Nemáme nic než přítomný okamžik. Tvůrce vystavený klášterní věčnosti
Dokument o dosud nejkomplexnějším díle výtvarníka Patrika Proška
Umělecky intervenoval do míst a jemně je přetvářel ve více než dvou desítkách zemí, včetně Česka. Ale žádná z oněch intervencí dosud neměla podobu jakési předběžné inventury, kterou Patrik Proško nedávno provedl a již přibližuje film, který zde máte možnost vidět. Průvodcem v něm je on sám.
Onu „inventuru“ autor provedl vloni v prostorách minoritského kláštera v Jindřichově Hradci. Výstava Hic et nunc, začala počátkem léta a skončila v prvních dnech letošního roku. Během ní vznikl čtyřiadvacetiminutový dokument, který režírovala Lucie Klímová a jenž obstojí jako samostatný portrét.
Patrik Proško před jedním z děl projektu Hic et nunc, foto: archiv umělce
Patrik Proško (* 1974)
Narodil se v Českých Budějovicích. Vystudoval obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu na střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, pak ve studiích pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou v roce 2000 absolvoval v oboru sochařství u profesora Vratislava Karla Nováka. Na kolektivních výstavách byl účasten od první poloviny devadesátých let, první samostatné výstavní projekty vytvořil na přelomu století.
Proško se postupně prosadil jako sochař, vizuální umělec a cestovatel, který si kráčí svou cestou. „Ta je dlouhodobě svázaná s konkrétními místy, na která reaguje ve smyslu jejich rozvíjení výtvarnými prostředky, čímž zároveň přispívá k proměně jejich vnímaní,“ charakterizuje ji kurátor Radek Wohlmuth. „Hlavním tématem Patrika Proška je tedy realita a její transformace, přičemž přírodní i městské prostředí vnímá podobně jako malířské plátno nebo sochařský materiál. Dalším – neméně významným – hlediskem je právě časovost, a to nejen ve smyslu uvědomování si přítomnosti, ale spolu s ní i pomíjivosti, kterou tento autor považuje za základní a trvalou hodnotu obsaženou ve všem, co nás obklopuje.“
Proško dosud vytvořil přes sedm desítek uměleckých projektů na území čtyřiadvaceti států. Jak již zde bylo řečeno, svůj dosud největší výstavní počin realizoval vloni. Nazval jej Hic et nunc a instaloval jej v prostorách minoritského kláštera jihočeského Jindřichova Hradce. Latinský výraz pro „tady a teď“ vyjadřuje přesvědčení, že člověk může reálně prožívat a ovlivnit vždy pouze ten moment a to místo, v němž se právě nachází. Jde pak tedy o uvědomění si každé chvíle s ohledem na její jedinečnost i o úsilí přijmout současnost za svou včetně snahy ji ovlivňovat.
Již citovaný Radek Wohlmuth, který byl kurátorem expozice/intervence Hic et nunc, její smysl přibližuje i těmito slovy: „Na základě svých typických konceptuálních postupů (Proško) rozvíjí neinvazivními zásahy na několika úrovních prostorová i významová schémata zakódovaná v architektuře jindřichohradeckého minoritského kláštera, aby zintenzivnil prožívání jeho genia loci a zároveň v co nejširším měřítku prezentoval svou dosavadní tvorbu. Zprostředkovává ji v první řadě pomocí více než čtyřiceti snímků svých site specific realizací, které vznikly během téměř deseti let při jeho četných cestách po Evropě a Asii, kdy pracoval například v andaluských skalách, na norském ledovci i kambodžské džungli.“
