Jedna báseň. Autoři čtou: Pavel Kolmačka

Básnickou sbírkou, která dostala název Život lidí, zvířat, rostlin, včel, Kolmačka pravděpodobně uzavírá třídílný básnický cyklus, který spolu s ní tvoří svazky Moře (2010) a Wittgenstein bije žáka (2014). Trilogií autor přistupuje ke světu a k životu v úhrnu, v totalitě; již zřejmě jen poezie umí podobně celistvě a koncentrovaně vyjádřit. Kolmačka tak činí s neurážející klidnou jistotou, která se nerozptyluje jakoukoli verzí „suverénnosti“. Život lidí, zvířat, rostlin, včel životy a světy nenahrazuje ani nenapodobuje. Nese právě takovou rozpolcenost, takové skryté energie, taková nerozluštitelná tajemství, řídí se takovými neproniknutelnými zákonitostmi, je stejně tak rozlehlá a klenutá a stojí na podobných protikladech jako svět, v němž zrovna žijeme. Je to básnická sbírka reflexivní právě v tomto smyslu a nutně tedy do ní patří rovněž spiritualita i jistá společenská (a společenskokritická) nota. 

Svazek Život lidí, zvířat, rostlin, včel básník rozdělil do pěti oddílů: Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les. Názvy to nejsou enigmatické, přesně pojmenovávají to, oč v příslušných textech jde. Jako v předchozích sbírkách, i v této se směřuje klikatými cestami k pomezí, za nímž následuje neprostupný les, do nějž z našeho místa nevidíme. V promyšlené konstrukci obrazů, které se do sebe prolínají a ústí v sebe navzájem, se větví jednoduché – totiž ty nejsložitější – skutečnosti světa. V něm každý organismus, rostlinný i živočišný, čerpá pro svůj vlastní život z životů ostatních – z jejich bytí. Jako v předchozích sbírkách, i tady je v popředí obraz žití jako nepřetržitého zápasu plného ran a krve (mízy, vláhy), nebo jako neúnavného běhu a pronásledování kořisti.

Vždy je třeba mít na paměti, že se „děje mnohem víc,/ než vidíme, nezměrně víc, než víme“. Nespatřené je právě tím, co by bylo možné označit jako zásadní: k této podstatě, k tajemství života a přírody a jejich zázračných i hrůzných dějů, patří, že musí zůstat neprobádaná, tu podstatu nelze osahat smysly ani si ji jakkoli podřídit, už jen proto, že je rázu božského. Otázka, v čem a kde tkví život, není a nemůže být zodpovězena. V mnoha básních jsou sice ilustrovány krátké okamžiky prozření či osvícení, to ovšem nebývá zvědomělé. Lidské snažení cílící tyto chvíle ukořistit, zmocnit se tohoto zjevení a vyjevení tajů, nejenže není dovoleno, ale je v zásadě komické a docela určitě marné: ač k němu původně směřovala většina vědeckých objevů a vynálezů.

Ústřední symboly čtenáře provádějí knihou a jejím sdělením: symbol srdce, tekutiny, řeči snu, pohybu. Jakkoli náročně jsou ve sbírce komponovány, celek je průzračně čistý a nepřetížený, zachovává si přes veškerou konstruovanost svou přirozenou divokost, je současně mimořádně naléhavý. Básnická stavba je přirozeně vsazena do přírody domáckého, nikoli už vesmírného charakteru, jemuž čtenář čelil v předchozí sbírce, Wittgenstein bije žáka.

Konfrontace možného vědění a nevědění, v básnickém světě plném neustálého pnutí pod klidným řádem, by nejspíš mohla vystihovat vyšší sdělení celého v úvodu zmíněného básnického cyklu Pavla Kolmačky. Síla jeho metafyzické knižní trilogie tkví mimo jiné v tom, že divokost, tíseň, děs nebo úzkost jsou vetknuty v tichých verších meditativního rázu. Tak se stávají bezpečnými: je tak totiž ustanovena jejich klidná samozřejmost a náležitost v tomto světě. Tím, že svou existenciálnost těží tyto kompaktní básně z všednodennosti, že jejich dramatičnost je nesena prostými slovy silně zatěžkanými významem, nikoli neproniknutelnými metaforami, tím, že od sféry soukromého, intimního, vztahového směřují k obecnému, že jednotlivost tu vyjadřuje mnohost, dociluje Pavel Kolmačka dalšího působivého paradoxu, který civilistní poezii povznáší do výšin, jichž by jinak nemohla dosáhnout.

Autorka je básnířka, editorka, kritička.

Pavel Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel. Triáda, Praha 2018, 156 stran, doporučená cena 229 korun.

Poznámka redakce: Kolmačkou čtený text se s textem, který běží za ním a jenž je verzí publikovanou ve sbírce, shoduje ne úplně doslova.  Tuto různost bereme jako autorskou „korekturu“ při čtení textu.

Pavel Kolmačka (*1962), básník, prozaik. Publikovat začal v osmdesátých letech v samizdatu, mimo jiné ve sborníku Básně in margine (1989) společně s Ewaldem Murrerem, Bohdanem Chlíbcem a Miroslavem Salavou. Samostatně vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (KDM a Výtvarná společnost KRUH, 1994, druhé vydání Kalich, 1996), Viděl jsi, že jsi (Petrov, 1998), Moře (Triáda, 2010), Wittgenstein bije žáka (Triáda, 2014) a Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda 2018). Dále publikoval deníkovou prózu Jedna věta (Revolver Revue, 2012) a román Stopy za obzor (Triáda, 2006). Je laureátem prvního ročníku ceny Dílo roku Tvárnice (2018). Vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze a religionistiku (konkrétně obor náboženství archaických kultur přírodních národů) na Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval jako asistent v průmyslovém podniku, ošetřovatel, překladatel, redaktor, korektor učitel, v současné době se živí knižními překlady, výukou cizích jazyků, pastevectvím a včelařstvím. Žije v Chrudichromech u Boskovic.

Obálka Kolmačkovy sbírky zhotovená dle grafické osnovy Vladimíra Nárožníka, repro: Triáda

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma

Střih a postprodukce: Ondřej Mazura