Kingovský horor To je ve své druhé filmové kapitole mnohem slabší než první díl

Ano, druhý díl filmového hororu To je opravdu tak špatný. Ano, je mnohem, mnohem horší než předloňský první díl. V zásadě jde o necelé tři hodiny bezradně potácivého vyprávění a defilé rádoby děsivých scén, které působí, jako kdyby vypadly ze splašeného generátoru náhodných hororových propriet. Což zamrzí, protože jde o adaptaci jednoho z nejlepších Kingových textů vůbec, a navíc pokračování adaptace, která se s touhle náročnou předlohou dokázala ve své první „dávce“ vypořádat celkem obstojně.

Američan Stephen King (*1947) je oblíbený autor u filmařů už od svého debutového románu Carrie (1974), který úspěšně zfilmoval Brian De Palma v roce 1976. Jeho knihy nicméně nejsou snadná látka pro převod do filmového média. Jsou to zpravidla dlouhé a na akci docela chudé romány. King ohledává časoprostor ryze literárním způsobem, takže skáče od jedné asociace ke druhé podle toho, kam ho zrovna vede tok slovesného vyprávění. Hrůza v jeho podání je založena na dlouhých introspektivních pasážích, které detailně rozebírají nitra postav, dále na plastickém líčení fiktivních světů, v nichž se děj odehrává – ať už je to opuštěný hotel (Osvícení), maloměsto (To) nebo obrovské fantaskní univerzum (série Temná věž) – a v neposlední řadě na pocitu plíživého nadpřirozena, jež se ukrývá v útrobách zdánlivě racionálního a všednodenního světa.

Zhruba tisícistránkový román To (*1986) má poměrně komplikovanou vyprávěcí strukturu přeskakující mezi dvěma časovými rovinami, které od sebe odděluje sedmadvacet let. Dospělí hrdinové se v něm vracejí do městečka Derry, kde vyrůstali a v němž se v čase jejich dětství odehrály jakési temné události, na něž oni záhadným způsobem zapomněli. Vzpomínání, vztah k dětství, ale také společnost USA padesátých let jsou ústředními tématy tohoto obsáhlého textu.

Dobrodružství se známým klaunem začíná tradičně v kanále. Podívejte se na trailer k snímku To: Kapitola 2, foto: Warner Bros, video: YouTube

V Argentině narozený režisér Andy Muschietti (*1973) a jeho tým se ve své dvoudílné adaptaci románu rozhodli pro radikální krok, který narušil mnoho důležitých vazeb držících pohromadě Kingovu monumentální předlohu. Namísto střídání dvou časových rovin se rozhodli v prvním díle zfilmovat tu část románu, která se odehrává v době dětství hrdinů, a ve druhém díle se zaměřily na pasáže, v nichž jsou hlavní postavy už dospělými lidmi. Pro první díl to bylo velmi výhodné rozhodnutí. I tím, že děj se přesunul z padesátých let do let osmdesátých, takže film se mohl svézt na popularitě nostalgického hororového seriálu s dětmi Stranger Things. Díky skvělému castingu a schopnosti stručně a trefně vystihnout výrazné povahy jednotlivých členů dětské party Smolařů bojující proti démonovi, který pojídá děti v malém městečku Derry, se první filmové To stalo příjemným oddechovým hororem a nakonec blockbusterem, jenž je prohlašován za komerčně nejúspěšnější horor všech dob.

Stejné rozhodnutí se ovšem ukázalo být extrémně nevýhodné pro druhý díl. Ta část románu, v níž jsou Smolaři už dospělí, je totiž do velké míry založena na tom, že si hledají cestu k zapomenutému dětství, které se před nimi velmi  pomalu a pozvolna otevírá. V románu to dává smysl, protože stejně jako jeho hrdinové, tak ani čtenáři na začátku nevědí, co se stalo před sedmadvaceti lety a co je vlastně zač ono monstrum, které by měli Smolaři porazit. Avšak diváci druhého dílu už od začátku vědí všechno, na co by si dospělí hrdinové měli vzpomenout, a navíc už jednou sledovali, jak Smolaři svádí boj s monstrózní bytostí žijící v kanálech pod Derry. Celá dějová linie se vzpomínáním na dětství tím pádem ztrácí smysl. Namísto hrůzných událostí si tu hrdinové připomínají naprosto marginální události svého dětství, které jen přidávají nepotřebnou omáčku k událostem prvního dílu. Nemluvě o tom, že filmařům se příliš nedaří vyvolat dojem, že dospělí hrdinové dvojky jsou tytéž osoby jako děti z prvního filmu.

Poté, co z Kingova vyprávění tvůrci odpárali jednu polovinu, rozhodli se víceméně věrně zpracovat to, co jim z příběhu zbylo. Problémem je, že jednotlivé kapitoly románu mají často spíše strukturu sevřených povídek, z nichž každá se zaměřuje na jinou postavu. Adaptace tenhle přístup zachovala, jenže převedla ho do filmu hrozivě jalovým způsobem. Z hlediska filmového vyprávění se tvůrcům podařilo zabít skoro hodinu tím, že vyslali každého z hrdinů na osamělou výpravu do Derry, na které měli získat artefakty spojené s jejich dětstvím. Vinou toho se v prostřední části filmu úmorným způsobem opakuje v podstatě táž situace – hrdina se prochází po městě, postraší ho To, pak se To stáhne a hrdina najde artefakt, následuje další hrdina, který se prochází po městě, i jeho postraší démonický klaun – a tak dále a pořád dokola… Nesoudně zdlouhavá je i finální část, v níž hrdinové v podzemí svádí finální bitvu s monstrem, přičemž ta vyhlíží spíš jako opulentní přehlídka efektů z fantasy blockbusteru, nehledě na to, že i ve finále zásadně chybí jakákoli gradace.

To: Kapitola 2 je kromě toho všeho nesoudržným mixem žánrů a poloh. Film chce být strašidelný, nostalgický, akční, romantický a komediální – a nevede se mu prakticky nic z toho. Rozdílné žánry se před diváky vynořují chaotickými vpády a Muschietti & spol. ani nepředvedli cit pro načasování, který je klíčový jak pro humor, tak pro hrůzu. Komiku Billu Haderovi v roli jednoho ze smolařů se občas nějaký slovní vtípek povede, ale největší katastrofou pro tenhle snímek je monstrózní klaun Pennywise. Slabším článkem se jevil být už v prvním díle, v němž jeho afektované výstupy nejednou působily víc infantilně než hrůzně. A ve „dvojce“ je Pennywise děsivý asi jako otravný soused: nejvíc se bojíte toho, že na něj znovu narazíte a on vás bude zase obtěžovat svými trapnými fórky a historkami. Pennywise z druhého dílu působí jako snaživější, ale bohužel o dost méně talentovaný mladší bratr Freddyho Kruegera z Nočních můr v Elm Street. Jenže zatímco ikonografie ohnivého muže Freddyho, zahrnující popálený obličej, temnou kotelnu nebo skupinu mrtvých dětí skákajících přes švihadlo, pomohla filmařům stvořit nejednu působivou noční můru, Pennywiseovi v podání Billa Skarsgårda se to s jeho cirkusáckou výbavou zoufale nedaří. Navíc Freddy v Nočních můrách je děsivý i tím, že své oběti doopravdy zabíjí, což Pennywise dělá mnohem sporadičtěji. Z jeho zoufalých pokusů lekat pomocí balónků a bílých líčidel vysvítá další podstatná odlišnost Muschiettiho filmů oproti předloze – Kingova kniha totiž není o strašidelném klaunovi!

V románu na sebe monstrum bere rozličné podoby podle strachů, jimiž trpí její budoucí oběti. Dost nešťastné ztotožnění démona z Derry s klaunem Pennywisem má téměř jistě na svědomí předchozí, nepříliš povedená televizní adaptace Kingova románu z roku 1990. Na produkčně i kreativně dietní televizní minisérii byla zajímavá pouze jedna věc: démonický klaun Pennywise, jehož skvěle ztvárnil herec Tim Curry. Jeho tvář v klaunské masce a kostýmu se stala zkratkou pro to, o čem je Kingův román, takže ti, kdo ho nečetli, od něj zpravidla očekávali horor se zlým klaunem. Tvůrci nové filmové verze se snažili publiku dát obojí: horor se zlým klaunem i poctivou adaptaci Kingovy knihy. Ukázalo se, že sotva lze dohromady skloubit obojí.

Zatím těžko odhadovat, jak si To: Kapitola 2 povede v tržbách. Bylo by velkým překvapením, pokud by se „dvojce“ podařilo zopakovat fenomenální úspěch prvního dílu. Chybí jí totiž atraktivní punc osmdesátkového retro hororu s dětmi. A chybí rovněž rozměr skutečné nostalgie a hledání vazeb s vlastním dětstvím, které je pro Kinga tak důležité. Novince toho prostě chybí hodně: atmosféra, nadhled, cit pro tempo a gradaci, schopnost vystavět funkční vyprávění. Fanoušci Stephena Kinga, kteří dobře vědí, jak často si filmaři na jeho knihách již vylámali zuby, tenhle debakl jménem To: Kapitola 2 příliš nepřekvapí. Je to prostě další mizerná filmová kingovka. A tudíž o důvod víc věnovat pozornost raději jeho knihám.

To: Kapitola 2 (USA, 2019, stopáž 165  minut)
Režie: Andy Muschietti, scénář: Gary Dauberman, kamera: Checco Varese,  hudba: Benjamin Wallfisch, střih: Jason Ballantine. Hrají: James McAvoy, Jessica Chastain, Bill Skarsgård, Bill Hader, Sophia Lillis, Finn Wolfhard, Javier Botet, Jaeden Martell, James Ransone, Wyatt Oleff, Jack Dylan Grazer, Jeremy Ray Taylor a další.
Česká premiéra 5. září 2019.