Kamil Bouška ho při tom umí náramně trefně přistihnout, služebníček.
Kolikrát je použito jméno člověk, tolikrát je použito sloveso milovat. Je tak snadné ho vyslovit, máme ho plnou pusu, tím medem se dusíme, lásku v druhém hledáme průzkumem tak hloubkovým, že je potřeba člověka rozpárat, ovšem bezvýsledně, láska nikde. Ostatní zuzanky rozdrtíme pro naši Zuzanku koly jejího kočárku, jen abychom zřetelně vyslovili mi-lu-ju.
Kamil Bouška v redakci ArtZóny, foto: Josef Chuchma
Inventura je, jak patrno, plná drobných efektivních násilností i pořádných mordů – na člověku i na jazyku. Dozajista jste nikde neviděli tolik hrůzostrašných, obludných deminutiv jako v této nerozsáhlé Inventuře. Básně Inventury mají dozajista vyvolávat zhnusení. Zhnusení a zděšení. A ony vyvolávají smutek.
Podtrženo sečteno, člověk, a zvlášť ten milující (či spíše ten, jenž se milovat domnívá), je zbit a zašukán do noci, je jámou nadýmanou člověkem. Snadno, snadňoučko do ní žbluňknete vy i ten váš miláček, ten váš macíček! Budete při tom, předtím i potom kvítečkovatět a všechnovat svého ňunínka i vy, bastardi!
Sbírka má ovšem dvě části, označené lakonicky příslušnými číslicemi, přičemž první je mnohonásobně rozsáhlejší než druhá, jež čítá jen osm kratších básní. Všechny básně v knize se zovou Inventura. Jistě jde o inventuru člověka. (Mimochodem, Kamil Bouška v rozhovorové otázce na tuto sbírku odpověděl Martinu Lukášovi pro A2, že „… když jsem ze sebe vychrlil první dialogický monolog, zhnusil jsem se sám nad sebou. Musel jsem zlomit svůj vkus. Musel jsem se učit psát s balastem, se slovním salátem“. Byl to tedy boj proti „zaručené literatuře“ i pro autora.)
Zatímco první část je jízlivě temná a neprodyšně uzavřená v kožnatém a slizničnatém pekle, v básních druhého oddílu se mluvčí proměňuje, měkne, lyriční, zcitlivuje a emoční, stává se jakýms takýms člověkem, vtěluje se monologicky třeba do zdravotní sestry, kuchařky, muže před výlohou knihkupectví (a ne do vztahových uzurpátorů jako v první části): a především – mluví jazykem Kamila Boušky. Druhý oddíl má dávat naději, ukazovat cestu ke světlu. Rozsahem i obsahem je však proti šutráku prvního oddílu moc peříčkovatý. Nemá proti němu jednoduše šanci. Ve všech básních závěrečného minibloku se variuje věta „jsme z jediného světla“, jsme stejní, ne lepší či horší. Předposlední báseň oddílu a celé knihy ale závěrečnou větou: „Vypláchni je světlem, ty, věčně tentýž, věčně jiný, věčně v tomto okamžiku“ odkazuje patrně výš než k člověku. Třeba je naděje na výplach tam.
Autorka je básnířka, editorka, kritička.
Kamil Bouška: Inventura. Fra, Praha 2018, 76 stran, doporučená cena 149 korun.
Kamil Bouška (*1979), básník, knihovník. Spolu s Petrem Řehákem a Adamem Borzičem patří do básnické skupiny Fantasía, do jejíhož stejnojmenného skupinového sborníku přispěl svými texty (Dauphin, 2008) a spolu s níž příležitostně vystupuje. Je kmenovým autorem nakladatelství fra. Jeho samostatným debutem je sbírka Oheň po slavnosti (fra, 2011), za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera za poezii a objev roku. V roce 2015 vydal druhou sbírku básní Hemisféry (fra, 2015), loni Inventuru (fra, 2018). Kamil Bouška vystudoval religionistiku na Univerzitě Pardubice. Žije a pracuje v Praze.
Na obálku knihy byla použita fotografie od Heleny Šantavé.
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
