Jedna báseň. Autoři čtou: Radek Fridrich
Někteří básníci akcentují a ctí určité téma napříč svým dílem. Radek Fridrich takto dlouhodobě, od konce devadesátých let, uctívá sudetskou krajinu severních Čech.
V předchozích, často expresionisticky laděných, zvukově sytých sbírkách věnovaných severočeské krajině se Radek Fridrich vydával po linii historické a „četl“ hroby, pozoroval životy a poslouchal Řeč mrtvejch, totiž někdejších místních německých obyvatel; všímal si absence a reliktů dříve živého německého prvku v této krajině a sledoval jazyk v jeho různorodých vrstvách, včetně té magické (názvy sbírek jako Erzherz, Molchloch, Šrakakel, Žibřid, Krooa Krooa). Nyní – ve sbírce Linie S1 – Fridrich putuje po horizontu, bez výrazových dramat: vydává se na pravidelnou, současnou a obyčejnou cestu regionální vlakovou linkou, jsa nadále věrný svému pohraničí.
Radku Fridrichovi vycházely dvojjazyčné česko-německé básnické sbírky i v době, kdy to bylo poměrně unikátní. Také Linie S1 je bilingvní edicí, o překlad Fridrichových básní do němčiny se postarala uznávaná rakouská bohemistka Kristina Kallert.
Linie S1 jede přes nečekaně civilní básně, krátké prózy i črty, staví v železničních zastávkách Děčín-Podmokly, Bad Schandau, Schöna, Drážďany a Míšeň, totiž Dresden a Meißen. Tedy: na Fridrichových zásadních místech. Tuto trať děčínský básník procestoval za všech počasí a nálad a z lyrizovaných deníkových poznámek se zrodila sbírka. Místo uzavřené dějinné paměti věnované opuštěným a vysídleným místům a osudům otvírá se tak krátkodechá žitá paměť osobní, paměť dneška a včerejška. Už ne fónické básně ptačích hrdélek, ale velmi všednodenní zážitky z perónů a kupé, už ne drásavé příběhy zavržených obyvatel venkovského příhraničí, ale popelaví ledňáčci neděle, totiž ajznboňáci, a jejich prosklené chrámy, totiž nádraží.
Poetika kolejí a cest vlakem či jiným prostředkem je v současné české poezii pevně zakotvená, básníci by si v tomto žánru mohli nadbíhat a narážet do sebe invenčními metaforami. Místo toho se často jedná o básně popisné a dějové – takové jsou i texty Fridrichovy (o to účinněji je prozáří působivý obraz či básnické gesto, aťsi genitivní – „mucholapky lamp šátrají do tmy“, „netečné tečky ovcí“). Až tak, že si obsah vynutil prozaičtější formální rámec a místo básně se v Linii S čtenář setká s črtami, prózou. Jsou to kousky plné nostalgie, houpavé nálady, oknem rámované atmosféry a pozorovatelského porozumění. Kdo jede, ten totiž nutně počítá se vším; co uvidí, to přijímá; co zažije, to souhlasně vstřebá – protože musí. To básně Radka Fridricha v Linii S1 (Linie S1 je žena, která mě konečně zradila) výborně evokují.
Zůstávají s německým i českým „živlem“ současně, právě oním kyvadlovým pohybem přes hranici: důchodci v Normě či Nettu se neliší od důchodců v Lidlu. Roztoužený mladík se může jmenovat Volker jako Petr, děti si dávají v intimitě kupé slovní hádanky na stejném principu, jen v trochu jiném jazyce; vrstevníci z obou stran hraniční linea nigra četli téhož Winnetoua, rybáři pozorovaní z ubíhajícího okna jsou národnosti říční. „Wo ist Tante Rose?“ zpívá český špaček poblíž hrázděného domku, třeba v Hlinsku. Zatopený sklep v Pirně čpí touž rybinou jako v Lhotce. Montované výrobní haly stejně plnou prázdnotou. Wohin gehst du?, otázka věčná a bezjazyčná. V cíli se všem bude chtít čurat.
Radek Fridrich: Linie S1. Do němčiny přeložila Kristina Kallert. Perplex, Opava 2019, 80, stran, náklad 400 výtisků, doporučená cena 169 korun.
Radek Fridrich, básník elegán, v redakci Artzóny.cz, foto: Josef Chuchma
Radek Fridrich (*1968), básník, publicista, překladatel a pedagog. Debutoval v roce 1996 sbírkou PRA, publikoval řadu sbírek v nakladatelství Host: V zahradě Bredovských (1999), Molchloch (2004), Žibřid (2006), Krooa krooa (2011), za kterou získal cenu Magnesia Litera za poezii v roce 2012. Vydal česko-německou sbírku Nebožky/Selige v překladu Jany Krötzsch (2011). Třikrát byl nominován do finále Drážďanské ceny lyriky. K posledním titulům patří sbírka fónických básní Ptačí řečí (2017) a francouzské překlady crôa-crôa/ Krooa Krooa (2017) a Beffroi (2018), obě vydané Éditions Revue K v Paříži, stejně jako německá kniha krah krah (2019). Od roku 2000 pořádá ve svém domovském Děčíně literárně hudební Zarafest. Linie S1 je autorovou letošní novinkou. Radek Fridrich žije v Děčíně.
Minimalistická obálka Fridrichovy sbírky je dílem Jana Gřešeka, repro: Perplex
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
