Obří populista, rasismus či krize elit. David Zábranský nadále drží prst na tepu doby

Pozornost, již na sebe román Za Alpami strhnul, se netýká ani tak čtenářského zájmu, který byl na poměry soudobé české prózy slušný, nýbrž především reakce kritiků a recenzentů. Vedle pochvalných, ba nadšených kritických textů se Zábranského román dočkal i verdiktů nemilosrdných (jmenovat lze například text Evy Klíčové pro Salon Práva či kritiku Marty Ljubkové pro revue Souvislosti), jež nakonec motivovaly Petru Hůlovou k sepsání sloupku Fackovací panák David Zábranský. Spisovatelka si zde posteskla, že tuzemští kritici dlouhodobě volají po angažované literatuře, avšak když se jim společensky angažovaný román konečně dostane do rukou, zůstávají nespokojení, protože „nevolali totiž po ‚společenské angažovanosti‘ jako takové, ale po společenské angažovanosti určitého zcela konkrétního typu“. Jenže většina kritických textů se daleko spíš vyhrazovala vůči literárním kvalitám inkriminovaného románu než vůči autorově angažovanosti, jak ostatně zde v Artzóně.cz zdůraznil Ondřej Nezbeda.

Zábranskému zkrátka není cizí vyjadřovat se (nejen) prostřednictvím svých děl k aktuálním společenským a politickým otázkám. Často a rád balancuje na hraně provokace, o čemž svědčí například divadelní hra z roku 2016 Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. V tomto monodramatu, které napsal pro pražské Studio Hrdinů, promlouvá autor ústy herce Stanislava Majera o svém vztahu k prezidentu Zemanovi, k hipsterům či k takzvané pražské kavárně. Tedy o tématech, jež byla v době uvedení hry živá a diskutovaná. Působivost tohoto kusu je do velké míry založena na tom, že autor má na věci, o nichž pojednává a o nichž Majer na jevišti promlouvá, opačný názor než zmíněný herec – a s ním i obvyklí návštěvníci holešovické scény.

Rovněž v novém románu Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský Zábranský pevně drží prst na tepu doby. Ačkoliv tentokrát jeho próza z velké části zachycuje nepříliš vzdálenou budoucnost. Ve středu pozornosti stojí, jak napovídá hamletovský podtitul, dánský odborník na značky Robert Holm. Sledujeme jej především v období vymezeném jeho účastí na konferenci o značkách, která se koná v čínské Šanghaji, až k realizaci Nápadu. Ten je pro vypravěče románu, čtyřicetiletého pošťáka žijícího v oblasti dnešní Sýrie, i pro společnost, jíž je obklopen, tak důležitý, že stojí na počátku nového letopočtu: „V téhle blažené zemi žijeme už bezmála čtyřicet let. Konkrétně od roku 3 po N. Od roku tři po Nápadu.“

Případným čtenářům se nesluší prozrazovat, v čem přesně spočívá podstata Nápadu, jeho realizace a důsledky. Lze však naznačit, že k němu vede cesta (či Cesta, jak by napsal Zábranský), v níž narazíme na mnohé otázky a problémy, které hýbou současným světem. Ať už je to odchod členských států z Evropské unie, feminismus, krize elit, ať je to otázka populistických tendencí v politice, rasismus, uprchlická krize nebo záležitost „Obřího populisty“, který se stal prezidentem ve Spojených státech. Vše podstatné se pak odehrává s mohutným využitím virtuálního prostředí. Hned na první straně čteme: „Stalo se to v době datlové. (Nikoli datové, jak si tehdy lidé namlouvali.) V době, která si své označení vysloužila tehdy typickou lidskou aktivitou: ponižujícím trefováním se do písmenek na kluzkých ploškách displejů. V té době datlovali všichni a všude.“

Nejedna kniha Davida Zábranského trpí nestřídmostí. Ať už je řeč o vypravěčsky opulentním románu Martin Juhás čili Československo z roku 2015 či o debutu Slabost pro každou jinou pláž z roku 2006, jehož vypravěč text zahltil neustálým zdůrazňováním své intelektuální obratnosti. Z nastíněného a neúplného výčtu je zřejmé, že ani v románu Logoz se autor nedržel zkrátka. Síť motivů a témat je spletitá; zachycuje se do ní takřka vše, co výrazněji hýbe současnou (českou) společností. A z tohoto materiálu se Zábranský pokouší vybudovat román pečlivě prokomponovaný, v němž do sebe nakonec všechno zapadne a v němž má vše své místo. V tom však tkví podstatná slabina knihy – jakkoliv totiž takovou kompozici můžeme tušit, jakkoliv vidíme, že o ni autor usiluje, stěží si ji během četby poskládáme, neboť vycizelovaná kompozice je patrně nad Zábranského síly. Desítky stránek zde šustí papírem a čtenář často neví, čeho se chytit. Smysl a vyznění románu jsou rozmlženy.

Spisovatel do románu Logoz zapracoval upravený sloupek, který pod svým jménem publikoval na serveru iliteratura.cz a jejž v románu zveřejní Robert Holm na svém facebookovém účtu. Jako by tak Zábranský opět naznačoval: jen si, čtenáři, lámej hlavu nad tím, kde končím já, autor, a kde začíná fikce. Podobně tomu bylo ve hře Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. V tomto dramatu hra s divákem a ostatně i se Stanislavem Majerem zastínila – i když naštěstí ne zcela vytlačila – autorovu ambici předat vážnou výpověď o aktuálním světě. Vzdor všem výtkám vůči ní lze hru Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny nadále považovat za nejzdařilejší dílo pražského rodáka (*1977) Davida Zábranského. Neboť tehdy, kdy (se) vyprávěním baví, kdy stírá hranici mezi vypravěčem a autorem, kdy se nepokouší svět chladně analyzovat či rovnou nad ním moralizovat, je podle mého názoru umělecky nejpřesvědčivější. A byť si tato poloha do románu Logoz našla cestu, dá se po jeho dočtení litovat, že se jí nedostalo více prostoru.

Autor je literární recenzent.

Obálku Zábranského knihy navrhla Pavla Nešverová, repro: Větrné mlýny

David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský. Větrné mlýny, Brno 2019, 404 stran, doporučená cena 345 korun.