Série Bludné kruhy je temná, na oplátku nabízí lidskost
Šestidílná série HBO Bludné kruhy líčí osudy dvojčat, jimž život rozdal hodně špatné karty. Nejsilnějším motivem tu je, že některým lidem se prostě dějí hrozné věci. Nemůžou za ně, nic nikomu neudělali, a přece se jim opakovaně dějí.
Předlohou pro Bludné kruhy (v originále I Know This Much Is True ) je stejnojmenný objemný román amerického spisovatele Wallyho Lamba; česky knihu vydalo v roce 2001 nakladatelství BB art. Dílo líčí život dvojčat Dominica a Thomase Birdseyových. Oba v sérii ztělesňuje Mark Ruffalo, jehož širší veřejnost zná asi nejvíc coby komiksového Hulka z Avengers. V Bludných kruzích předvádí jednoznačně nejlepší výkon své kariéry – už pro tenhle herecký koncert, postihující širokou škálu emocí, aniž by se uchyloval k melodramatičnosti, má smysl sérii vidět. Ruffalo je přirozený a pochopitelný, a přitom se neustále pohybuje na hraně zhroucení a výbuchu vzteku. Ságu několika generací rodiny Birdseyů scenáristicky adaptoval a režíroval Derek Cianfrance (*1974), který stojí za vynikajícími nezávislými snímky jako Blue Valentine nebo Za borovicovým hájem.
Já jsem ty, ty jsi já
Vstup do série je ostrý. Duševně nemocné dvojče, schizofrenik Thomas, sám sobě odřezává ruku uprostřed veřejné knihovny. Scéna není explicitní, pozorujeme vyděšené pobíhající okolí, do čehož Thomas provolává biblické verše. Bratr Dominick posléze odmítne po nátlaku svého nemocného bratra podepsat svolení k tomu, aby mu ruku přišili zpátky. Thomas totiž věří tomu, že jeho ruka je obětí, která zastaví válečné hrůzy v Zálivu – píše se začátek devadesátých let minulého století – a dá svět do pořádku.
Podívejte se na trailer seriálu Bludné kruhy, foto: HBO Následuje pacientovo převezení do těžce hlídané, v podstatě vězeňské nemocnice plné strážných a nepřetržitého dozoru, kam Thomas původně neměl být umístěn, avšak kdosi příkazem rozhodl o této deportaci. Dominick se dožaduje, aby mu bylo řečeno, kdo konkrétně o tom rozhodl a žádá, aby byl zavolán Thomasův ošetřující lékař. Strážní jsou však ostří a neteční. V tu chvíli se série stává v podstatě procedurálním dramatem, v němž se neustále vyjednává, za jakých podmínek by mohl Thomas být převezen do vlídnějšího prostředí. Jsme svědky výslechů, soudů, jednání či posudků pacienta.
Mezitím se prostřednictvím dlouhých flashbacků vyjevuje dospívání bratrů Birdseyových. Dozvídáme se, jak se k nim choval agresivní otčím, jak vypadala jejich základka nebo jejich studia na vysoké škole, kde Thomase zasáhl první mentální kolaps. Do toho se řeší minulost italského dědečka a Dominickův vztah k jeho bývalé ženě, kterou nadále miluje. Odhaluje se, proč se tohle manželství rozpadlo. Je tu i linka s Dominickovou novou mladou přítelkyní, s níž to ovšem také nefunguje: ona nedokáže pochopit jeho obětavost a všechen ten čas, který tráví péčí o bratra, on jí to nedokáže vysvětlit, neumí pro to najít správná slova. Bludné kruhy jsou zčásti o tom, že to nejcennější, co máme, jsou naši blízcí, ale zároveň o nemožnosti navázat spojení, které by nebolelo právě pro limity lidské komunikace, kdy se slova míjí s účinkem a činy s pochopením.
Kamera je vždy velmi blízko Dominickovy tváře a jeho těla. Kamerové jízdy občas kopírují jeho pohyb a dějem tak procházíme takřka skrze jeho pohled. Thomase vidíme jen tehdy, pokud s ním je Dominick. Díky tomu je sledování Bludných kruhů intenzivní a často až fyzický zážitek. Nejsilněji je to asi poznat ve výše naznačené dlouhé scéně na konci prvního dílu při Thomasově hospitalizaci, kdy se Dominick hádá se zaměstnanci nemocnice o tom, že je to celé omyl.
K diváckému vydechnutí série neposkytuje příliš příležitostí, ale něco přece jen: tichý humor a neokázalá bizarnost určitých scén jsou vázány především na postavu Dominicka. Sice je to muž rozbitý svou minulostí, nicméně po většinu času si udržuje určitý nadhled; je ironický, jízlivý, umí se i vysmát ranám osudu.
Dějiny smutku
V zahraničních recenzích se nejednou objevuje výtka vůči nekonečné tragičnosti Bludných kruhů – volání kritiků po tom, zda v těchto temných časech potřebujeme zrovna tohle. Bludné kruhy skutečně představují jakési dějiny smutku jedné rodiny, ale zároveň nabízí – zejména v závěru – naději. Díky vynikajícímu hereckému výkonu Ruffala, citlivě zvolené hudbě a funkčnímu scénáři, jenž nešustí papírem ani při nejvypjatějších scénách, jde o dílo především výsostně lidské. Poukazuje na smutek, ale také na bratrskou lásku. A na to, že ten, jehož milujeme nejvíc, nás sice může táhnout ke dnu, ale i tak ho přece nemůžeme opustit.
Režisér Cianfrance v jenom rozhovoru popisoval, jak mu nedlouho po dotočení Bludných kruhů volala matka a oznámila, že jeho sestra zemřela. Byl z toho zdrcený a najednou v ní viděl tolik z Dominicka, protože byla stejně obětavá právě jako hlavní hrdina. Při kompletaci obrovského množství natočeného materiálu, kdy ve střižně seděl až šestnáct hodin denně, myslel na svoji sestru a na to, že to celé vlastně vzniklo pro ni. V interview Derek Cianfrance také říká, že je to zároveň seriál věnovaný těm, kteří v životě nedostali žádný šťastný konec – seriál jim nepřímo sděluje, že to v tom nejsou sami.
Bludné kruhy jsou jedním z nejlepších seriálů, které byly v letošním roce zatím uvedeny.
Bludné kruhy (USA, 2020, 6 epizod, celková stopáž 5 hodin 58 minut)
Režie a scénář: Derek Cianfrance, kamera: Jody Lee Lipes, střih: Jim Helton, Malcolm Jamieson, Nico Leunen, Dean Palisch, Ron Patane. Hrají: Mark Ruffalo, Melissa Leo, John Procaccino, Rob Huebel, Kathryn Hahn, Rosie O’Donnell, Michael Greyeyes, Imogen Poots, Juliette Lewis, Archie Panjabi, Philip Ettinger, Donnie Masihi, Rocco Masihi, Gabe Fazio, A.C. Peterson, Guillermo Díaz, Marylouise Burke a další.
