Jedna báseň. Autorky čtou: Anna Beata Háblová
Sbírka Nevypínejte nese mnohé z rysů autorčiny poetiky už ve svém názvu: jako by nebylo možné ten nepřetržitý tok, hrnoucí se kupředu, přerušit, vypnout – a hned v prvních verších první básně této sbírky jsou ústřední motivy celé knihy: závislost, tekutost, rychlý palec, který z nás zbude, až nás nebude.
Dotykové displeje, na nichž si lze upravit „jas“ reality, autobusové zastávky, jedničky a nuly, navigace, informace, aktualizace, vizualizace: takové jsou věcné rámce sbírky Nevypínejte, která bezprostředně odráží městskou současnost či současnost městského člověka, případně město a jeho současnost. Uvnitř těchto atributů pozorovatelné reality, zejména uprostřed pomůcek a nástrojů, které nám usnadňují, komplikují a především zrychlují život, se ovšem odehrávají jiné děje, ty ztajenější a pomalejší, buněčné a duševní, rozměrů nejasných a slov nestravitelných, jež pro nevirtuálnost obtížně zaznamenáváme. Okamžiky těsně po dosnění ukazují tento pomalý svět, v jehož krajinách už se v bdělém stavu neumíme pohybovat. Tento svět, původně přirozený, se stal světem paralelním, nepozorovaným a zřejmě také nezajímavým.
Taková rodinná večeře umí být velmi nepohodlným rozhraním mezi těmito dvěma světy, bouchnou-li během takového blízkého setkání nečekaně dveře, členové rodiny u stolu – „každý ve svém mrazivém vesmíru“, nevědí, jestli ránu náhodou místo průvanu nezpůsobila spíše „něčí blízkost“. Děje jsou v těchto verších Anny Beaty Háblové často vzhůru nohama, ale jen trochu, aby bylo lépe vidět jejich absurditu: běžím za svým revizorem, řeči nás říkají, hlava padá v autobusovém spánku na rameno, nikoli ale to vlastní, papír nás cpe do svého černého inkoustu, kdybyste se chtěli vykrást, prozradí vás čárový kód na vnitřní straně kůže. Aktivní se stává pasivním, předmět subjektem.
Mluvčí sbírky Nevypínejte je často konfrontována s vlastní nehybností, svázaností, která stojí v nepříjemné opozici k nevyhnutelné nestálosti a k vyžadovanému rychlému letu: nelze se hnout z místa, zatímco svět okolo ubíhá. Vše, co obvykle nevidíme, nejvíce na nás hledí – a pod takovým drobnohledem se odehrávají naše zrychlené a zpředmětnělé životy. Obydlí, domy, pokoje, zahrady, dvorky jsou častými svědky takových okamžiků bezmoci i centrálními topoi této sbírky: symbolizují také uzavřenost (ne jen zdí) proti otevřenosti (ne jen přírody). Jen nenápadně, ale přesto nepřehlédnutelně je v celkem početných básních sbírky Nevypínejte přítomen bůh či úvahy o něm, nesou se v naznačených pochybnostech, častých obrazech kříže i konkrétních pojmenováních.
Obydlený prostor a čas (vzpomínka, která přetrvá, odhadnuté pozůstatky vezdejší civilizace v daleké budoucnosti) jsou tedy základními kategoriemi, k nimž se autorčin básnický soubor vztahuje. Smutná pozorování zbytkových výsečí krajiny vylepených mezi reklamami nebo hřbitovu v sevření supermarketů či vyschlé sliznice vsi jsou jistě protrpěná ještě jinak, je-li autorkou takových veršů člověk se soustavným zájmem o urbanismus a jeho podoby a vývoj, člověk z oboru.
Jsou to básně psané s pohledem upřeným na „mříž dlaždiček“ v koupelně, která nás vězní i udržuje v bezpečí, a s myšlenkou na to, co tu po nás zbude, jaké to bude „potom“, jsou-li sliby věčnosti nevěrohodné jako reklama na levný, rychlý a bezpečný internet. Jaká úleva, že si nás po čase i google přestane pamatovat. Alespoň se to tu slibuje.
Anna Beata Háblová: Nevypínejte. Dauphin, Praha – Podlesí 2018, 70 stran, náklad 300 výtisků, doporučená cena 248 korun.
Anna Beata Háblová ve studiu Artzóny, foto: Josef Chuchma
Poznámka redakce: autorka interpretujícího textu Olga Stehlíková byla redaktorkou sbírky Nevypínejte.
Anna Beata Háblová (*1983), architektka, urbanistka, básnířka. Nejprve studovala dva roky na Fakultě stavební ČVUT a poté (v letech 2004-2010) na Fakultě architektury ČVUT. Jako architektka pracovala v několika českých i zahraničních kancelářích. Je nositelkou ocenění v oblasti architektury: Young Architect Award 2010, Young Planning Professionals Award 2012, Juniorstav 2012. Hrála v pražském Divadle v Celetné, zpívala v Kühnově dětském sboru, hraje na klavír, kytaru a flétnu. V pražském kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Hlas Anny Beaty Háblové je slyšet z vltavských rozhlasových vln, pro něž píše zamyšlení v rubrice Ranní úvaha. Její práce je známá kruhům zaměřeným na stavitelství a architekturu – viz třeba její kniha Města zdí / Život a smrt obchodních center (2017, 2018). Je autorkou tří básnických knih: Kry (2013), Rýhy (2015), Nevypínejte (2018).
Přebal sbírky NevypínejteAnny Beaty Háblové, repro: Dauphin
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
