Jedna báseň. Autorky čtou: Magdalena Šipka

Olga Stehlíková, 8. January 2020

Přestože se básnířka a teoložka Magdalena Šipka otevřeně hlásí například k feminismu, občanskému aktivismu či etice polyamorie, zůstala její debutová básnická sbírka Město hráze ušetřena tendenční ostrovní práce.

Autorčina – v básních tematizovaná – angažovanost je, řekněme, všeobecně lidská: slova „právo“ či „hranice“ si tu zachovala svou „ideovou“ nezávislost zejména díky intimnímu lyrickému ladění sbírky, byť se v Městu hráze najdou básně přímo vyjadřující silný sociální soucit s utlačovanými a nepřijatelnost současných forem bezpráví nebo pracovního vykořisťování. Je-li tu ovšem vyjadřován příklon k lásce bez ohledu na pohlaví, potom vždy prožitkově, zkušenostně – z osobní, většinou zřetelně tělesné perspektivy, nikoli povšechně tezovitě. Je-li zpřítomňován feminismus, potom se sebeironickým odstupem. Díky těmto prostředkům a nástrojům nevznikla sbírka společenské teze.

Editor sbírky, básník Kamil Bouška, Město hráze Magdaleny Šipky při jejím pražském uvedení označil za „velmi silnou generační zpověď svého druhu“. Ptala bych se, co je to vlastně generační zpověď, respektive: co takovou zpovědí není. Mluví Magdalena Šipka – letos jí bude třicet let – za „svou“ generaci? Co její generaci definuje? Čím společným se odlišuje od generací předchozích?

Dejme tomu, že je to vyjádřeno třeba v emblematické básni Vina. Mluvčí se v ní vypořádává se svou rodovou minulostí, z jejíchž pohodlných pozic se těžko staví proti sobě majetní a bezdomovci, těžko se odsuzují bohatí, politice se nerozumí, ovšem třídí se odpad, chudoba je „intelektuální zájem“ a emancipace probíhá „skrz orgasmus“; „chci nakrmit svět svou občankou /teda kreditkou pardon/ pořád se učím cítit“ zní poslední verše této výmluvné básně.

V jedenatřiceti básních Města hráze poznáváme autorku, která se poeticky kloní k metaforickým šifrám a v oblibě má nečekané myšlenkové zlomy a motivické zvraty stejně jako „příběhové“, dějové básně, vtipné úderky nebo emocemi nabité básnické črty. Slovo „hráze“ z titulu sbírky (přehrada vyjadřuje oddělení i propojení současně) by čtenáře mohlo navést na erotické scestí, ale hned v první – titulní – básni se ukáže, že jde o hráz mezi gotikou a funkcionalismem. Anebo? Nese se tu „inkoustové sperma v košíku z peří“, a při svlékání se milenci zraňují, ale hned ve třetí sloce nastane jeden z mnoha zmiňovaných zlomů – báseň se zvrhne na bok a začne být i vtipná: ego si má vzít prášky na spaní před zatměním a odejít.

Sbírka ostatně obsahuje vtipných či ironických míst mnoho, oblíbila jsem si právě ta. A stejně tak obsahuje řadu otevřeně sexuálních obrazů, nikoli jen erotických scén. Autorčin svérázný humor se živě hádá s vážnou angažovanou notou i s místy „rapovým“ ražením některých básní, třeba té poslední, snad nejvýraznější, která se jmenuje První. S nadsázkou si v ní pohazuje s tím, co básně na předchozích stranách potěžkávaly, pod čím se prohýbaly: „Mlátili nás fízlové nebo alespoň skoro“; dělali jsme „revoluci nebo alespoň sérii přednášek“; „byli tu pro všechny nebo alespoň pro ty v pohodě“.

Čekali bychom od teoložky, a anotace nás v tom utvrzuje, že to bude sbírka prodchnutá duchovnem a mystikou, ba kniha extáze. Ale ona je to mnohem spíše sbírka plná zmatenosti a nepřehlednosti světa, který bezradně šlapeme, kde se miluje „trošku“ a „omylem vše kolem“; sbírka plná pocitů, které můžeme sdílet, (ne jen milostných) situací, jimiž se prožíváme v úsilí o konečná rozhodnutí, ovšem zmateně skrčeni za alkoholem a s vědomím, že každý z nás je „ten nejobyčejnější člověk“, snící o „grantech a granátech“.

Magdalena Šipka: Město hráze. Malvern, Praha 2019, 38 stran, doporučená cena 168 korun.

Magdalena Šipka v redakci Artzony.cz Magdalena Šipka v redakci ČT Artu, foto: Josef Chuchma

Magdalena Šipka (*1990), básnířka, teoložka, publicistka a aktivistka. Vystudovala Evangelickou teologickou fakultu UK v Praze a teologii služby na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde nyní pokračuje v doktorském studiu u profesora Karla Skalického. Básně publikovala v almanaších Hrst (2013) a Hledání (2014) a dále časopisecky. Přispívá do Deníku Referendum, do Alarmu i některých dalších periodik. Sbírka Město hráze je jejím knižním debutem. Prakticky souběžně s tím vyšel i překlad z dílny Magdaleny Šipky: konkrétně výbor z díla německé teoložky a aktivistky Dorothee Sölle pod názvem Daruj mi dar plačícího boha.

Obálka sbírky Město hráze Obálka sbírky Město hráze, repro: Malvern

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

TÉMATA

Poezie
Literatura
Magnesia Litera
Jedna báseň

A/Z SOUVISEJÍCÍ