Jedna báseň. Autorky čtou: Anna Štičková
Nejsi ze Sudet? zeptá se v básni Žid starý muž v Jaffské ulici v Jeruzalémě, když zaslechne češtinu. Jsem, přizná autorka (či přesněji její lyrický subjekt). Ta otázka vtiskla název druhé sbírky letos pětadvacetileté Anny Štičkové.
Čtyřiačtyřicet básní sbírky Nejsi ze Sudet? vzniklo prý povětšinou na cestách, v prostředcích hromadné dopravy, protože v pohybu se Štičkové píše nejlépe. Cestování je ostatně určujícím motivem její knihy. Kromě izraelské krajiny se v básních objevují scenérie ze Španělska, Itálie, jedna z Polska. Převažují jih a teplo. Ostatně i v básních situovaných do české krajiny pisatelka akcentuje jarní a letní měsíce: teplo, růst, bujení. Pravda, rodnou krajinu Sudet, kam se vracívá, vnímá Štičková, komplexněji, více v koloběhu. „Při cestách ze světa zpátky domů/ mívám sice rozpraskaný rty/ puchýře a někdy odřený kolena/ myšlenky mám ale utříděný/ starosti někde za hlavou,“ stojí v básni Návraty, která do určité míry vysvětluje důvody výprav, ale také jistou závislost na nich, protože „těsně předtím/ než dojedu domů/ zjistím jak moc se mi nechce“ – míněno zpět do domácích starostí. „Nakonec to nějak dám/ale zůstanu v toužebným očekávání/další dávky světa,“ uzavírá se ta báseň.
Nejsi ze Sudet? ovšem není výhradně souborem zápisků z cest. Rovnocennou linií tvoří milostné motivy, i tady – jako v prvotině – na pohlaví až tak nesejde, autorčin lyrický subjekt sytí jak mužské, tak ženské bytosti. Bisexualita a vůbec milostné náměty jsou tu však prezentovány ve ztišenější, v daleko méně okázalé podobě, než je tomu v prvotině Nádech Výdech, která je přímo přehlídkou juvenilního siláctví a okázalosti, mnohem méně však poezie. Texty k rubrice Jedna báseň nechtějí být recenzemi, chtějí pouze doprovodit autorský přednes vybrané básně, chtějí být rozšířenou informací o knize, z níž si autor(ka) jeden konkrétní kus vybral(a) ke svému přednesu, nicméně určitým srovnáním se někdy úplně vyhnout nelze. Štičková je právě takový příklad. Za vstup do poezie lze mnohem spíš považovat právě až její druhou knihu, byť i v ní lze nalézt partie vybuzené doslovnosti. Ale je tu přítomen autorský potenciál pro budoucnost. Podmínkou jeho rozvinutí nejspíš bude, aby Anna Štičková ustála, zkrotila svoji neposednost a těkavost a cestovala více do sebe, potažmo do poezie.
Anna Štičková v redakci Artzóny, foto: Josef Chuchma
Anna Štičková (*1994), nakladatelská pracovnice, básnířka. Nejprve studovala tvůrčí psaní a publicistiku na pražské Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého). Po jejím zániku pokračovala ve studiu v oboru Literární tvorba na Vysoké škole kreativní komunikace, kterou absolvovala roku 2018. Pracovala jako copywriter, redaktorka či administrativní síla. V současnosti je produkční knih a koordinátorkou v nakladatelství Nová beseda, spolupracuje s Ústavem pro českou literaturu AV ČR při propagaci jeho edičních řad a působí také ve spolku Dobrá čeština. Knižně debutovala v roce 2015 sbírkou Nádech Výdech (vydal No Limits Art), kterou publikovala jako An Štičková. Pod svým „úplným“ jménem – Anna Štičková – letos přišla se sbírkou Nejsi ze Sudet? (rovněž No Limits Art).
Anna Štičková: Nejsi ze Sudet? No Limits Art, Praha 2019, 60 stran, doporučená cena 199 korun.
Autorem kresby na obálce je Pavel Reisenauer, repro: No Limits Art
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
