Výběr z knih: Liberalismus, demokracie, Trump, Putin… zánik a umírání?

Dnešní kvarteto je angloamerické a politologické. Jde o překlady prací, z nichž tři v originále vyšly předloni, jedna vloni. Je-li jim něco společné, pak analýza komplikované situace současných západních demokracií.

Symptomy soumraku

Edward Luce: Soumrak západního liberalismu. Přeložil Petr Horák. Argo, Praha 2019, 192 stran, doporučená cena 288 korun.

Obálka úvodního svazku edice Crossover; grafickou úpravu navrhl Matěj Růžička, repro: Argo

Nakladatelství Argo založilo novou edici, nazvalo ji Crossover. „Do českého prostředí uvádí oceňované populárně naučné texty, které zachycují současné technologické, ekonomické, politické a společenské trendy a předestírají možné scénáře nejbližšího vývoje naší civilizace,“ charakterizuje Argo novou řadu, kterou řídí Oldřich Vágner.  Otevírá ji titulem Soumrak západního liberalismu z pera Edwarda Luceho (*1968), anglického novináře, hlavního komentátora washingtonské pobočky ekonomického deníku Financial Times.

Podle Luceho je liberální demokracii „vlastní rozpor mezi lidovou teorií úhledné demokracie a komplexnější liberální ideou. Dnes tyto dvě síly stojí proti sobě jako soupeři. Právě v tom spočívá podstata současné krize Západu – naše společnost je rozpolcená, na jedné straně se o slovo hlásí vůle lidu a na druhé straně vláda odborníků, tyranie většiny stojí proti nepočetnému klubu sobeckých zasvěcenců,“ uvažuje autor například. Cituje průzkumy, podle nichž „rozčarování elit z demokracie“ již řadu let narůstá, a platí to zejména u těch generací, které už neprožily ani světovou válku, ani následnou válku studenou. „Mnozí mileniálové si opravdu myslí, že existují funkční alternativy k demokracii, vojenskou diktaturu nevyjímaje. Každý šestý člověk libovolného věku v Americe i v Evropě je přesvědčen, že by bylo dobré, nebo dokonce velmi dobré, kdyby se ‚moci chopila armáda‘. Od poloviny 90. let, kdy tento názor zastávala jedna šestnáctina lidí, jde o téměř trojnásobný růst,“ argumentuje Luce. Knihu psal pod dojmem jakéhosi kultivovaného šoku z Trumpa, jehož zvolení shledává v mnohém za symptomatické, protože je svého druhu odpovědí na to, co se sociálně a ekonomicky již roky děje v USA i obecně na Západě. Luce ovšem není, jak by se z naznačeného obsahu snad mohlo i jevit, levicový liberál naříkající nad kyvadlem doby, které se nachýlilo do opačného směru, než by komentátorovi bylo libo. Luce je kritický k elitám a tudíž nešetří ani clintonovsko-obamovskou linii v americké politice.

Edward Luce, anglický novinář a hlavní komentátor washingtonské pobočky deníku Financial Times, foto: ThegailFosler Group

Koktejl smíchaný z nejhorších trendů

Naomi Kleinová: Ne nestačí. Jak se bránit Trumpově šokové politice a vydobýt si svět, jaký potřebujeme. Přeložila Jana Odehnalová. Argo, Praha 2019, 296 stran, doporučená cena 298 korun.

Obálka navržená Matějem Růžičkou, repro: Argo

Souběžně se Soumrakem západního liberalismu dodalo Argo na pulty druhý svazek edice Crossover. Zatímco Luce vyšel česky poprvé, kanadská intelektuálka, žena několika profesí Naomi Kleinová (*1970) nemusí být pro českého čtenáře neznámým jménem. V roce 2005 vydalo Argo spolu s Dokořán její slavnou práci o marketingu Bez loga, o pět let později tatáž nakladatelství spojila síly k vydání autorčiny knihy Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu.

Podtitul předloňské knihy Naomi Kleinové rovněž obsahuje přívlastek „šoková“ a Kanaďanka v ní „aplikuje“ obdobný analytický a pojmový aparát, operuje s ním však na aktuálním terénu Trumpova zvolení prezidentem; kniha je rychlou reakcí na tuto volbu. Kleinová ovšem brojí proti tomu, aby bylo Trumpovo zvolení považováno za šok, vadí jí nadužívání tohoto slova. „V této knize stručně řečeno, tvrdím, že Trump, třebaže působí jako extrém, nepředstavuje ani tak odchylku od normy jako spíš koktejl smíchaný z těch prakticky nejhorších trendů minulého půlstoletí. Trump je produktem mocných myšlenkových směrů, které třídí lidi podle rasy, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, vnějšího vzhledu a fyzických schopností,“ píše Kleinová. „Zosobňuje též splynutí jedince s korporací – představuje megaznačku jednoho muže, jehož manželka a děti jsou vlastně další dceřiné značky se všemi patologickými projevy a střety zájmů, které to obnáší.“ Tady tedy pro změnu vidíme, že Kleinová nasazuje svůj aparát na pojmenování „loga“. Kleinová je kritická i ke Clintonovi a Clintonové obdobně jako Edward Luce je považuje za jedny z těch, kteří mocně dláždili cestu k současnému stavu. Nejobsažněji Kleinová, která otevřeně  podporuje levicového demokratického senátora Bernieho Sanderse, ve své knize analyzuje Trumpovo vyhrožování, přehánění, vzbuzování pocitu ohrožení či přímo katastrofy. Dotýká se rovněž Trumpových předvolebních styků s Rusy. Ale tomuto tématu je speciálně věnována jiná publikace z dnešního kvarteta.

Kanadská novinářka a dokumentaristka Noemi Kleinová při přednášku na TEDu, tedy na konferenci a platformě postavené kolem hesla „myšlenky hodné šíření“, foto: Ryan Lash (TED)

Rozbité struktury

Steven Levitsky & Daniel Ziblatt: Jak umírá demokracie. Přeložil Jaroslav Veis, předmluvu k českému vydání napsal Erik Tabery.  Prostor, Praha 2018, 336 stran, doporučená cena 347 korun.

Obálka českého vydání knihy Jak umírá demokracie je dílem nakladatele Aleše Lederera, repro: Prostor

Rovněž ústředním popudem ke vzniku této knihy, která se ocitla mezi bestsellery na žebříčku listu The New York Times, bylo zvolení Donalda Trumpa, autoři se tím netají. Levitsky (*1968) a Ziblatt (*1972) jsou vrstevníky a profesory politologie na Harvardově univerzitě. V podstatě nahlížejí na současnost jako Luce a Kleinová – tedy v tom smyslu, že na nynější stav bylo založeno několik desítek let předtím a Trump v Bílém domě je dílčím završením déle probíhající procesu. Levitsky a Ziblatt se ve své analýze soustředí na pozvolný rozklad tradičních stranických struktur, v nichž se jedinec toužící po vrcholné moci musel snažit stoupat po stranické hierarchii a dodržovat určitá pravidla. Dnes politická komunikace a oslovování voličů mohou – díky kupříkladu sociálním sítím – partajní struktury obejít a být neřízenou střelou. Stačí mít bezskrupulózní tah na branku. A peníze.

„Jak zvolení autoritáři rozbíjejí demokratické instituce, které je omezují? Někteří to dělají z jedné vody načisto. Častěji však útok na demokracii zahajují zponenáhla. Pro mnoho občanů je jejich útok zpočátku nepozorovatelný. Koneckonců volí se dál a v parlamentu pořád zasedá i opozice. Nezávislé noviny jsou stále k dostání. Eroze demokracie probíhá nenápadně, po malých krůčcích. Každý z nich je zdánlivě nevýznamný – nezdá se, že by demokracii mohl ohrozit. Činy vlády, které demokracii podvracejí, se velmi často dějí pod fasádou legality: jsou schváleny parlamentem, případně je nejvyšší soud označí za ústavní. Mnohé se tváří, že sledují zcela legitimní – dokonce chvályhodný – veřejný zájem, například že bojují proti korupci, ‚pročišťují‘ volby, zvyšují kvalitu demokracie nebo posilují bezpečnost země,“ popisují Levitsky a Ziblatt některé z obecných rysů. Svá zobecnění čerpají z historie a současnosti více zemí, nejde jim výhradně o USA. „Pro lepší pochopení způsobu, jímž volení autokrati nenápadně podminovávají instituce, se hodí srovnání s fotbalovým zápasem. Aby si nastupující autoritáři upevnili moc, musejí získat na svou stranu rozhodčí, vytlačit z hřiště alespoň některé soupeřovy hvězdy a přepsat pravidla hry tak, aby jim vždy přinášela výhodu, takže jejich oponenti budou mít pocit, že musejí útočit do kopce.“

„Levitsky a Ziblatt vyzdvihují význam především těchto dvou nepsaných principů, které pro přežití systému považují za klíčové: ve veřejném prostoru musí mezi jednotlivci platit princip tolerance (člověk s jiným názorem není nepřítelem na život a na smrt). A instituce mají dbát na zdrženlivost (z nabízených řešení mají vždy vybrat to méně výbušné, které nesměřuje ke zničení protivníka za každou cenu). Protože oba tyto principy v posledních dvaceti třiceti letech přestaly platit, došlo v Americe k posunu norem. Nemožné se stále častěji stává skutkem. I to nejagresivnější jednání bývá považováno za společensky přijatelné,“ napsal Pavel Kosatík ve své recenzi knihy pro Aktuálně.cz. „Autoři vyvinuli velké úsilí, aby jejich závěry měly širší než jen americkou platnost; snaží se navodit dojem, že krizi demokracie sledují v globálním kontextu. To bohužel platí jenom částečně. V knize jsou cenné paralely s Chile, Peru, Venezuelou a dalšími jihoamerickými režimy (které studoval Levitsky), případně s některými evropskými zeměmi (na něž se specializuje Ziblatt). Skoro celý ‚zbytek‘ světa, zejména Asie, však v knize absentuje.“

Steven Levitsky a Daniel Ziblatt, autoři knihy How Democracies Die / Jak umírá demokracie, foto: Stephanie Mitchell

Někdo někomu něco dluží

Luke Harding: Tajná dohoda. Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům.  Přeložila Zlata Kufnerová. Předmluvu k českému vydání napsal Igor Lukeš. Prostor, Praha 2018, 368 stran + 8 stran fotografické přílohy, doporučená cena 347 korun.

Obálku českého vydání navrhl její nakladatel Aleš Lederer, repro: Prostor

„Luke Harding napsal knihu, kterou by měl znát každý, kdo si chce utvořit seriózní názor na ruské vlivové operace během posledních prezidentských voleb ve Spojených státech. Důkazy, které čtenáři předkládá, jsou tak závažné, že by snad bylo lépe, kdyby Tajnou dohodu jako fiktivní román napsal John Le Carré,“ tvrdí v předmluvě Hardingovy práce, která se rovněž dostala do žebříčku The New York Times, v USA působící historik Igor Lukeš.

Harding (*1968), pracující především pro britský list Guardian, léta jako novinář pobýval v Rusku, zná tamější prakticky tajných služeb (v knize například popisuje, co mu prováděly v jeho moskevském bytě), orientuje se v bezpečnostních strukturách jak Ruska, tak USA. Rovněž jeho kniha je svého druhu aktualitou, ale využívá při ní své znalosti z historie a snaží se ukázat, že vztah Trumpa a Ruska je dlouhodobý a opředený řadou nejasností. Podstatnou roli v této vazbě hrají peníze, jich Trump potřeboval vždy značné množství, ale ne vždy je měl k dispozici. Harding popisuje některé těžko vysvětlitelné finanční transakce spojené s Trumpem. Červenou nití knihy je hledání signálů, že současný prezident je více obchodník s temnými závazky, než vlastenec – právě takovou pochybnost mají někteří příslušníci amerických služeb, s nimiž autor hovořil. A to je pochybnost, kterou u žádného z předchozích amerických prezidentů neměli.  Pochybnost, která v Americe váží o dost víc než třeba u nás.

Britský novinář a spisovatel Luke Harding, foto: Christian Jungeblodt (Random House)