Jedna báseň. Autorky čtou: Alena Müllerová
Alena Müllerová není žádná literární začátečnice, ale svoji první básnickou sbírku publikovala teprve nedávno. Sama by se k tomu možná ani neodhodlala, vybídl ji k tomu písničkář Jan Burian, jemuž své verše dala číst.
Burian se s těmi verši natolik potkal, že už více než desítku autorčiných básní zhudebnil. Ostatně když poezii Aleny Müllerové čtete, kdesi v pozadí Jana Buriana, tedy jeho písňové texty, „slyšíte“. Oba jednou rýmují, jindy nikoliv, oba jsou lapidární ve výrazu, u obou je znát životní zkušenost vydestilovaná do srozumitelného sdělení, oba nejednou spějí k pointě, v obou se projevuje smích či aspoň pousmání skrze slzy – často v jejich verších zaznívá melancholie, počítání osobních ztrát, ubíhající čas.
Alena Müllerová svůj básnický debut, jemuž redakčně dal tvar zkušený editor Jan Šulc, nazvala Nedělní chvilka fejsbukové poezie. Tím názvem chce nejspíš dát najevo, že psaní poezie je pro ni jakýmsi drobným svátkem v čase vyšetřeném na každodenním provozu, že verše píše „bokem“ a nepřisuzuje jim význam jiný než „fejsbukový“, že jsou určeny pro omezený okruh pomyslných přátel. Ostatně závěrečný oddíl paperbacku s minimalistickou obálkou se jmenuje Facebookové statusy o taxikářích a obsahuje několik lapidárních „záznamů“ hovorů, které autorka zažila při svých cestách taxíky. Tyto miniatury skutečně publikuje na svém facebookovém profilu (od zveřejnění knihy k nim mezitím přibyly další).
Jádrem svazku jsou ovšem verše; taxikářské texty, samy o sobě hutné a ironické, se v té knize přece jen dají počítat za postradatelný apendix. V básních Müllerové je častým motivem fauna a oživené předměty, zvířata i věci tlačí se jí do mysli a jsou integrální součástí autorčina lyrického subjektu. Tohle srůstání a prorůstání s veškerenstvem, přitom jde o symbiózu podanou velmi civilně, zdá se být důsledkem – jak příznačné a logické! – vztahových deficitů, samoty mezi lidmi. Alena Müllerová píše verše na první pohled lehkým perem, ale v jejich obyčejnosti, nestrojenosti se nachází dost bolesti. „Mám v sobě řež a hořký keř,/ psí spřežení a pustinu/ a vlky smutně vyjící,/ lišky co nesou vzteklinu,/ polární kruh a vichřici,/ včely a rody medvědí.// Všechny ty druhy, čeledi,/ přepestré druhy přezvířecí,/ uteklé z pastí, vyšlé z klecí,/ divoké šelmy zevnitř, zevně/ drápou a rvou si kořist ze mě.“
Alena Müllerová čte jednu báseň, foto: Artzóna
Alena Müllerová (*1962), kreativní producentka v České televizi, v níž pracuje od roku 1998. Učí externě na FAMU na katedře scenáristiky a dramaturgie a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala novelu Odporný svět (Host, 2005), spolu s Vladimírem Hanzelem připravila sborník Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce (NLN, 2009), zveřejnila také román Muž ve střídavé péči (Motto 2016), nejnověji pak sbírku Nedělní chvilka fejsbukové poezie (Galén, 2018). Chomutovská rodačka vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky FAMU.
Alena Müllerová: Nedělní chvilka fejsbukové poezie. Galén, Praha 2018, 82 stran, doporučená cena 190 korun.
Bedřich Vémola graficky navrhl minimalistickou obálku sbírky, repro: Galén
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
