Jedna báseň. Autorky čtou: Pavla Melková

„Nakreslit/ slovy// linii/ podstaty,“ zní autorčina báseň v debutu Hrany dne. Ta čtyři slova, lapidárně položená do dvou dvouverší, předjímají celou dosavadní poezii Pavly Melkové. Její útlé bezejmenné texty s krátkými, maximálně několikaslovnými verši kreslí, možná je přesnější říci skicují linii podstat. Podstat okamžiků v krajině městské i přírodní, ale i v krajině duše. Motorem vyprávění je sloveso, verbum; u Melkové – a nyní již píšeme o letošní knize Vnitřní čas – se verba vyskytují střídmě, jedno dvě v básni; málokdy ve větším počtu. Podstata se nejčastěji vyslovuje substantivem, a na podstatných jménech, nezřídka na podstatných jménech slovesných, autorčiny skici stojí.

Paradoxnost jejích textů tkví v tom, že jsou krajně subjektivní, niterné, ale také oproštěné a abstraktní; blízkost a distance se v nich nacházejí v nedělitelné jednotě. Jsou esencemi, míří k podstatám, a přece vibrují okolo fenoménů, jež se vzpouzejí uchopení: „nahlédnutí/ do skuliny// v nezákrytu/ neopatrně// kapkou mlhy/ mihnutím křídla/ zaskřípěním kmenu// záblesk/ zlomku dna.“  Stavby, i ty sebebytelnější, podléhají zubu času, nepřímo praví Melková. Tím spíš času neodolá jednotlivá lidská bytost. Chvilkovost, pomíjivost. „Sudario dní,“ zní jeden z veršů Vnitřního času; tedy posmrtné plátno dní. Jako jedinci tu nezanecháváme stop příliš, nadto rychle mizí, plátno je neuchová dlouho. Ve verších té knihy se hmota vyskytuje v mnoha podobách, avšak obsažené básně jsou nehmotné a unikavé.

V osobnosti Pavly Melkové představujeme v této rubrice druhou architektku, která píše knihy o své disciplíně a přitom tvoří i verše; první takovou zde byla Anna Beata Háblová.

Není však úplně korektní označit Vnitřní čas za druhou sbírku Melkové. Je to totiž daleko více společná publikace – její a jejího generačního souputníka Michala Škody (*1962), výtvarníka a přes dvacet let kurátora Galerie současného umění a architektury Domu umění v Českých Budějovicích. Oba jsou na titulu Vnitřního času správně uvedeni stejně velikým písmem a jejich tvůrčí partnerství na stránkách této téměř bibliofilské publikace je kongeniální. Knihu Melková koncipovala tak, že po dvoustraně s verši vždy následuje dvoustrana se dvěma černobílými reprodukcemi ze Škodova autorského deníku. Lapidární, minimalistická dikce je ve Vnitřním čase, jenž vyšel i v anglické verzi, společná slovům i výtvarným záznamům. Ty jsou vždy nefigurativní, někdy abstraktní, jednou kresebné, jindy fotografické – a když fotografické, tak upomínají například na abstraktní snímky Jaromíra Funkeho z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Při veškeré neurčitosti, kterou některé fragmenty předmětů, světelné průniky, čáry či otisky z deníků Michala Škody vykazují, jejich reprodukce vhodně „konkretizují“ autorčiny verše. Konečný účinek tu vydá na víc než na prostý součet 1 + 1. Vnitřní čas je společnou stavbou.

Pavla Melková, Michal Škoda: Vnitřní čas. / Inner Time. Koncepce knihy: Pavla Melková, obrazová část: Michal Škoda (výběr z autorských deníků), fotografie: Ota Palán. Překlady do angličtiny: Tereza Chocholová. Archa, Zlín, 2019, 300 + 200 číslovaných výtisků podepsaných autory, 152 + 152 stran, doporučená cena českého i anglického vydání 450 korun.

Pavla Melková v redakci Artzony.cz, foto: Josef Chuchma

Pavla Melková (*1964), architektka, pedagožka, teoretička, básnířka. Narodila se v Praze, kde roku 1987 vystudovala Fakultu architektury ČVUT. Tamtéž absolvovala doktorské studium, obhájila doktorskou práci na Humanistická role architektury v současné společnosti; předloni se na téže škole habilitovala jako docentka prací v oboru architektura s prací na téma Koncepční přístup v tvorbě veřejného prostoru. V roce 1996 založila spolu s Miroslavem Cikánem architektonický ateliér MCA, který získal nejednu nominaci i ocenění v architektonických soutěžích; konkrétně jmenuje Grand Prix Obce architektů za revitalizaci Bastionu u Božích muk v Praze 2. Ateliér MCA je dále mimo jiné podepsán pod Památníkem Jana Palacha ve Všetatech; jeho návrh v soutěži zvítězil.

Pavla Melková je spoluautorkou architektonických knih Bastion XXXI – U Božích muk (2012), Stůl u okna, na stole kniha (2014), samostatně napsala teoretičtěji založené, spolu volně související knihy Prožívat architekturu (2013) a Humanistická role architektury (2016), svazek Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody (2016) je úvahou nejen nad dílem tohoto výtvarníka. Jako básnířka Melková debutovala roku 2017 svazkem Hrany dne, letos následoval Vnitřní čas.

Česká a anglická verze sbírky. Knihu graficky upravil – ostatně jako většinu autorčiných publikací – Robert V. Novák, repro: Archa

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura