Něco na tom Maradonovi je. Chvílemi studem odvracíte zrak, chvílemi uhranutě zíráte

Než tu padne několik odstavců o seriálu Maradona v Mexiku, je třeba říct, co událostem v něm zachyceným předcházelo – a co filmaři nesdělili. Totiž: předloni v květnu podepsala argentinská fotbalová legenda, která se dala na trenérskou dráhu, v níž ovšem zdaleka nevyniká tak, jako když hrála, tříletý kontrakt s FC Dinamo Brest. Bělorusové jej dokonce učinili předsedou klubu, měl se podílet na jeho rozvoji včetně mládežnické akademie. Realita byla taková, že Maradona tam s prací prakticky nezačal. FC Dinamo Brest se začátkem září 2018 z médií dozvěděl, že Maradona bude trénovat druholigový mexický celek Dorados de Sinaloa. „Snažíme se kontaktovat Maradonovy manažery, ale nikdo nám neodpovídá. Maradonův kontrakt s Dinamem nikdo nevypověděl, stále je v platnosti,“ sdělila běloruská mluvčí. Zkrátka a dobře: 6. září José Antonio Núñez, prezident Dorados de Sinaloa, potvrdil, že Argentinec k nim přichází trénovat. A právě tady začíná série sedmi plus minus půlhodinových epizod Maradona v Mexiku.

U něj nevíte, jestli spíš nechtěl vytrčit prostředníček. Pusťte si trailer seriálu Maradona v Mexiku, foto: Netflix

Do zhruba milionového města Culiacánu na severozápadě Mexika přilétá za obrovského zájmu médií osmapadesátiletý Diego Armando Maradona. Otylý, opuchlý, špatně chodící „malý velký muž“ (167 cm) má vyvést ze srabu místní klub Dorados de Sinaloa, který se potácí na dně druhé mexické ligy. Bizarnost a divokost celého toho podniku podtrhuje fakt, že Culiacán je hlavním městem mexického státu Sinaloa, přičemž stejnojmenný klan, který v metropoli operuje, patří k vůbec nejsilnějším a nejtvrdším organizacím obchodujícím s drogami. Střelba a mrtvoly na ulicích jsou už „tradičním“ koloritem Culiacánu. Kromě toho se Maradona dlouhé roky potýkal se závislostí na drogách, což také v seriálu přiznává. A říká, že bez drog by býval byl ještě lepším fotbalistou. Zda Maradona má od drog navždy pokoj, těžko říct, občas se objeví zprávy a záběry, které vyvolávají pochybnosti o tom, že je v tomto ohledu čistý.

Tvůrce seriálu, britský producent a dokumentarista Angus MacQueen, se na „místě činu“ Maradonova mexického působení téměř jistě neobjevil úplnou náhodou. Ve filmografii má i snímky o drogách a v archivu The Guardianu lze dohledat jeho text o mexickém novináři Javieru Valdezovi, který byl zavražděn právě v Culiacánu, kde pracoval v tamějším investigativně zaměřeném titulu Ríodoce. Angus MacQueen dává zaznít temnému odstínu města, ale nerámuje jím vyprávění o Maradonově angažmá úplně zásadně, je přítomen jako setrvalé pozadí. V Culiacánu pochopitelně žijí také – a především – lidé, kteří se živí poctivě, často vydělávají peníze těžce a nemohou si úplně vyskakovat; sérií průběžně prochází několik fandů z tohoto lidového prostředí. Sociální aspekt se rovněž vyskytuje v portrétu mužstva: opakovaně zaznívá, že nejeden hráč pochází z nuzných poměrů a fotbal je pro ně prostředkem, jak se z bídy vymanit. Nesnadnou startovací pozici měl ostatně i sám Maradona, vyrůstal v chudinské čtvrti Buenos Aires.

Pocity ze seriálu jsou rozporuplné tak, jak rozporuplný je Maradona sám – včetně svého působení v Culiacánu. Díváme se na fyzickou trosku, která navíc snad ani trenérem není, alespoň nikoliv v běžném slova smyslu. Jeho koučování je emotivní, taktické rady (tedy ty, které ukazuje kamera) banální. Maradona spíše vede moralistní apely, dodává hráčům odhodlání a sebevědomí. Může nám to přijít málo, jenže ono to u mužstva z Culiacánu nějak funguje. Dorados se v roce 2018 pod jeho vedením dostanou ze dna druhé ligy do play-off a tam se probojují až do finále soutěže, v němž prohrají v prodloužení druhého zápasu, a postup do první ligy jim tudíž unikne jen o chlup. Totéž nastane i následující sezónu, která začíná pro mužstvo tím, že čeká na Maradonu, který se léčí v Argentině, podstoupí tam operaci žaludku a neví se, zda se do Mexika vrátí. Výsledky jsou zase mizerné, ale pak se božský Diego do Culiacánu dostaví, a tým se opět sebere.

Hráči Dorados v „pouhé“ přítomnosti Maradony získávají sebevědomí a vůli. Diego je v šatně burcuje, zpívá s nimi a tančí, objímá je i líbá (čistě divácky: toho objímání a poplácávání je v seriálu přespříliš, jakkoliv to k fotbalu, a ke středoamerickému tím spíš, patří). Je to divadlo, ale v tom divadle je srdce a jistá opravdovost. Tohle se nedá úplně markýrovat. Maradonovo srdce je široké, jeho mysl i celá osobnost nestálé, nevíte, kdy mu rupne v hlavě a něco pitomého vyvede; jako kdyby určitá část jeho bytosti nikdy nedospěla.

Když ani napodruhé Dorados do první ligy nepostoupí, Maradona sbalí kufry a vrátí se do Buenos Aires, ačkoliv klub i fanoušci by moc stáli o to, aby pokračoval. Ať je totiž jakýkoliv, Diego nejenže napomohl slušnějším výsledkům Dorados, ale pro okolní svět mírně vylepšil obraz města jinak takřka výhradně spojovaného se strašlivou kriminalitou; kromě toho pozvedl sebevědomí a hrdost přinejmenším těch občanů Culiacánu, kteří žijí fotbalem, protože ve faktu, že Maradona ve městě žil a přesunul tam časem i své nejmladší dítě, viděli potvrzení toho, že Culiacán přece není, nemůže být jen to nebezpečné doupě, jemuž se každý raději snaží vyhnout.

Při loučení Maradony s týmem tečou slzy, padají velká slova. „Já jsem tygr, ale je mi 58. Udělal jsem, co šlo. Vy máte všechno před sebou. Jste v nejlepším věku. Neztraťte svou pokoru. Musíte na této cestě pokračovat,“ říká Maradona hráčům v posledním hovoru v šatně. „Díky, že jste mě přivedli zpátky k životu. S vámi jsem v Dorados byl opravdu šťastný.“ Lze mu to věřit? Je to upřímné? Ano, ale… Je třeba to brát s rezervou. Maradona má jak široké srdce, tak očividně i své vlastní zájmy. Vždy usiluje o lepší kořist. Culiacán je mu dle všeho těsný. Však také netrvalo dlouho a v rodném Buenos Aires usedl na lavičku tamního prvoligového klubu Gimnasia de La Plata. Trenérem v tomto klubu je dosud. (Před koronavirovým přerušením a posléze i ukončením sezóny 2019/2020 byl Gimnasia de La Plata devatenáctý z 24 týmů argentinské Primera División. Totéž potkalo druhou mexickou ligu – také její sezóna byla předčasně ukončena, ta ovšem nejen kvůli koronaviru, nýbrž i kvůli nedostatku peněz; Dorados, u nichž po Maradonovi působí již druhý trenér, skončili devátí ze čtrnácti.)

Maradona v Mexiku není ve vyprávění tak strhující jako paralelně vzniknuvší další netflixovská fotbalová série Dycky Sunderland. Ta je daleko komplexnější: ve dvou sezónách, které filmařům seslal osud, ovšem na sunderlandské fandy vyplivlo samo peklo, zaznamenává dění v týmu, jemuž se zoufale, až neuvěřitelně nedaří. Přitom Sunderland AFC má obrovskou tradici, na britských ostrovech náleží k nejstarším a nejvěhlasnějším klubům. Přinejmenším v domovském městě na severovýchodě Anglie je trvalým fenoménem a společenskou institucí. To se o Dorados de Sinaloa říci nedá, existují teprve od srpna 2003. Režisér Angus MacQueen a jeho lidé se koncentrovali na vpád (opelichaného) „tygra“ do Culiacánu a jejich série je obdobně emocionální a zároveň monotónní, jako je sám „malý velký“ Diego. Ale i tak z ní lze vyčíst, co tento muž na americkém kontinentě, přesněji určeno na jih od Spojených států, znamená, proč je tam nadále mnohými brán vážně, ač z odstupu vyhlíží jako velmi smutná karikatura sama sebe.

Po zhlédnutí Maradony v Mexiku se snad ani nepodivíte, že se někdejší fotbalista od pánaboha nechal natočit s obnaženou zadnicí při tanci. Diego Armando se prostě nachází mimo kategorie. Je svým způsobem šílený, jsou chvíle, kdy odvracíte oči, abyste se nemuseli dívat na jeho trapnost. A přece je Maradona v něčem uhrančivý. Těžko se pro to hledají slova, protože jste konfrontováni s vyzařováním, které zkrátka není z běžného světa.

Jsem veliký! Záběr ze seriálu Maradona v Mexiku, foto: Netflix

Maradona v Mexiku (Argentina / USA / Mexiko, 2019, 7 epizod, celková stopáž 3 hodiny 54 minut)
Režie: Angus MacQueen, kamera: Juan Manuel Vidales Zamudio, Roger Chapman, hudba: Javier Weyler, střih: Tristan Lancey.