Knižní tipy: Příběhy, jež mohou v letních vedrech navodit mrazení
Detektivní a thrillerové příběhy i nadále tvoří význačnou část zdejšího knižního trhu. Nejen v době letních dovolených se právě do těchto vod vydávají často i čtenáři, kteří jinak žánrové literatuře příliš neholdují. Máme pro vás několik aktuálních tipů...
Máme tu jeden příběh domácí provenience, máme tu další díly volných sérií, u nichž je pro autory sakramentsky těžké držet nastavenou laťku; někdy musí takoví spisovatelé takřka čarovat a brát, kde se dá, aby dodali na trh požadovanou dávku. A máme tu jedno jméno, které v českých končinách zatím není příliš zavedené, ale vyplatí se je sledovat.
Proti strašnému Vondruškovi
Ondřej S. Nečas: Noční motýl. Mystery Press, Praha 2019, 240 stran, doporučená cena 299 korun.
Autorem obálky je Lukáš Tuma, repro: Mystery Press
Píše se rok 1489 a Mojmír Mráz ze Žezlic vyráží z hradu starého přítele vyzvednout tělo dívky, která utekla ke komediantům a nakonec nešťastnou náhodou zemřela. Ovšem v zapadlém městečku kdesi v moravských lesích se jednoduchý úkol brzy komplikuje. Místní jsou posedlí povídačkami o lesní víle známé jako Noční motýl a mrtvol utěšeně přibývá – a také ubývá. Nejenže někdo vraždí všechny lidi, kteří by mohli tajemství víly odhalit, ale zmizelo i tělo zapuzené urozené panny Jitky…
Historické detektivky u nás patří k populárním podžánrům a je moc dobře, že se objevují i knihy od někoho jiného než od profesionálního prznitele historie Vondrušky. Ondřej S. Nečas (*1978) je již zkušený autor, který si už vyzkoušel příběhy ze sdíleného světa Kladiva na čaroděje, pohádku i fantasy. A právě posledně jmenovaný žánr s oblibou propojoval s detektivkou. Takže Noční motýl je logicky další krok v jeho kariéře.
Nejedná se ovšem o žádnou „umbertovinu“ – Nečas sepsal svižný, do krátkých kapitol rozčleněný román, na jehož stránkách se neustále něco děje, aniž by čtenář byl obtěžován exkurzy do dobové sociologie, filozofie či teologie. Jde o ryzí zábavu. A dojde-li na náznak romance nebo jakési společenské kritiky dobových poměrů, i tak se autorův text koncentruje na dobrodružné pátrání po vysvětlení záhady. Svým nastavením má Noční motýl – navzdory svému místnímu a časovému rámci (boduje především ve scénách z lazebny) – blízko k populárním případům soudce Ti. U Nečase se vyskytuje bystrý vyšetřovatel, který perfektně zná své pravomoci a má k ruce partičku sympatických „silných paží“; na pořadu dne je případ balancující na hraně mystiky s více než uspokojivým vysvětlením. Pro nakladatelství Mystery Press další povedený kus do sbírky původních českých detektivek, byť se jedná třeba ve srovnání s výborným Dlouhým krokem do tmy Tomáše Bandžucha „jen“ o čistou oddechovku na jeden večer.
Řekněte mi, kdo vlastně jsem
Tim Weaver: Muž bez minulosti. Přeložila Alžběta Lexová. Mystery Press, Praha 2019, 464 stran, doporučená cena 399 korun.
Autorem obálky je Jan Matoška, repro: Mystery Press
Série o specialistovi na pátrání po pohřešovaných osobách Davidu Rakerovi se dočkala již osmého dílu, který na letošním Světě knihy osobně představil sám Brit Tim Weaver (*1977). Jakkoliv jsou jednotlivé díly čím dál populárnější, každé sérii jednou za čas prospěje nějaká změna v mezích zákona. Muž bez minulosti jednu takovou přináší – Rakera si najme muž, který byl nalezen na pláži a trpí ztrátou paměti. Nemá žádná vodítka, kým by mohl být a proč se ocitl tam, kde se ocitl, a žádný úřad jej nemá v databázi. Jak o takovém člověku s omezenými, neinstitucionálními nástroji (neboť Raker je soukromník) něco zjistit?
Weaver se v dobrém slova smyslu chlubí tím, že se živí vymýšlením způsobů, jak by mohli lidé zmizet. Tentokrát musel přijít s příběhem, jak by se mohl člověk objevit! A daří se mu to. Jeho Raker vystoupení z komfortní zóny rutiny zvládá skvěle. A napětí generuje i druhá dějová linie, evidentně zařazená do minulosti některých postav, o vesničce, za jejímiž hranicemi žije příšera…
Pokud má Muž bez minulosti nějakou slabinu, je to paradoxně hrdina celé série, který nemá žádný osobní život a je definovaný jen dušínovskou snahou pomoci bližnímu. Stejně tak je docela zarážející, kolik zásahů shůry nakonec potřebuje, aby případ dotáhl do konce živý. A přesto je to ukázkový příklad moderního bestselleru – neustále udržuje napětí a tempo až k závěru. Zákruty pátrání a metodika toho, jak z několika málo pochybných informací vytvořit fukční strategii, stejně jako čím dál naléhavější otázka, jak je to s oním vesnickým monstrem, jakékoliv minusy víc než bohatě vynahrazují.
Jistota ostrova
Peter May: Ochráním tě. Přeložil Filip Drlík. Host, Brno 416 stran, doporučená cena 389 korun.
Látka prosáklá krví. Obálka z dílny brněnského Hostu se zásadně liší o obálky loňského anglického originálu s motivem ostrova, repro: Host
Skot žijící ve Francii Peter May (*1951) se vyprofiloval jako mistr detektivek těžících z výrazného prostředí – je autorem série čínských thrillerů, série Akta Enzo zasazené do současné Francie nebo trilogie z ostrova Lewis, kterou tvoří romány Skála, Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky. Právě na ostrov Lewis se May vrací i ve svém zatím posledním česky vydaném románu.
Niamh a Ruairidh jsou manželé, kteří podnikají se specifickým typem látky. Během specializovaného pařížského veletrhu však dojde k atentátu a Ruairidh umírá – společně se ženou, která mohla být jeho milenkou. Niamh se vrací na Lewis a snaží se zjistit, kdo mohl jejího manžela nebo ji samotnou tak nenávidět…
Nevýhodou románu Ochráním tě je skutečnost, že jako klasická detektivka zcela selhává. Pátrání takřka neexistuje a vyšetřovatelka, která za Niamh přijíždí z Paříže, je jednou z nejméně uvěřitelných postav celé Mayovy kariéry. Ovšem znovu se ukazuje, že i slabší kniha má nadprůměrné chvíle – pokud autor dokáže pracovat s něčím výjimečným. V tomto případě jednak se specifickým světem módy, do něhož Niamh a Ruairidh coby dodavatelé exkluzivního materiálu patří, a jednak díky samotnému ostrovu Lewis.
May opět mixuje minulost s přítomností a slouží jako erudovaný a patřičně nadšený průvodce. Vztahy ostrovanů, jejich zášti a lpění na tradicích dokáže podat jako thriller i bez berliček vraždění či spiknutí. Popravdě: vyvrcholení příběhu Niamh a Ruairidha nemůže konkurovat některým jednotlivým scénám. Výsledkem je přesto napínavý román, byť ne nutně detektivní.
Zase se to nějak porouchalo
Lee Child: Minulost. Přeložila Iva Harrisová. BB/art, Praha 2019, 328 stran, doporučená cena 349 korun.
České vydání podobou přebalu variuje loňské vydání originálu, repro: BB/art
S každým jarem se už drahně let vrací do českých knihkupectví bývalý vojenský policista Jack Reacher, aby opět čirou náhodou narazil na ďábelské padouchy, překombinovaná spiknutí a nekompetentní úřady. Vzhledem k jednoznačně pragmatickému způsobu, jakým série původně vznikla, se nelze ubráznit dojmu, že několik posledních dílů pojal autor, Brit Lee Child (*1954), jako jakousi soft parodii sebe sama. U dlouhodobě fungující série s dvaceti knihami se ostatně nedá očekávat nic moc radikálně nového. Čtenáři se těší na návrat oblíbené postavy a její nová dobrodružství podané známým stylem. Je to jako návrat domů.
V Minulosti Jack Reacher zrovna stopuje do San Diega, jenže věci se pokazí a on uvízne v lesích New Hampshiru, přičemž nedaleko se nalézá městečko, z něhož podle rodinné legendy pocházel jeho otec. Takže proč se nepoohlédnout a neodhalit něco z otcovy historie? Ve stejnou dobu se nedaleko mladý kanadský pár musí ubytovat v motelu, protože se jim porouchá auto – v motelu, kde jsou podivně zablokované dveře a jehož osazenstvo v čele s jistým Reacherem sice tvrdí, jak se snaží pomoct, ale všechny jejich pokusy vždycky končí stejně – mladí cestovatelé musí zůstat…
Není překvapením, že poslední reacherovka je svéráznou variací na film Živý terč (1993) s Van Dammem. Co už překvapivé je, že nejzábavnější není v Minulosti popis střetu lidské kořisti s jejími lovci (ani následný zásah Reachera), nýbrž vše, co tomu předchází – ona fáze „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. V tomto případě to znamená psychoteror a šikanu maskovanou za snahu pomoci. Reacherova dějová linie pak boduje suchým humorem, s nímž je podáno oblíbené Childovo téma – tedy stoupání po potravním řetězci lokálních gangsterů a rabijátů.
Vadou na kráse této knihy je podobný přístup autora k Reacherovým zásadním rodinným otázkám, jak už jej prezentoval v Nevracej se. Tedy že motiv, který může otřást s celým Reacherovým světem, se prostě přestane řešit, případně se smete ze stolu jako náhoda. Přesto se jedná o nejlepší díl série nejméně za posledních pět let.
Jedna z lesa nevyšla
Jane Harperová: Síla přírody. Přeložila Alžběta Kalinová. Host, Brno 2019, 400 stran, doporučená cena 389 korun.
Tmavě zelené „řešení“ obálky českého vydání volně navazuje na anglické edice románu Jane Harperové, repro: Host
Předloni Host publikoval román Sucho. Próza v Austrálii usazené Britky Jane Harperové (*1980) byla ukázkovým příkladem podžánru „návrat do rodného města po letech“, který funguje skvěle nejen v detektivce, ale i například v hororu (viz slavné To Stephena Kinga). Tradiční propriety – tedy střídání dvou časových linií, které se vzájemně ovlivňují – Harperová obohatila o takřka preapokalyptický obraz městečka stiženého nepřirozeným suchem, kde všichni, i sama příroda, čekají na onu pověstnou jednu jedinou jiskru. A i ve volném pokračování, nazvaném Síla přírody, hraje příroda výraznou roli. Jen to tentokrát není vyprahlá krajina, nýbrž lesnatý přírodní park, kam vyslala prestižní frrma své zaměstnance na teambuilding. Jedna z členek ženského týmu však z lesa nevyjde. Možná zabloudila a ztratila se, možná také ne. Figurovala totiž jako donašeč ve velké federální kauze, v níž jde o praní špinavých peněz. Na scénu tak dorazí i dvojice agentů, z nichž jednoho – Aarona Falka – znají dobře právě čtenáři Sucha.
Harperová ve vyprávění přeskakuje mezi vyšetřováním a tím, co se přihodilo v oněch několika málo dnech pokaženého teambuildingu. A daří se jí skvěle budovat nejen atmosféru, ale i moderovat podezření, která by čtenář mohl mít. Zdánlivě jednoduchý případ se zamotává. Je radost sledovat, které motivy obstojí ve zkoušce a jak se vysvětlí určité zdánlivé nelogičnosti v chování postav. A to vše na pozadí parku, v němž kdysi řádil masový vrah a navěky tím místu vtiskl atmosféru strachu, podezřívavosti a tragédie.
Autorským trumfem je i skutečnost, že Minulost uspokojivým, uvěřitelným způsobem rozvíjí Falkův charakter. Díky tomu, jak Jane Harperová nakládá s postavami, se rychle stává jednou z nejzajímavějších autorek žánru.
