Liquid Light Show: Když všechny barvy světel tančí živě, bez počítačů
Vizuály hudebních vystoupení se scvrkly do digitálních jedniček a nul. Přesto – anebo právě proto – se skupina mladých umělců Weird Visuals navrací k původní Liquid Light Show, kdy všechno, co se promítá na stěnu, vytvářejí pomocí barev, olejů či fólií přímo na místě. Živě.
„Používáme různé fólie, kterými vytváříme optické klamy a ty promítáme na stěnu pomocí zpětných projektorů. To je ta nejjednodušší technika. Člověk u toho ovšem pořád musí stát a hýbat s tím, proto gró toho, co děláme, je v tekutinách, které se pohybují samy,“ vysvětluje Antonín Srp, zatímco překrývá dvě fólie a vytváří takzvané moaré, tedy optický efekt založený na prolínání dvou vzorů.
V šedesátých letech minulého století, kdy Liquid Light Show vznikla jako doplněk k psychedelickým hudebním vystoupením, přišel Američan Glenn McKay ještě na další způsob. Začal používat diaprojektory, namísto políček s filmy však promítal políčka s olejem a barvami. Upravil projektory tak, aby vydávaly více tepla a tím zahřívaly tekutiny, které se samy začnou pohybovat. A tento princip využívá i Antonín Srp a Lukáš Vaculčík, když pod jménem Weird Visuals „svítí“ na koncertech.
Foukání do rytmu hudby
Zapínají dva zpětné projektory. Na desku jednoho dávají skleněnou misku, do níž nalijí vodu. Už jenom to vytvoří zajímavý efekt. „Baví mě, že si při tomhle lidé říkají, že to je hustý. Ale to ještě netuší, co přijde!“ směje se Antonín Srp. Lukáš Vaculčík alias Elvis, který má na starosti technickou část projektu, ho doplňuje: „To, že to vypadá trochu 3D, je díky tomu, že obraz, který vytváříme, má nějakou tloušťku – protože ani olej, ani voda nejsou ploché. Světlo se v nich různě lomí a na stěně to pak vytváří tenhle efekt.“
Ukázka, jak se projekce vytvářejí, proběhla pro potřeby reportáže u party Wierd Visuals v obývacím pokoji. I když i nyní vytváří projekce na on-line koncertech, na tu pravou atmosféru si musíme ještě počkat, foto: Kateřina Zemanová Antonín mezitím vylovil lahvičku oleje a nalil několik kapek do vody. Anikó Puchalková, třetí členka týmu, která se stará zejména o sociální sítě, mu podává žlutou vodovou barvu. Několik kapek obarví vodu tak, že průhledné zůstávají už jen kapičky oleje. To se však rychle mění – Anikó bere červenou olejovou barvu a pomocí kapátka rozmístí několik kapek do každé olejové bubliny.
Barvy tancují na stěně i v misce. Pohybují se samy, ale Antonín a Lukáš do nich občas fouknou a tím je rozparádí přesně do rytmu hudby. K tomu vytvářejí na desce druhého zpětného projektoru další misku se spektrem barev, které doplní to, co se na stěnu už promítá. „Dokážeme obsluhovat až pět zpětných projektorů naráz, někdy využíváme i dataprojektory,“ popisuje Lukáš Vaculčík.
Babiččiny mísy na ovoce
Antoní Srp kouzlu Liquid Light Show propadl na jaře 2019, na koncertě kapely The Oscillation v pražských Kasárna Karlín. „Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tam ty projekce umělec Julian Hand vytváří naživo. Pak jsem si toho všimnul a dlouho jsem s ním debatoval, jak to celé funguje. A propadl jsem tomu. Sehnal jsem si promítačku a začal experimentovat, i když to ze začátku moc nefungovalo,“ vzpomíná.
Z produkce Wierd Visuals ve veřejném prostoru: set up projektorů na festivalu Psyrkus Chillberto, foto: Archiv Wierd Visuals Protože je složité obsluhovat několik promítaček souběžně, do týmu se přidal Lukáš Vaculčík a Anikó Puchalková a první spolupráce, konkrétně s kapelou Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, mohla začít. Parta Weird Visuals také nedávno natáčela klipy k novému albu Madhouse Express a těší se, až s nimi vyrazí na koncerty.
„Někdy se hodí i babiččiny mísy na ovoce, mají zajímavé vzory, které se také dají promítat,“ říká Antonín, když jednu z misek vylévá a rozmýšlí se nad další kombinací. Při pozorování tanců bublin a barev mi vrtá hlavou, jak moc je celý tento proces spontánní. „Máme jasně daná schémata, pokud máme dost času na přípravu, kapelu si naposloucháme a někdy si píšeme i scénáře. Ale vždycky tomu necháváme jistou míru volnosti,“ tvrdí Antonín Srp. „Umíme udělat něžné, pomalé projekce, i úplné peklo,“ směje se Anikó, když do jedné z misek Lukáš Vaculčík stříkne rozprašovačem trochu alkoholu. Celá scéna se náhle změní.
Je to jenom fyzika
Antonín Srp je grafik, celou svou pracovní dobu tak tráví u počítače. Kdyby chtěl ve volném čase tvořit vlastní projekty, bylo by to zase před monitorem; proto hledal cestu ven. „Liquid Light Show je velmi abstraktní médium a hlavně – nemusím sedět u klávesnice. Hledal jsem něco, co můžu dělat rukama, něco, co není tak svazující,“ vysvětluje, proč ho vytváření tančících bublinek tolik baví. A dodává: „Nejsme umělci. My na to spíš dohlížíme, a ono se to v podstatě vytváří samo. To, co se tam děje, je prostě fyzika. Jen to usměrňujeme a snažíme se to někam posouvat.“
Ačkoliv Weird Visuals používají školní zpětné projektory, které si možná pamatujete z hodin fyziky, světla vydávají víc než dost. Při projekcích tedy tvůrci nosí ochranné brýle, které je chrání před světlem. Koukají do něj někdy i několik hodin. „Chceme si postavit vlastní projektory, abychom dosáhli většího světelného výkonu. Ty, co máme, jsou dimenzované na školní vyučování, což nám někdy nestačí, když chceme promítat ze vzdálenosti dvaceti metrů na podium, kde jsou ještě další světla, která naše projekce přebíjejí,“ plánuje Lukáš Vaculčík.
Když je obarvená voda, na řadu přichází také olejová barva, která zbarví pouze olejové skvrny, foto: Kateřina Zemanová Liquid Light Show na konci osmdesátých let prakticky přestala existovat právě kvůli měnícím se požadavkům zábavního průmyslu, kdy se zvětšovaly koncertní sály a publikum početně rostlo. „Tenkrát nebyla technika na to, aby s tím Liquid Light Show držel krok. Do hry se také pomalu vkrádaly digitální technologie. V počítači může existovat obrovské množství stop, které přes sebe můžete vrstvit. My na každou stopu potřebujeme další projektor. Na stole můžeme mít pět projektorů, ale padesát ne.“
S barvami a tekutinami by se dalo hrát dlouho, po doznění poslední písničky se ale projektory vypínají a v místnosti zavládne tma. „Je to pomíjivé umění. Kolikrát jsme skončili projekci a mně se strašně nechtělo vylívat skla se smíchanými tekutinami, protože to vypadalo moc hezky, ale není, jak to uchovat. Možná na fotkách a videích, jenomže to není ono,“ říká Antonín Srp zatímco jednu misku za druhou vylívá do kýble, kde se všechny barvy světel slijí do nic neříkajícího šeda.
